Proč je hrozící hladomor v Africkém rohu naprosto mediálně zastíněn teroristickým atentátem v Norsku?

27. 7. 2011 / Daniel Veselý

Úřad Vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) konstatuje, že se chmurná situace v několika následujících týdnech ještě zhorší, přičemž pracovníci Světového potravinového fondu (WFP) uvádějí, že by na umoření hrozícího hladomoru stačila částka 500 milionů dolarů. Tato suma byla dosud pokryta ze 60 procent. Nazývejte mě klidně cynikem, ale mediální přístup k tragédii v Norsku na pozadí humanitární katastrofy odehrávající se v Africkém rohu je ostudně nesrovnatelný, protože jde o mnohem závažnější událost, která si zasluhuje headline a také se týká přímo nás.

Mám za to, že západní sdělovací prostředky mají hluboce zakořeněné rasistické předsudky, jež my coby příslušníci "nordické rasy" už dávno nejsme schopni reflektovat. Někteří namítají, že se o hladomoru v Somálsku hovořilo málo i před atentátem v Norsku a že v případě norského neštěstí a dění v Africkém rohu jde o dvě nesrovnatelné situace, jež netvoří žádný "konkurenční vztah". Další míní, že v Evropě jde o zcela výjimečnou tragédii, neboť Evropa je prý místem, kde se stále jakžtakž dodržují lidská práva, a v posledku můžeme konstatovat, že "košile je nám přece bližší než kabát."

Je mi líto, ale nemohu se s těmito názory vůbec ztotožnit, zvláště pak při vědomí skutečnosti, že euroamerická civilizace nese svůj neopomenutelný díl na doopravdy beznadějné situaci zejména v Somálsku, kde v dnešních dnech hladomoru čelí asi 4 miliony lidí.

Spojené státy už od začátku 80. let podporovaly somálského diktátora Siada Barreho vojenskými dodávkami v hodnotě 100 milionů dolarů ročně. Barre v roce 1988 krutě potlačil klanové povstání, během něhož brutálním bombardováním a ostřelováním několika somálských měst usmrtil 50 000 lidí. Jeden z humanitárních pracovníků z místa masakru uvedl, že "režim krvavě zavraždil nebo nechal vyhladovět téměř 10% populace, 25% osob uprchlo do exilu a řada dalších skončila ve věznicích." Po Barreho svržení o tři roky později země zabředla do chaotické občanské války a obřího hladomoru s několika stovkami tisíc zmařených lidských životů včetně 7 až 10 000 zabitých během Clintonových "humanitárních invazí" (Clintonova vláda chtěla oficiálně zabránit hladomoru a zajistit bezpečné dodávky potravin, přestože se první američtí vojáci na somálské půdě objevili až když byl hladomor podle zpráv Mezinárodního červeného kříže na ústupu a vojenská intervence by z hlediska jeho zástupců představovala závažnou chybu -- pozn. aut.) do Somálska v 1. polovině 90. let -- alespoň podle interních dokumentů CIA.

V roce 2006 byla v Somálsku ustanovena vláda islámských soudů, již tvořili umírnění a radikální islamisté, političtí aktivisté i muslimští intelektuálové. Této vládě, jak uvádí v několika textech sociolog James Petras i jiní, se Somálsko poprvé od roku 1991 podařilo jakžtakž stmelit, zajistit relativní bezpečnost, zahájit sociální programy a držet militantní válečné podnikatele na uzdě. Údobí relativního klidu však bylo na konci roku 2006 ukončeno etiopskou invazí s podporou Washingtonu a země se opět propadla do klany rozdmýchaného násilí a chaosu. Další tisíce Somálců zahynuly a statisíce opustily své domovy.

Také fenomén pirátství v Somálsku má své pozadí, s nímž máme my Evropané co do činění v negativním slova smyslu. Kolik z nás slyšelo o toxickém a jiném odpadu v somálských vodách po léta ve velkém utápěném evropskými loděmi, o lakotném rybolovu prováděného hlavně čínskými, tchajwanskými a korejskými plavidly, jenž od roku 1995 připravuje nejen somálské rybáře o jediný způsob obživy? K tomu BBC News, Roger Middleton: "Nicméně světem zapomenutí lidé, kteří se doslýchají o toxickém odpadu na jejich plážích a cizincích kradoucích jejich ryby, se stěží zajímají o to, proč jsou zástupci tohoto světa drženi jako rukojmí."

Nyní se dokonce dovídáme, že v Somálsku existuje tajná základna CIA, v jejíž blízkosti podle investigativního novináře Jeremy Scahilla americká Ústřední zpravodajská služba provozuje tajnou věznici. Toto zařízení má údajně sloužit k internaci osob podezřelých z terorismu z celé oblasti, mimo jiné i z hladomorem ohrožené Keni. Mám za to, že je nesmyslné tvrdit, že norský atentát, jakkoliv je brutální, se výlučně týká jen nás, převážně bílých Evropanů, že tu běží o naše historické a geografické zápecí, zatímco Africký roh jako by se snad nacházel někde mezi Saturnem a Plutem. Jakožto příslušníci západní civilizace máme obrovský dluh vůči Africe a jejím aktuálním problémům, na nichž se stále podílíme a které neustále prohlubujeme.

Novinář a autor nedávno vydané publikace Tropic of Chaos: Climate Change and the New Geography of Violence Christan Parenti, který v tomto africkém regionu provedl výzkum, konstatoval, že lidská tragédie má i konkrétní viníky, kupříkladu koncerny Glencore a Cargill, jejichž spekulace s cenami potravin k hladomoru přispěly. Tyto nadnárodní společnosti prosadily zákaz exportu ruské mouky pro Světový potravinový fond, a to mělo vliv na zvýšení cen potravin. "Potřebujeme vytvořit mezinárodní fond, který by byl schopný transferovat kapitál a technologie na globální Jih. Je nutné, aby se tak dělo prostřednictvím Valného shromáždění OSN. Tyto kroky byly však doposud doslova sabotovány Spojenými státy. Nyní chce Washington tyto kroky podniknout, šlo by ale o vojenské metody řízené Radou bezpečnosti OSN. A proti vojenským opatřením Spojených států zase vystupují Čína a Rusko," tvrdí Parenti. Podle Parentiho je nesmyslné pumpovat finanční prostředky na vojenské účely, neboť humanitární snahy prosazované a uskutečňované mezinárodními organizacemi tvrdě podkopávají. Jako negativní příklad uvádí americkou vojenskou podporu Siadu Barremu až do jeho hořkého konce. Doplním, že také Clintonovy humanitární avantýry Somálsku uškodily, nemluvě o Bushovou administrativou iniciované etiopské invazi, která svrhla celkem populární vládu.

Na celé tragédii v Africkém rohu je nesmutnější fakt, že se jedná o špičku globálního ledovce. Pokud k sobě dokážeme být naprosto upřímní, musíme se podívat do tváře skutečnému neštěstí, na němž se rovněž sami každým svým soustem podílíme. Masmédia a světové politické špičky dlouhodobě ignorují skutečnost, že denně kvůli nesmyslnému hladovění a na snadno léčitelné choroby zemře 41 000 lidí, navíc s obecně rozšířenou představou, že se prostě "nedá nic dělat." A to navzdory úžasným možnostem a výdobytkům, jež má globální Sever k dispozici, ročně zbytečně zemře 15 milionů lidí, z čehož plnou polovinu tvoří děti do věku pěti let. Atentát v Norsku a lavina reakcí na něj se nás bezprostředně týká; co kdyby ale docházelo v západní civilizaci k masovému hladovění a úmrtím na snadno léčitelné nemoci? S jistotou konstatuji, že by neštěstí v Norsku bylo hravě zastíněno masivním utrpením bílé rasy a bylo by považováno za epizodní banalitu.

Je ale velice důležité si uvědomit, že existují alternativy vůči této depresivní situaci, jež nejsou sice samospasitelné, ale mohou představovat první kroky z této nemilosrdné karmy bezmoci a beznaděje. Trvale udržitelná globální ekonomika 21. století musí být založena na novém etickém principu, který zohledňuje a podporuje mezinárodní provázanost. Proces sdílení ekonomického bohatství může zajistit všem obyvatelům planety rovnoměrný přístup k základním zdrojům, zboží a službám, a to vzhledem ke skutečnosti, že OSN ani mezinárodní společenství dlouhodobě nejsou s to tyto problémy adekvátně a efektivně řešit.