Jihoafrický pastýř, kardinál Wilfrid Napier, pečuje o své ovečky

25. 11. 2013 / Miloš Kaláb

Dobročinné organizace si přivydělávají i tak, že prodávají adresy lidí, kteří jim přispívají, dalším dobročinným organizacím, čili svým konkurentům. Proč ne, když to znamená okamžitý finanční přínos. Tak jsem našel ve své poště žádost durbanského arcibiskupa o finanční příspěvek a jsem na rozpacích, zdali jej nemám raději poslat jeho katolickému bratru, českému arcibiskupovi Dominikovi Dukovi.

Durbanský arcibiskup mi napsal, že je to neuvěřitelné, že může v dnešní době zemřít dítě na spalničky, tuberkulózu, záškrt nebo na obrnu. To je ale tvrdá skutečnost na africkém venkově. V některých vzdálených vesnicích, které jsou míle daleko od nejbližší lékařské ordinace nebo kliniky, lidé nikdy neslyšeli o očkování.

Často tam nemají lidé čistou pitnou vodu, pijí vodu z nejbližší řeky, ze které pije i dobytek, v níž ženy perou prádlo a v níž se koupou děti. Takovým místem je Matikwe, ale má štěstí v tom, že je v něm katolické misie. Sestra Madeline si vzala na starost zdraví nejmenších dětí a to pomocí očkování.

Jednou za týden naloží misijní nákladní auto lékařskými potřebami a ujíždí po prašných cestách i přes brody řek do vzdálených vesnic. Má ale potíž v tom, že nemá dostatečné finanční prostředky. I když prodává obnošené šaty, které jí posílají přátelé a známí, aby získala potřebné peníze, nestačí očkovat všechny potřebné děti. Stojí to totiž 17 dolarů, aby mohla plně očkovat jediné dítě.

"Pomůžete jí?" ptá se mě durbanský arcibiskup a dodává, že pouhých 17 dolarů dá jednomu dítěti dar zdravého těla, 34 dolarů ochrání dvě děti.

Na konci tištěného dopisu je douška vlastní rukou vyslovující naději, že Kanaďani jako já budou mít pochopení pro právo afrických dětí na zdravý růst bez obavy z nemocí ve své rozvíjející se demokracii. Poštovní adresa: Wilfrid Cardinal Napier OFM, Diocesan Chancery, POB 2164, Durban 4000, KwaZulu-Natal, Jižní Afrika, e-mailová adresa: zulumission@iafrica.com, webová stránka www.zulumission.org.

Jak bych nemohl srovnat starosti tohoto arcibiskupa se starostmi českého arcibiskupa Dominika Duky? Třeba jak s řádovými sestrami shání po Praze od přátel a známých obnošené šaty a jejich prodejem třeba na Karlově mostě získává prostředky, za něž nakupuje potraviny, aby je rozdal mezi spoluobčany v republice, kteří mají hlad přestože žijí v rozvinuté demokracii. S dopisem od durbanského arcibiskupa jsem totiž dostal i žádost o příspěvek od ottawské potravinové banky. Ta mi napsala, že v posledním roce závisel na potravinových darech každý 18. občan hlavního města, čili zhruba 5.5% obyvatel. A to je kanadská demokracie ještě rozvinutější než ta česká!

Vůbec se ale nedomnívám, že by trpěl hladem některý český kněz, takže tzv. církevní restituce jistě nejsou určeny k tomu, aby pomohly hladovým, nemocným a jinak trpícím sluhům Božím. Jistě by však neměly být určeny k tomu, aby se z těch sluhů Božích stali gurmáni čili labužníci, kteří by se i jinak obklopili luxusem. Snad nebude těch restitucí použito k pozlacování střech kostelů a chrámů v české zemi pro větší slávu Boží. Rozhodně nebude muset arcibiskup pražský posílat žádosti o příspěvky ani do Kanady ani do USA z toho důvodu, že by pomoc českým nemocným a chudým občanům byla nad možnosti české římsko-katolické církve. Otázka tedy je, jakými plány na využití restitucí se pražský arcibiskup Duka zabývá. Což takhle se jich pro větší slávu Boží a slávu katolické církve vzdát? Komu by takový zázrak pomohl k tomu, aby mohl být prohlášen za svatého?

0
Vytisknout
3123

Diskuse

Obsah vydání | 27. 11. 2013