25. 11. 2013
Série článků na jedné straně upozorňujících na otrokářské praktiky zaměstnavatelů a na straně druhé poukazující na složitosti při obraně vlastních zaměstnaneckých práv buďto pomocí vlastního úsilí či za podpory odborové organizace mě vyprovokovala k malému příspěvku na toto téma. Rád bych některé teze upřesnil, jiné vyvrátil a téma doplnil o svůj náhled, neb sám jsem zainteresován, píše Daniel Poisel.
Jsem zaměstnancem základní školy, a když před třemi lety mělo dojít ke zrušení základní odborové organizace (ZOO) kvůli stálému úbytku členů a pasivitě těch zbylých, rozhodl jsem se do odborů vstoupit, oslovit další kolegy a odbory zde zachovat, což se podařilo. Snažil jsem se přesvědčit i ostatní spolupracovníky ze sboru, ale setkával jsem se spíše s posměšky a iracionálními postoji. Z asi padesátky zaměstnanců je tak členů naší ZOO přesně šest. Odbory jsou dnes stále vnímány jako komunistický přežitek a především mladá generace je zatvrzele a hystericky spojuje s jakýmsi rudým morem a levičáckým smýšlením. Zbytek sklouzl na vlnu neochoty se angažovat, individualismu, alibismu i pokrytectví. To že z určitých výdobytků, které plynou z existence kolektivní smlouvy a obecně ZOO, se těší většina, málokdo však vnímá nebo je ochoten si připustit.
Příklady otrokářských praktik, jak jsou popsány ZDE, ZDE a ZDE jsou sice smutné, ale jsou do určité míry výsledkem netečnosti zaměstnanců, kteří se většinou z existenčních důvodů bojí na slovo odbory byť jen pomyslet nebo jej ani ve svém mentálním arzenálu nemají (což těžko komu vyčítat). Co si myslet o zaměstnavateli, který vám předloží pracovní smlouvu zakazující založení či vstup do odborů, jak poukazuje pan Baťa ZDE. (Nehledě k tomu, že obsah takové smlouvy je právně napadnutelný, protože člověk se nemůže vzdát svých práv, byť by sám dobrovolně chtěl a podepsal ji!) Pokud i přesto do takového zaměstnání vstoupíte, nemůžete se divit, že nějaký pokřivený sociopat a morální mrzák vás bude nutit stát v práci na jedné noze nebo monitorovat pobyt na toaletě.
Proto podléhám nadšení pana Čulíka a vyzývám i ostatní zaměstnance: vstupujte do odborů nebo odbory zakládejte. Neboť není pravda, jak píše pan Baťa, že "...na založení odborové organizace není, bohužel, ze zákona nárok." Nejenže je (právo se volně sdružovat upravuje čl. 23 a 27 LZPS, založení ZOO pak především zákon č. 83/1990 Sb.- zákon o sdružování občanů a částečnou úpravu tohoto práva pak zákon č. 262/2006 Sb. -zákoník práce), ale navíc zaměstnavatel nemá žádnou zákonnou moc tomu bránit, ani do toho procesu nějak zasahovat nebo vstupovat. Nově vzniknuvší ZOO má vůči svému zaměstnavateli jedinou zákonnou povinnost: o vzniku ZOO jej informovat. Podotýkám, že k založení ZOO stačí 3 zaměstnanci a členství v odborech nezaniká výpovědí nebo zrušením pracovního poměru (pokud tedy nejste právě pouze 3). Takže existuje možnost, že pokud vás zaměstnavatel propustí a vy vůči němu máte stále pohledávky (nezaplacená práce přesčas, neproplacená dovolená apod.), tak jako člen odborů, ačkoliv již nejste zaměstnancem, máte nárok na bezplatné právní poradenství nebo i zastupování v soudním (pracovně-právním) sporu, taktéž bezplatné.
Chápu skepsi některých pisatelů nad zakládáním odborů. Těžko si představit situaci, kdy Julča z pokladny v Kauflandu zakládá odbory nebo kdy chlap s desetitisícovou hypotékou se vymezuje vůči šéfovi ostentativním zakládáním odborů. Myslím však, že tyto situace jsou pouze okrajové. Smyslem odborů není přeci šlapat "chlebodárci" na paty. Solidní a poctivý zaměstnavatel by existenci odborů měl vítat. Např. pokud by chtěl zřizovatel (MÚ) pracoviště (školu, školku) slučovat, stěhovat, prodávat pozemky či části budov, které s výkonem práce souvisí (těch případů je mnoho), musí o tom jednat i s odbory. Na petice a stížnosti zaměstnanců a veřejnosti, byť odůvodněné, může a nemusí brát zřetel. Slovo ředitele školy (navíc jmenovaného zřizovatelem), který se může opřít i o stanovisko ZOO tak má při jednání mnohem větší váhu. Navíc existuje zákonná povinnost jednat se ZOO v případě, kdy by mělo dojít k organizačním změnám a to tak, aby došlo ke vzájemné shodě.
Uvědomuji si, že může být určitý rozdíl (nikoliv technický) v zakládání ZOO v soukromé firmě nebo v institucích státní správy či samosprávy. Paradoxně však zaměstnanci soukromé sféry, mají-li v podniku ZOO, mají mnohem větší šanci z podílu na zisku, tedy vyšší mzdu než zaměstnanci státní správy, neboť tam je plat dán "tabulkou". Dokonce zaměstnanci firem s kolektivní smlouvou (KS) mají v průměru o téměř 2 900,- vyšší mzdu ZDE než zaměstnanci firem bez KS.
Vracím se tedy znovu k titulku a vyzývám: Zakládejme odbory. Ačkoliv jedním dechem dodávám, že ani ony nejsou samospásné.
Jen velmi povrchně jsem zde nastínil některé výhody členství (a to záměrně, abych celý článek nevypadal jako agitka), ale na závěr si neodpustím ještě jiný, výrazně pozitivní aspekt. Myslím, že pokud ZOO funguje správně, nejenže přispívá k šíření právního vědomí mezi zaměstnanci a rovná ta věčně shrbená lokajská záda, ale zároveň může svým tlakem i kultivovat nebo alespoň usměrňovat některé manýry svých zaměstnavatelů.
Diskuse