Efekt „sjednocení kolem vlajky" by měl posílit vůdce; v tomto případě se veřejnost prostě sjednotila kolem palebné síly a Netanjahua vnímá jako nahraditelného – a postradatelného – prostředníka svého hněvu. Podporují bomby, ale tíám, kdo bombarduje,  opovrhují. Ten člověk jeužitečný nástroj, ne vůdce. A nástroje, jakmile doslouží, se odkládají.

Tím se dostáváme k Donaldu Trumpovi, o němž Netanjahu rozhodl, že bude jeho spoluobžalovaným před soudem veřejného mínění. Netanjahu se fatálně přepočítává: věří, že Trump je v tomto snažení partner. Ve skutečnosti z něj udělal rukojmího.

Trump vyhrál prezidentské volby na základě programu ukončení „nekonečných válek". Jeho voličská základna nenávidí zahraniční angažmá. A přesto právě on vede z vlastního rozhodnutí válku proti Íránu, která nese všechny znaky konfliktů, jež kdysi sliboval zrušit: nejasné cíle, rostoucí počet civilních obětí a nezaměnitelný pach regionální bažiny. Rezignace Joea Kenta, krajně pravicového Trumpova loajalisty, který výslovně obvinil „Izrael a jeho mocnou americkou lobby" z rozpoutání této války, nebyla jen epizodou. Byla to varovná rána před příď Trumpovy vlastní koalice.

Až začnou přibývat americké oběti – a budou přibývat, protože Írán není papírový tygr – obrátí se republikánská základna proti němu. Nepodepsali se pod to, aby krváceli za právní obranu cizího premiéra. Uvidí, jak se jim zdvojnásobí účty za energie, uvidí rakve s vojáky, jak se vracejí domů, a budou klást jedinou otázku: proč? Odpověď bude prostá. Trump šel do války, aby zachránil kůži Benjaminu Netanjahuovi. To není vůdcovství; to je užitečný idiot cizího politika. Až přijdou kongresové volby, bude tato představa volebním kyanidem.

A přitom škody nekončí u volebních uren; sahají až ke globální ekonomice, kterou se chystají shodit z útesu. Írán leží na Hormuzském průlivu, nejkritičtějším energetickém uzlu světa. Netanjahuovo vyprávění o „ose zla" na ropné trhy neudělá dojem. Ty vidí jen jednu věc: riziko. Dlouhodobý konflikt znamená dlouhodobý nabídkový šok. To znamená ropu za 150 dolarů za barel. To znamená inflaci, která právě začínala klesat. a ta se vrací v plné síle. To znamená, že centrální banky opět zvednou úrokové sazby, udusí podnikatelské investice a pošlou trhy s bydlením do spirály.

Netanjahu sází na to, že recese je cena, kterou stojí za to zaplatit za jeho politické přežití. Vsází na to, že globální pracující třída – od Detroitu přes Dortmund po Dubaj – přijme ekonomické strádání, aby se on vyhnul rozsudku za korupci. Tohle není jednání státníka. Tohle je jednání zločince v úzkých, který je ochoten spálit globální vesnici, jen aby zabránil vastnímu uvěznění v cele. 

Tragikomická ironie spočívá v tom, že Netanjahiu nedosáhne ani politického zisku, pro který zastavuje budoucnost. Předchozí válka s Íránem měla na jeho popularitu „zanedbatelný vliv". Tahle nebude jiná. Ničí nejdůležitější izraelské spojenectví, riskuje globální depresi a rozbíjí Blízký východ – a to všechno jen proto, aby získal pár procent, která se stejně nedostaví.

Tohle je konec politického zkrachovalce, kterému končí cesta. Netanjahu nezachraňuje Izrael; mění ho v zločinecký stát, který se opírá o amerického prezidenta, jenž krvácí politický kapitál každou hodinou. A až ekonomická bolest dopadne na americké peněženky, až se energetická krize vymkne kontrole a voliči si uvědomí, že byli obětováni kvůli právní obhajobě jednoho člověka, obrátí se proti Trumpovi s takovou zuřivostí, která navždy poznamená jeho odkaz.

Netanjahu vejde do dějin ne jako ochránce Izraele, ale jako muž, který rozbil spojenectví s Amerikou. A Trump vejde do dějin jako naivní oběť, která mu to umožnila. Společně předvádějí mistrovskou lekci vzájemně zaručené zkázy. Není to vítězný pochod, který absolvují. Je to pochod smrti.