Český fotbal to nevyhrává

16. 6. 2016 / Bohumil Kartous

Český ministr či ministryně školství jsou odsouzení k tomu stát se zanícenými fotbalovými fanoušky. Aby ne, fotbalový svaz je podle údajů zveřejněných vládou největším příjemcem dotací ze státního rozpočtu určených pro neziskové organizace. Viděno ze stanoviště nezávislého pozorovatele, buď musíte českému fotbalu fandit do bezvědomí a nevidět ani neslyšet, nebo vážně uvažovat, jak tento vřed, který kolem sportu, doposud prorostlého do české kulturní identity, odstranit.

Ministři školství si zatím vybírají tu první variantu. Bývalý ministr Chládek, který za své bravurní výkony dostal od fotbalového svazu jakousi zbytečnou funkci kdesi u juniorské reprezentace, byl tak trochu mimo běžné kategorie. Ale kdo by to byl řekl, že Kateřina Valachová bude psát nadšené tweety z Eura, doplněné o fotbalové emotikony? 

To máme vážně fandit tomu, že struktura, na které český fotbal stojí, je synonymem zcela nevídané korupce, jejíž vrcholné představení obohatilo češtinu o kapříky, mediální mrdky a řadu dalších, dříve neznámých pojmů? A že protagonisté skandálů, které by měly vést k doživotnímu zákazu činnosti, jsou po nějaké době rehabilitováni přímo šéfem svazu?

Je směšné, jak se tato stále rostoucí ostuda, která už by se nevešla ani na Strahovský stadion, stále zametá pod koberec. Dokážete si představit jeho plochu a délku vlasu, aby něco takového skryl? Těžko.

Konečně mi dává smysl zdánlivě pomatený výrok Václava Klause ml. o parazitech ve vzdělávání. Užijeme-li Occamovu břitvu, neexistuje jednodušší vysvětlení, než že měl na mysli právě fotbalový svaz, který z kapitoly ministerstva školství čerpá největší objem dotací ze všech neziskových organizací v ČR vůbec? V tom případě mu ovšem lze dát za pravdu.

Aby bylo jasno, tohle není kritika fotbalu, to je kritika evidentně nereformovatelné struktury, která místo aby podporovala rozvoj tam, kde je ho nejvíce potřeba, tedy na malých městech a vesnicích, kde je fotbal přirozeným sociálním pojítkem, velkou část peněz rozpouští v podivných, neprůhledných hrách, které s fotbalem samotným nemají nic společného.

Naštěstí se zdá, že společenský vývoj vyřeší tento problém sám přirozenou cestou. Loni jsem na tomto místě psal, že fotbal je "jen pro starý", současná generace dětí a mladých má své idoly mezi street dancery, freestyle runnery nebo snowboardisty. Ministr tělovýchovy by to měl přece vědět a poskytovat podporu tam, kde to má smysl a odezvu, ne živit staré struktury. S fotbalovým svazem to totiž český fotbal - a sport obecně - nevyhraje, ani kdyby na Euru zvítězil. Žel tomu.

0
Vytisknout
1990

Diskuse

Obsah vydání | 20. 6. 2016