13. 8. 2015
Rozhlas BBC ve středu v podvečer vysílal rozhovor s Dougem Saundersem, komentátorem kanadského listu Globe and Mail pro mezinárodní záležitosti, který studuje pohyby imigrantů už déle než deset let. Rozhovor obsahoval velmi užitečné, věcné informace.
Doug Saunders: Strávil jsem hodně času rozhovory s lidmi, kteří nastupují na čluny, jimiž se chtějí dostat přes Středozemní moře. Nastupují v Tunisku a v Libyi a vystupují ve Španělsku, v Itálii a jinde. Velký počet z nich uskutečnil tuto velmi obtížnou cestu, často pěšky přes Saharu, a pak pracovali v Tripolisu, a tak dále. Je to nákladná a velmi riskantní cesta. V dnešní době to stojí asi 2000 - 3000 euro zaplatit pašerákovi, aby vás převezl přes Středozemní moře. A musíte taky platit za to, jak se k Středozemnímu moři dostanete, a za cestu na druhé straně. To znamená, že ti imigranti nejsou chudí lidé. Jsou to většinou lidé vzdělaní, mají většinou středoškolské vzdělání. Překvapivé množství těch imigrantů má i vyšší než středoškolské vzdělání. Hledají možnost se existenčně uplatnit. Jsou to lidé, kteří jsou schopni našetřit takovéto velké finanční částky.
Většinou mají propojení na lidi z téže komunity, kteří už někde v Evropě jsou. Jinými slovy, nebudete takto riskovat tu nebezpečnou cestu přes Středozemní moře, pokud nemáte určité finanční zdroje a máte určité povědomí o tom, jak velké je riziko a jaké jsou možnosti. I když ta jejich představa o jejich možnostech bývá často trochu mýtická.
Moderátor: Takže jsou to většinou ekonomičtí imigranti?
Doug Saunders: Je velmi obtížné jasně oddělit pojem uprchlík od pojmu ekonomický imigrant. Většina uprchlíků, která autenticky prchá před pronásledováním, kteří mají podle definice OSN nárok na ochranu, také samozřejmě usiluje o hospodářskou stabilitu a o to, aby se jejich rodina uživila. A velký počet lidí, kteří hledají lepší hospodářskou situaci, zažil četné útrapy, anebo zažijí perzekuci během té cesty, během cesty přes Saharu nebo při životě v Libyi, která je ztraumatizuje. Avšak když pohlížíme na čísla z prvního čtvrtletí roku 2015, lidé, kteří překročili Středozemí, lidé ze Sýrie a z Iráku a ze zemí, kde zuří konflikty, jsou v menšině. Čelné země jsou Gambie, Somálsko, Senegal a Nigérie. To jsou země, odkud byste asi nebyli přijati jako žadatelé o azyl, ale byli byste považováni za ekonomické migranty. A to jsou trendy od doby, kdy toto pašování lidí začalo kolem roku 2000.
Moderátor: Co vysvětluje ten nárůst těch počtů za posledních asi deset let?
Doug Saunders: Musíme si uvědomit, že před rokem 2000 se nepokoušely větší počty lidí překračovat Středozemní moře. Ty počty se dramaticky zvýšily od té doby. Než došlo k sjednocení Evropské unie v devadesátých letech, existovaly velké počty Afričanů, kteří letecky cestovali sem a tam přes Středozemní moře. Dostávali vízum na dočasné či sezónní pracovní úvazky. A to všeobecně vzato lidem stačí, o to usilují. Právě zrušení těchto režimů pracovních víz v jižní Evropě pro Afričany vedlo lidi k tomu, že začali vydávat daleko větší finanční prostředky na přepravování se do Evropy čluny, kdy existuje až dvacetiprocentní pravděpodobnost, že při tom zahynete, a nebo se do Evropy nedostanete. Dalo by se říct, že když bylo zrušeno udělování krátkodobých pracovních víz pro Afričany, to přimělo lidi k tomu, aby začali vydávat více peněz na trvalý ilegální pobyt. A různým zemím se během let úspěšně podařilo to zastavit. Španělsko se dohodlo s vysílajícími zeměmi v severní Africe a v západní Africe, pro něž otevřelo právní cesty pro dočasnou a někdy i pro trvalou imigraci. To naprosto zlikvidovalo poptávku po ilegálním přeplouvání Středozemí do Španělska. Protože jakmile máte aspoň nějakou právní možnost, ať je jakkoliv nákladná nebo omezená, to omezuje poptávku po nákladném ilegálním převozu do takové míry, že to přestane. Itálie se dohodla s režimem Muammara Kaddáfího, aby hlídal hranici a bránil lidem v cestě do Itálie. Takže často vytvoření právního či diplomatického řešení je způsob jak zabránit zvyšování tohoto provozu.
Moderátor: Jiným způsobem řešení je vyřešit ten problém ve zdrojových zemích, z nichž lidé odcházejí. Přesvědčit je různými způsoby, aby neodcházeli.
Doug Saunders: Je to možné, ale mějte na mysli, že lidé neodcházejí z nejchudších zemí. Odcházejí ze zemí, které mají fungující ekonomiku. Většinou odcházejí lidé nikoliv z chudých venkovských vesnic, ale lidé vzdělaní. Vysvětlovat lidem víc, jaké jsou jejich skutečné možnosti, by asi okrajově pomohlo. Tito lidé jsou v kontaktu s lidmi v Evropě. Posílají si navzájem esemesky. Lidé mají představu, že podpora hospodářského rozvoje v Africe zastaví migraci. Naopak je k dispozici spousta výzkumných prací, z nichž vyplývá, že hospodářský rozvoj a prosperita zvyšuje migraci. A často existuje v Evropě autentický nedostatek pracovních sil. Lidé nepřicházejí, když neexistují skutečná pracovní místa. Nejezdí do zemí, kde se rozkládá ekonomika. Jedou do zemí, které mají úspěšnou ekonomiku a hledají tam práci.
Moderátor: Hovoříte, že otevření legálních možností pro přistěhovalce do Evropy by pomohlo.
Doug Saunders: Co se týče uprchlíků? Těch je za poslední dva roky nejvíc, v důsledku toho, že explodovala syrská krize. Existuje zoufalá potřeba, aby evropské země vytvořily koordinovaný systém, jak pro přijímání a integraci legálních, autentických uprchlíků, tak pro rychlou a schválenou deportaci lidí, kteří nejsou přijati. Když máte po dlouhá léta různé neidentifikované muže poflakující se po evropských náměstích, to poškozuje pověst autentických uprchlíků. Musí vzniknout koordinovaný systém a státy musejí pochopit, že lze kontrolovat počty imigrantů efektivně tím, že se vytvoří právní, legální cesta pro přijímání přistěhovalců. To je daleko efektivnější než se snažit policejně chránit hranice a budovat nějaké zdi. Jakmile se pokusíte lidem stoprocentně zabránit, aby přijeli, lidi budou hledat cesty, jak se do Evropy dostat, a vydají na to obrovské množství peněz. Pokud otevřete třeba jen malou legální cestu, malé kvóty, lidé budou raději používat tu. Na to existují důkazy, že to tak funguje.
Zdroj: ZDE (od minuty 46.31)
Diskuse