Zemřete tady, nebo jděte do Polska!

24. 11. 2021

Shrnutí

Tisíce lidí uvízly v zoufalém vakuu na hranicích mezi Běloruskem a Polskem za okolností, které porušují jejich práva, v některých případech až nehorázně, a ohrožují jejich životy. Povzbuzeni místními cestovními kancelářemi na Blízkém východě, aby cestovali do běloruského hlavního města Minsku, přišli na běloruskou/polskou hranici s nadějí, že nelegálně přejdou do Polska. Polští činiteilé  odhánějí ty, kteří se snaží přejít, nebo zpět deportují ty, kterým se zpočátku přechod podaří. Běloruští představitelé bijí a zadržují ty osoby, které se vrátí, a nutí je, aby se pokusily znovu přejít do Polska, přičemž jim ve většině případů brání buď cestovat jinam v Bělorusku, nebo se vrátit do svých domovských zemí. Lidé, kteří se nemohou pohnout vpřed ani zpět do žádné země, tráví dny nebo i týdny pod širým nebem na hranicích, bez přístřeší nebo přístupu k základním humanitárním službám, bez jídla a bez vody, což má za následek úmrtí, podchlazení a další nemoci a zranění. Bělorusko a Polsko sdílejí odpovědnost za tuto lidskou krizi.

V květnu 2021 uvalila Evropská unie sankce na Bělorusko za to, že běloruské úřady donutily komerční letadlo  firmy Ryanair přistát v Minsku a zatkly dva cestující, prominentního opozičního aktivistu a bloggera Romana Protaševiče a studentku Sofii Sapegu, jeho přítelkyni. Prezident Alexandr Lukašenko odvetou oznámil, že Bělorusko již nebude pomáhat bránit neregulérnímu přistěhovalectví na hranicích EU. Od léta 2021 běloruské úřady aktivně umožňují migrantům z Blízkého východu cestovat do Běloruska tím, že jim dávají turistická víza a umožnují jim cestovat do pohraniční oblasti u Polska, Litvy a Lotyšska. V době psaní tohoto textu se tisíce lidí v Bělorusku pokoušejí přejít do EU. Přesná čísla se mění a nejsou k dispozici.

Do listopadu podle polských médií došlo od začátku letošního roku k více než 30 000 pokusům o překročení bělorusko-polské hranice. Toto číslo zřejmě zahrnuje tytéž lidi, kteří se pokoušeli přejít několikrát tak, jak to udělaly osoby, s nimiž hovořila organizace Human Right Watch. Polsko neposkytlo statistiky o počtu lidí zadržených Polskem nebo zatlačených zpět do Běloruska polskými úřady. Mluvčí běloruské vlády byl citován 18. listopadu,  že je v zemi 7000 migrantů.

V září 2021, v reakci na to, co polské úřady označily za „útok proti Polsku“ a za „hybridní válku“, postavily podél velké části hranice s Běloruskem ploty z žiletkového drátu. Ve stejném měsíci vyhlásily výjimečný stav ve 183 městech a vesnicích v okruhu dvou kilometrů od hranice, čímž zablokovaly veškerý přístup do této oblasti pro novináře, organizace z občanské společnosti, dobrovolníky a další. Na běloruské straně je úsek deseti kilometrů rovnoběžný s hranicí tzv. bezpečnostní zóna, do které mají přístup pouze běloruští státní příslušníci, kteří tam bydlí, přičemž do tříkilometrové oblasti u hranice mají přístup jen vojáci a příslušníci bezpečnostních služeb.

V říjnu 2021 se vydali  výzkumníci z organizace Human Rights Watch na obě strany bělorusko-polské hranice. Migranti a žadatelé o azyl v Polsku a Bělorusku sdělili organizaci Human Rights Watch, že polští pohraničníci je běžně vytlačují zpět přes hranici do Běloruska, bez řádného procesu zpracování jejich žádostí o azyl. V některých případech, pokud byli ti, kdo přecházeli, zraněni nebo nemocní, je úřady převezly do nemocnice k lékařskému ošetření a poskytly jim dočasný šestiměsíční pobyt z humanitárních důvodů. Rodinní příslušníci hospitalizovaných však byli většinou převezeni zpět na hranice a zatlačeni do Běloruska, takže došlo k rozdělení rodin.

Běloruští pohraničníci zadržují ty osoby, které  jsou zatlačeny zpět, a dopravují je na sběrná místa pod širým nebem na běloruském území. Následně policie migranty navádí nebo vozí na různá místa na hranicích a nutí je přejít zpět do Polska. Podle lidí, jichž se dotazovala organizace Human Rights Watch, brání běloruští pohraničníci migrantům opustit pohraniční oblasti, i když se již nechtějí pokoušet znovu překročit hranici. V důsledku toho migranti v některých případech tráví několik dní až několik týdnů na hranici pod širým nebem, bez přístřeší nebo přístupu k základním životním potřebám, včetně jídla a vody.

V době psaní tohoto článku bylo hlášeno 13 úmrtí. Příchod chladného počasí v září situaci uvězněných migrantů ještě zhoršil. Lidé, jichž se dotazovala organizace Human Rights Watch, svědčili o násilí, týrání, krádežích a vydírání ze strany běloruských pohraničníků. Bělorusko otevřelo útočiště pro některé migranty poblíž hranic v polovině listopadu.

Bělorusko není pro migranty a žadatele o azyl bezpečnou zemí. Zatlačováním lidí zpět do nelidských a ponižujících podmínek v Bělorusku, kde migranti nemají přístup k azylovému řízení a v některých případech se setkávají s násilím a jejich rodiny jsou rozdělovány,  porušuje Polsko četné závazky vyplývající ze zákonů Evropské unie, závazky lidských práv a  závazky týkající se uprchlíků, včetně  zákazu posílat kohokoli do země, kde mu hrozí reálné riziko mučení nebo jiného zakázaného špatného zacházení.

Krize na bělorusko-polské hranici je zcela uměle vytvořená a zbytečná a vyžaduje naléhavé řešení. Bělorusko a Polsko sdílejí odpovědnost za zoufalou situaci tisíců lidí, kteří uvízli na jejich společné hranici. Stejně tak mají obě země povinnost reagovat tak, aby to respektovalo lidská práva,  a ukončit lidské utrpení.

Běloruské úřady by měly okamžitě zastavit veškeré týrání migrantů, včetně vytlačování lidí k hranici s Polskem. Měly by také okamžitě umožnit přístup humanitárním organizacím, aby pomohly lidem v nouzi, a zajistit poskytnutí základní pomoci, včetně odpovídajícího zimoviště pro všechny. Ale co je důležitější, měly by umožnit těm, kteří chtějí opustit omezenou pohraniční oblast a vrátit se do svých domovských zemí přes Minsk, aby tak mohli svobodně učinit. Úřady by měly zahájit vyšetřování týrání migrantů ze strany běloruské pohraniční stráže a pohnat zodpovědné osoby k odpovědnosti.

Polské úřady by měly okamžitě zastavit všechno hromadné vytlačování osob do Běloruska i zastavit veškeré týrání migrantů polskými činiteli. Polská vláda by také měla okamžitě umožnit humanitárním organizacím a dalším organizacím občanské společnosti za účelem záchrany životů přístup do oblasti, která je v současnosti blokována nařízením o výjimečném stavu. Novináři a další monitorující osoby  by měly mít rovněž povolen přístup.

EU a  její členské státy by měly tlačit na Polsko, aby usnadnilo humanitární přístup na své straně hranice, a zvážily vytvoření dočasného relokačního  mechanismu, který by umožnil lidem, kteří přijedou na polské území, být dočasně přemístěni jinam v EU, aby jejich potřeba ochrany byla spravedlivě posouzena.
 

Doporučení běloruské vládě

- Zastavte veškeré týrání migrantů, včetně násilí, krádeží a jejich zadržování pod širým nebem bez přístřeší, jídla nebo vody.
- Okamžitě umožněte přístup do uzavřené pohraniční oblasti humanitárním organizacím a nezávislým pozorovatelům, včetně organizací občanské společnosti, novinářům a vyšetřovatelům, zda jsou dodržována lidská práva.
- Vyšetřujte a trestejte pohraničníky, kteří migranty týrají.
- Respektujte právo lidí na svobodu pohybu a umožněte migrantům, kteří chtějí opustit pohraniční oblast, aby se vrátili do Minsku nebo  do svých domovských zemí.
- Vytvořte podmínky pro lidi, kteří chtějí požádat o azyl v Bělorusku: zajistěte, aby lidé na hranicích měli informace a zdroje potřebné k žádosti o azyl nebo k legalizaci pobytu.
- Spolupracujte s vysokým komisařem OSN pro uprchlíky na identifikaci osob, které potřebují mezinárodní ochranu.
- Spolupracujte s Mezinárodní organizací pro migraci (IOM) při pomoci těm, kteří se chtějí vrátit do svých domovských zemí, za předpokladu, že tyto návraty jsou skutečně dobrovolné a nevystaví jednotlivce újmě.

Polské vládě

- Zastavte hromadné vytlačování migrantů z Polska na běloruských hranicích.
- Zastavte veškeré týrání migrantů na hranicích s Běloruskem, včetně násilí a krádeží; zahajte vyšetřování a trestání osob odpovědných za takové týrání včetně pohraničních a bezpečnostních činitelů a jejich velících důstojníků.
-  Zrušte výjimečný stav a umožněte okamžitý přístup do uzavřené pohraniční oblasti humanitárním organizacím a nezávislým pozorovatelům, včetně novinářů, organizacím občanské společnosti, právníkům a pracovníkům v oblasti lidských práv.
- Poskytněte migrantům na hranicích přístup k formalizovaným postupům, včetně možnosti podat žádost o azyl v Polsku a záruk proti navrácení do země, kde by čelili pronásledování, špatnému zacházení nebo nelidským a ponižujícím podmínkám.
- Přestaňte rozdělovat rodiny při přijímání lidí, kteří potřebují lékařské ošetření, do nemocnic v Polsku.
-  Plně spolupracujte s monitorovacími aktivitami polského ombudsmana a zveřejňujte – alespoň částečně – úřední zprávy o situaci na hranicích s Běloruskem.
- Zdržte se používání pobuřujícího jazyka zaměřeného na ospravedlňování militarizované reakce na lidskou krizi, která se odehrává na hranicích.

 
Institucím Evropské unie a členským státům

-  Znovu potvrďte, že veškeré kroky členských států a institucí EU musejí respektovat lidská práva a že se všemi migranty a žadateli o azyl by se mělo zacházet důstojně.
-  Naléhejte na Polsko, aby usnadnilo přístup do uzavřených pohraničních oblastí humanitárním organizacím, novinářům, pracovníkům v oblasti lidských práv a právníkům a poskytlo materiální podporu humanitárnímu úsilí.
- Vyvíjejte tlak na Polsko, aby dodržovalo své závazky podle zákonů EU a mezinárodního práva vůči lidem na svých hranicích, včetně zastavení jejich deportací.
- Vytvořte systém nouzového přemístění migrantů, který umožní spravedlivé zpracování jejich žádostí o azyl a humánní zacházení s migranty přicházejícími k polským hranicím.
- Pomozte Polsku zaručit právo migrantů žádat o azyl, a to i prostřednictvím pomoci Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu.
- Učiňte podmínkou poskytnutí jakékoli podpory správy hranic Polsku  (1) ukončení týrání a nezákonného vytlačování migrantů a žadatelů o azyl do Běloruska, (2) zřízení účinného, ​​nezávislého a nestranného mechanismu sledování hranic na hranici s Běloruskem a (3) umožnění přístupu do pohraniční oblasti humanitárním pracovníkům, organizacím z občanské společnosti a novinářům.
- Posuďte, zda novela polského zákona o cizincích, která umožňuje deportace uprchlíků, je v souladu se zákony EU, a urychleně zvažte zahájení řízení o porušení zákonů EU.
- Učiňte podmínkou využívání prostředků nebo personálu Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) ujištění, že Frontex bude dodržovat  svou povinnost vyhýbat se spoluúčasti na týrání osob a že jeho operace budou v souladu se závazky v oblasti lidských práv podle Evropské úmluvy o lidských právech a Charty základních práv Evropské unie.
- Zaveďte cílené represivní sankce EU proti jednotlivcům a subjektům zapojeným do obchodování a týrání migrantů a žadatelů o azyl – jak předpokládá listopadový dodatek k právnímu zdůvodnění sankcí EU proti Bělorusku.

Vládám v zemích původu

- Zajistěte, aby všechny vládou organizované přepravy migrantů z Běloruska do jejich zemí původu byly dobrovolné a prováděné s plným a informovaným souhlasem lidí.
-  Poskytněte záruky, že osoby přepravené zpět do zemí původu nebudou vystaveny pronásledování nebo týrání.

Metodologie

Dva výzkumníci organizace Human Rights Watch provedli v říjnu 2021 výzkum v Minsku a v Hrodenské oblasti v Bělorusku, jeden výzkumník v oblasti Bialystoku v Polsku. Výzkumníci se dotazovali 19 migrantů. Jedenáct bylo svobodných mužů, pět cestovalo se svými rodinami a tři byly svobodné ženy. Šest bylo z Iráku, včetně nejméně dvou z irácké oblasti Kurdistánu, dvanáct bylo Kurdů ze Sýrie a jeden z Demokratické republiky Kongo.

Rozhovory byly vedeny v soukromí s arabsky a anglicky mluvícím tlumočníkem; jeden rozhovor byl veden ve francouzštině po telefonu. Dotazovaní byli informováni o účelu rozhovoru. Bylo jim řečeno, že mohou rozhovor kdykoli ukončit nebo odmítnout odpovědět na konkrétní otázky. Žádný dotazovaný nedostal za poskytnutí informací odměnu. U všech dotazovaných byl k ochraně jejich identity použit pseudonym.

Organizace Human Rights Watch také provedla rozhovory se zástupci nevládních organizací Helsinská nadace pro lidská práva v Polsku, Ocelanie, Grupy Granica a se sítí dobrovolníků a aktivistů. Human Rights Watch také  vyzpovídala několik aktivistů za lidská práva v Bělorusku. Human Rights Watch hovořila také s pracovníky Agentury OSN pro uprchlíky (UNHCR) v Bělorusku a v  Ženevě a  s Lékaři bez hranic přítomnými v Polsku a Bělorusku. Polské úřady zamítly žádost Human Rights Watch o návštěvu záchytných středisek pro migranty v Polsku a jako důvod odmítnutí uvedly pandemii covid-19.

V rámci zjevné odvety za sankce uvalené EU v květnu 2021 na Bělorusko usnadnily běloruské úřady tranzit migrantů na hranice své země s EU, konkrétně do členských států EU Litvy, Lotyšska a Polska.[1] Běloruské úřady zprostředkovávají turistická víza, především lidem z Blízkého východu, prostřednictvím cestovních kanceláří, které nepravdivě tvrdí, že vstup do EU z Běloruska je snadný. V důsledku toho došlo od srpna k výraznému nárůstu letů z různých letišť, včetně Istanbulu, Damašku, Bagdádu a Ammánu na mezinárodní letiště v Minsku. [2]

V říjnu cestovala organizace Human Rights Watch na obě strany bělorusko-polské hranice. Vyzpovídali jsme 12 migrantů v Polsku a 7 migrantů v Bělorusku, kteří poskytli podrobné informace o tom, jak cestovní operace funguje. Místní cestovní kanceláře na Blízkém východě nabízejí své služby na sociálních sítích, především na Facebooku, a nabízejí výhodné balíčky do Minsku.[3] Běloruské státní orgány vydávají víza prostřednictvím registrovaných cestovních kanceláří v Bělorusku, které jsou propojeny s cestovními kancelářemi na Blízkém východě.[4]

Víza, povinné cestovní pojištění, cesta na hranice a hotely v Minsku jsou zahrnuty v ceně a někdy i letenky. V závislosti na zemi původu a na tom, zda je zahrnuta letenka nebo ne, se ceny obvykle pohybují mezi 3 000 až 17 000 americkými dolary na osobu, podle informací poskytnutých dotazovanými.

Migranti sdělili organizaci Human Rights Watch, že jim místní cestovní kanceláře na Blízkém východě, v Sýrii, v Iráku, v Jemenu a v Jordánsku tvrdily, že jim bude poskytnuta pomoc vstoupit až do Polska. Cestovní kanceláře jim tvrdily, že zprávy o problémech na hranicích jsou falešné a že problémy mohou mít pouze lidé, kteří si nekoupí zájezd.

„[cestovní agenti] nás neustále ujišťovali, že všechno bude v pořádku. Zneužili nás jako dřevo na podpal. A všechno jsme prodali kvůli šanci na lepší život. Nemáme se k čemu vrátit,“ řekla „Awira“, 40letá Kurdka ze Sýrie.[5]

Výzkumníci z organizace Human Rights Watch pozorovali začátkem října desítky až stovku migrantů v hotelu v centru Minsku. Bylo jasné, že většina z nich není připravena na cestu, která je čeká a která zahrnuje dlouhé dny, někdy týdny, v lese, na otevřených prostranstvích, v bažinách a v drsných povětrnostních podmínkách. Výzkumníci z organizace Human Rights Watch pozorovali rodiny s malými dětmi a další osoby, které cestovaly s normálními kufry nevhodnými pro drsný terén v pohraniční oblasti, což naznačuje, že bylitito lidé uvedeni v omyl a domnívali se, že přechod bude hladký a rychlý.

Všech 12 osob dotazovaných v Polsku řeklo organizaci Human Rights Watch, že při příletu na letiště v Minsku na ně čekali  turistické autobusy a zřízenci  a odvezli je do hotelů v Minsku, kde zůstali 1 až 7 dní. Čekali na cestu do pohraniční oblasti.[6] Výzkumníci z organizace Human Rights Watch byli svědky toho, jak licencované taxíky a dodávky odpoledne zastavovaly u hotelu v centru Minsku, a odvážely skupiny lidí do pohraničních oblastí.

Zatímco výzkumníci organizace Human Rights Watch byli v hale hotelu Minsk v centru města kolem poledne 8. října, viděli dva policisty vstoupit do haly, která byla plná zjevných migrantů z Blízkého východu s připravenými zavazadly, a oslovit jednoho z manažerů. V reakci na jejich dotaz manažer uvedl, že počet „uprchlíků“ v hotelu byl v té době přibližně 350 a den předtím 400. Řekl, že „jsou bedlivě sledováni a nedochází k narušení veřejného pořádku“. "Skupina lidí v hale," řekl, "čekala na vyzvednutí." Jeden z policistů pak pomocí svého mobilního telefonu někomu zavolal, tento rozhovor prakticky doslovně „nahlásil“ a ujistil volanou osobu, že „vše je pod kontrolou“.

Podle 12 lidí dotazovaných výzkumníky organizace Human Rights Watch v Polsku cesta z Minsku do pohraniční oblasti trvá mezi 3 a 5 hodinami. V určitém místě poblíž hraničního pásma jim řidič řekne,  aby vystoupili z vozidla a šli pěšky k běloruskému plotu z žiletkového drátu tři kilometry od polské hranice, která vymezuje vojenskou uzavřenou zónu.[7] Dotazovaní sdělili organizaci Human Rights Watch, že dostali GPS souřadnice na polsko-běloruské hranici a bylo jim nařízeno, aby zamířili do těchto míst. Bylo jim řečeno, že jakmile vstoupí do tříkilometrové vojenské zóny na běloruské straně hranice, běloruští pohraničníci je najdou a pomohou jim dostat se na různá místa na polských hranicích. Vysvětlili jim, že běloruští pohraničníci buď přeříznou plot z žiletkového drátu, nebo navedou lidi na místa, kde již byl žiletkový drát přeříznut.
 
Týrání osob v bělorusko-polské pohraniční oblasti

V říjnu provedla organizace Human Rights Watch rozhovor se 7 migranty v Bělorusku a 12 migranty v Polsku, kteří svědčili o vážném týrání, včetně opakovaných deportací přes hranice, násilí, věznění pod širým nebem, odloučení od rodinných příslušníků a neposkytnutí potravin a vody. Tyto trestné činy páchají příslušníci polských a běloruských pohraničních orgánů.

Jakmile byli imigranti polskými pohraničníky nezákonně zatlačeni zpět do Běloruska, lidé popisují to, co často nazývají „ping-pong“. V době psaní tohoto článku došlo k 13 úmrtím migrantů, zejména na polské straně, v důsledku podmínek a zacházení, kterým jsou vystaveni v průběhu těchto pingpongových deportací.[8] Celkový počet mrtvých na běloruské straně hranice není znám kvůli nedostatečnému přístupu nezávislých vyšetřovatelů, humanitárních organizací, novinářů a dalších. Human Rights Watch však zdokumentovala jeden záznam poskytnutý syrským Kurdem, jehož přítel zemřel poté, co je běloruští pohraničníci donutili pokusit se překročit řeku Bug do Polska.

Polští aktivisté pomáhající lidem uvízlým na polské straně hranice, kteří se dostali mimo oblast výjimečného stavu platícího prakticky všude podél 480 kilometrů dlouhé polské hranice s Běloruskem, sdělili organizaci Human Rights Watch, že od srpna do listopadu pomohli více než 3 000 lidem. [9] Jen během jednoho týdne koncem října přijala horká linka, kterou aktivisté zřídili, aby spojila migranty s dobrovolníky, 1000 volání o pomoc.


Polské nezákonné odsuny do Běloruska

"Mnohokrát jsem přešel do Polska, ale pokaždé jsem byl zatlačen zpět do Běloruska [polskými pohraničníky]. Byl jsem osm dní v lese, v této zemi nikoho... čtyři dny jsem neměl jídlo ani vodu..." [10]

    — Abdul, 20 let, z města Daraa v Sýrii

Podle údajů polských aktivistů byla většina lidí, kterým pomáhají, poté, co úspěšně přešli do Polska, již dříve alespoň jednou zatlačena zpět do Běloruska.[11] Zpráva Amnesty International ze září 2021 využívající digitální technologii potvrzuje praktiky polských úřadů zatlačování lidí mimo polské území.[12] Polská Helsinská nadace pro lidská práva ve své zářijové zprávě dospěla k závěru, že se polské úřady  na polsko-běloruské hranici podílejí na praktikách násilných deportací.[13]

„Afran,“ syrský Kurd svědčil organizaci Human Rights Watch o tom, jak byl polskými pohraničníky třikrát zatlačen zpět do Běloruska, přestože je prosil, aby ho neposílali zpět. "Je to jako ping-pong: Bělorusové nás hodí do Polska a Poláci nás hodí zpět, Bělorusové dovnitř, Poláci zpět."[14]

Patnáct lidí svědčilo organizaci Human Rights Watch o jednom nebo více zatlačeních z Polska do Běloruska.[15] Všichni uvedli, že polské orgány nezohlednily jejich potřebu ochrany a  nedodržely zásady formálního azylového řízení. Řekli, že jejich žádosti o ochranu a azyl polští pohraničníci ignorovali. Dotazovaní řekli organizaci Human Rights Watch, že nebyli převezeni na pohraniční policejní  stanice ke zpracování jejich žádostí o azyl, které by mělo zahrnovat výslech, fotografování, sejmutí otisků prstů a zahájení zákonného řízení o návratu.[16] Kromě případů, kdy pohraničníci usoudili, že nějaká osoba  potřebuje hospitalizaci, poté, co polská pohraniční stráž zadržela lidi, kteří překročili hranice, naložila je do aut, dodávek nebo náklaďáků, odvezla je na místa na hranici s Běloruskem a nařídila jim, aby znovu překročit hranici zpět do Běloruska.

"Jean," 35letý muž z Demokratické republiky Kongo, který cestuje se svou ženou a třemi dětmi (jimž  je méně než 7 let), řekl, že jeho rodina byla v říjnu dvakrát zatlačena polskými pohraničníky do Běloruska. Během druhého incidentu řekl, že žádal polské stráže o azyl, ale že ho neposlouchali:

    "[Řekli]: 'Není tu žádný azyl, [tady] nic není, vraťte se, odkud jste přišli!' Odvezli nás dodávkami a přinutili nás vrátit se do Běloruska, do neutrální zóny."[17]

Lidé, kteří se dostanou do Polska, se tam často dostanou v hrozných podmínkách, obvykle tráví celé dny procházením lesů a bažin, jsou mokří a bez jídla a vody. Výjimečný stav vyhlášený polskou vládou v září zakazuje humanitárním organizacím a organizacím občanské společnosti, právníkům a novinářům vstup do dvoukilometrové zóny podél celé hranice s Běloruskem. Pro migranty v nouzi není k dispozici žádná státem financovaná pomoc. Aby se tento nedostatek odstranil, místní aktivisté, právníci a dobrovolníci zřídili horkou linku.

Když volají uvízlí nebo ztracení migranti, dobrovolníci mohou zjistit, jaké jsou jejich GPS souřadnice, aby je záchranné týmy mohly najít, a  na požádání poskytnout jídlo, vodu, oblečení a právní rady. Ti, kdo uvízli v omezené dvoukilometrové hraniční oblasti, jsou však mimo dosah dobrovolníků a aktivistů.[18]

Rozdělené rodiny

Lidé popisovali, jak polští pohraničníci někdy rozdělují členy stejné rodiny před deportací, pokud jeden nebo více členů rodiny potřebuje nemocniční ošetření. Podle dotazovaných byli ti, kteří nepotřebovali nemocniční ošetření, okamžitě odvezeni v autech nebo dodávkách, přičemž polští pohraničníci pouze uvedli, že byli převezeni zpět do Běloruska. Tři lidé dotazovaní organizací Human Rights Watch v Polsku, kteří byli ošetřeni v nemocnici, sdělili organizaci Human Rights Watch, že se jim nepodařilo navázat kontakt s členy jejich rodiny, kteří byli odvezeni polskými pohraničníky.

Po propuštění z nemocnice lidé uvedli, že byli převezeni na stanici pohraniční stráže za účelem odebrání otisků prstů, fotografování, zabavení cestovních dokladů a výslechu a byly jim vydány doklady umožňující přechodný pobyt na šest měsíců v Polsku pod podmínkou, že se ohlásí jednou týdně na stanici pohraniční stráže a budou bydlet v přístřeší v Bialystoku, 50 kilometrů od hranic.

Výše zmíněná „Awira“, která cestovala se svou 14letou dcerou a 24letým synem, sdělila organizaci Human Rights Watch, jak po zatlačení z Polska do Běloruska strávili 7 dní chozením v lese, z toho 4 dny bez jídla a s malým množstvím vody. Její dcera těžce onemocněla na polské straně hranice poté, co je běloruské stráže přinutily přejít hranici zpět. Popsala, co se stalo, když je polští pohraničníci chytili:

"Moje dcera  se zhroutila. Já jsem je prosila [polské pohraničníky], aby ji vzali do nemocnice. Polská pohraniční stráž řekla, že s ní může zůstat pouze jedna osoba. Zbytek lidí odvezli – byli jsme skupina šesti osob, včetně mého syna. [Polští] policisté posadili mého syna a ostatní do vojenské dodávky a odjeli, nevím kam. Od té doby nevim, kde je můj syn." [19]

29. října dorazila kurdská žena ze Sýrie do centra pro migranty v Polsku, když tam byl přítomen zástupce organizace Human Rights Watch, a řekla, že její rodinu, součást větší skupiny, zajali polští pohraničníci dva dny předtím. Vysvětlila, že ji polští pohraničníci identifikovali jako osobu, která potřebuje lékařskou péči, ale odmítli dovolit členům její rodiny, aby s ní zůstali, včetně jejího pětiletého syna. Uvedla, že její rodinu a zbytek skupiny naložili do aut a odvezli. Od té doby, co ji od ní oddělili pohraničníci, nemá se svou rodinou žádný kontakt.[20]

Kurd ze Sýrie, který  cestoval se svou ženou a 4 dětmi mladšími 18 let, popsal, jak byli on a jeho žena nuceni rozhodnout se, který rodič půjde s jejich nemocným čtyřletým dítětem do nemocnice. Svědčil:

"Polští pohraničníci nám řekli, abychom si vybrali. Jeden rodič smí jít s dítětem do nemocnice. Zbytek rodiny bude poslán zpět do Běloruska. Prosila jsem a prosila, plakala jsem jako miminko, prosila jsem je, aby mi nerozdělovali rodinu. Po hodině se pohraničníci vrátili a řekli: "Dobře, všichni mohou zůstat." Jsem z toho stále ztraumatizována." [21]


Polská legislativa a porušování práva EU

Polská vláda zavedla problematickou legislativu omezující přístup k azylovému řízení. Nejprve v srpnu polský parlament schválil novelu nařízení o dočasném pozastavení nebo omezení pohraničního styku na některých hraničních přechodech s tím, že osobám, které nemají oprávnění ke vstupu do Polska, je nařízeno okamžitě opustit území a vrátit se zpět na státní hranici.[22]

Zadruhé, v říjnu schválil polský parlament novelu zákona o cizincích, která v podstatě legalizuje deportace lidí [23]. Novela zavádí ustanovení, které zavádí kategorii neoprávněného vstupu do země. Tato kategorie je uplatňována  v případě, že je migrant zadržen bezprostředně po neregulérním překročení vnější hranice EU. Ustanovení umožňuje automatickou deportaci migrantů z Polska, i když žádají o mezinárodní ochranu. Zákon nevyžaduje, aby úřady zkoumaly žádosti o mezinárodní ochranu podané migranty zadrženými bezprostředně po neregulérním překročení vnější hranice EU.[24]

Bez ohledu na jakékoli změny polského práva porušují polské automatické deportace bez řádného procesu zákony  EU včetně Listiny základních práv.[25] Listina zaručuje právo na azyl a standardní praxi mezinárodního uprchlického práva, podle níž musí být každý projev vůle požádat o azyl neprodleně předán příslušným orgánům k posouzení na základě individuálních důvodů dané osoby k žádosti o azyl.[26]

Použití násilí během deportací se může rovnat špatnému zacházení, zakázanému článkem 3 Evropské úmluvy o lidských právech (ECHR) a článkem 4 Listiny.[27] EÚLP v článku 3 a Listina v článku 19 rovněž zakazují vyhoštění jakékoli osoby na místo, kde hrozí vážné nebezpečí mučení nebo jiného zakázaného špatného zacházení.

Polské praktiky deportací jsou rovněž v rozporu s článkem 19 Listiny a Protokolem 4 EÚLP, které oba jednoznačně stanoví, že hromadné nebo hromadné vyhošťování cizinců je zakázáno.[28] Evropský soud pro lidská práva definoval hromadné vyhoštění jako „jakékoli opatření, které nutí cizince jako skupinu opustit zemi, s výjimkou případů, kdy je takové opatření přijato na základě přiměřeného a objektivního posouzení konkrétního případu každého jednotlivého cizince ze  skupiny.“[29]

20. srpna požádalo 32 Afghánců, kteří uvízli na běloruské hranici s Polskem, Evropský soud pro lidská práva o pomoc. Svědčili, že byli vystaveni zakázanému špatnému zacházení a nezákonnému vyhoštění v rozporu s Evropskou úmluvou o lidských právech a že jejich právo na život bylo ohroženo. V srpnu a znovu v září při posuzování jejich případu soud vyzval Polsko, aby stěžovatelům na hranici poskytlo jídlo, vodu, oblečení, přiměřenou lékařskou péči a pokud možno dočasné útočiště. Rovněž soud dal příkaz Polsku, aby neposílalo žadatele zpět do Běloruska.[30]

Polsko také porušuje směrnici EU o navracení osob, která v článcích 6 a 8 stanoví, že k vyhoštění může dojít pouze v případě, že bylo vydáno rozhodnutí o navrácení. V žádném z případů zdokumentovaných organizací Human Rights Watch nebylo před vyhoštěním vydáno příslušným orgánem rozhodnutí o navrácení.[32] Kromě toho, protože Bělorusko pozastavilo svou readmisní dohodu s EU, není možné tam migranty vracet legálně.[32]

Násilné rozdělování  rodin, včetně oddělení dětí mladších 18 let od jednoho nebo obou rodičů, porušuje právo na jednotu rodiny a zásadu, že jakákoli činnost týkající se dětí musí upřednostňovat nejlepší zájem dítěte, a to i v souvislosti s migrací a žádostí o azyl.[33]


Týrání běloruskou pohraniční stráží

"Běloruští pohraničníci nás bili obušky, kopali do nás, šlapali nám po krku, až jsme plakali…. Ztratil jsem veškerou naději. Prosil jsem je [běloruské pohraniční stráže], aby mě nechali vrátit se do Minsku a poté do Sýrie. Oni [běloruští pohraničníci] mě odmítli pustit a neustále mě nutili překračovat hranice do Polska." [34]

    — Abdul, 20 let, Daraa, Sýrie

Důsledky polského vytlačování migrantů do Běloruska jsou hluboce alarmující. Lidé sdělili organizaci Human Rights Watch, že jakmile byli zatlačeni z Polska zpět do Běloruska, byli běžně vystavováni různým druhům týrání ze strany běloruské pohraniční stráže, včetně bití, byli zadržováni na otevřeném prostranství po dlouhou dobu (až několika dní) s omezeným nebo žádným jídlem nebo vodou a poté nuceni překročit hranici zpět do Polska.[35] Lidé sdělili organizaci Human Rights Watch, že jim běloruští pohraničníci zabránili opustit pohraniční oblast a cestovat zpět do Minsku nebo do svých zemí původu, když o to požádali. V některých případech pohraničníci požádali migranty, aby za propuštění zaplatili.[36] Několik lidí sdělilo organizaci Human Rights Watch, že se jim nakonec podařilo najít způsoby, jak se dostat zpět do Minsku.[37]

Smrt po týrání ze strany běloruských stráží

Human Rights Watch zdokumentovala jeden incident, kdy mladý muž zemřel poté, co jej týrali běloruští pohraničníci, po vytlačení z Polska na běloruskou stranu hranice.

Ahmed, 21, syrský Kurd, svědčil organizaci Human Rights Watch o tomto obzvláště šokujícím incidentu. Po třech vytlačeních z Polska do Běloruska byl on a jeho přítel nuceni běloruskou pohraniční stráží nafouknout gumový nafukovací člun a přenést ho na zvláště široké místo u řeky Bug se silnými proudy. Tam podle Ahmeda běloruští pohraničníci přiměli Ahmeda a jeho přítele, který se také jmenoval Ahmed, nastoupit do člunu a tvrdě ho vystrčili do řeky. Vysvětlil, co se stalo potom:

"Loď se převrátila. Ani jeden z nás neuměl plavat. Zbavil jsem se batohu, ale můj přítel Ahmed ne. Byl jsem vržen [proudem] směrem k polskému břehu a podařilo se mi chytit se několika větví, abych se udržel nad vodou. Ahmed byl hozen doprostřed řeky a viděl jsem, jak mizí pod vodou. Plakal a prosil o pomoc. Slyšel jsem jeho poslední slova křičet, že věří v Boha, a pak zemřel před mýma očima. Poté jsem čtyři hodiny v šoku zíral na vodu."[38]

Týrání na „sběrných místech“

Jeden Kurd ze Sýrie popsal praxi běloruské pohraniční stráže na místech, která nazýval "sběrná místa", místa pod širým nebem bez stanů a přístřešků, střežená běloruskými pohraničníky.[39] Organizaci Human Rights Watch sdělil, že po zatlačení z Polska do Běloruska  běloruští pohraničníci zajali jeho a jeho spolucestující poblíž hranic a vzali je pěšky, aby se připojili k větší skupině migrantů, kterou hlídali běloruští pohraničníci na „shromažďovacím místě“. Popsal podmínky na tomto místě:

"Oni [běloruští pohraničníci] nás bili a drželi by nás na tomto místě venku a v lese…. Někdy nám bylo dovoleno rozdělat oheň, někdy ne…. Jednou jsme byli drženi osm hodin, jindy 24 hodin…. Jiní nám řekli, že je  tam drželi několik dní…. Nedostali jsme jídlo ani vodu."[40]

„Jean,“ konžský muž zmíněný výše, popsal podmínky na místě jako „vězení“. Řekl:

"Ten tábor je otevřený, ale ve skutečnosti je zavřený, protože když se pokusíte jít ven, zmlátí vás [běloruští pohraničníci], bijí vás…. Nejprve, když jsem tam dorazil, myslel jsem si, dobře, mám toho dost, požádám je [běloruské pohraničníky], aby mi pomohli dostat se [zpět do Minsku]. Ale oni [běloruští pohraničníci] mi pomohli pochopit, že odtud se nedostanete. Pokud se chcete dostat ven, musíte zaplatit. Pokud chcete utéct, zbijí vás [běloruští pohraničníci], mlátí vás. Tehdy jsem pochopil, že je to jakési otevřené vězení…. Nebyla tam voda, nebyla tam elektřina."[41]

„Jean“ svědčil, že běloruští pohraničníci mu a jeho manželce odebrali telefony (třetí skrytý telefon zůstal) a že běloruští pohraničníci vymáhali peníze od migrantů, včetně jeho samotného. Řekl, že běloruští pohraničníci nutí lidi, aby jim odevzdali své peníze.[42]

Dvě kurdské sestry ze Sýrie, ve věku 14 a 17 let, cestující se svou tetou a strýcem a svými třemi mladými bratranci a sestřenicemi, svědčily o podobných podmínkách.[43] Během společného rozhovoru řekli organizaci Human Rights Watch, jak je po polském zatlačení do Běloruska chytili běloruští pohraničníci a odvezli je na sběrné místo. 14letý mladík popsal místo a zacházení:
 
"Nebylo tam nic, žádné stany, žádné budovy, jen nějaké táboráky. Spali jsme tam. Ráno nás probudili běloruští strážci kopáním. Kopáním udusili oheň a když to dělali, můj spací pytel chytl. Hrozně jsem se popálil. Prosili jsme je a plakali, aby nás nechali jít. Běloruští pohraničníci mě zvedli, odnesli a ostatní rodinu odvedli na jiné místo mezi dvěma hranicemi a tam nás nechali. Ukradli telefon mé tety. Nedostali jsme vodu ani jídlo a museli jsme čtyři dny chodit přes bažiny a lesy, já s popáleninou, moje sestra [17 let] s poraněnými zády. Museli jsme pít vodu z bažiny."[44]

Výzkumník organizace Human Rights Watch viděl na noze a chodidlech 14leté dívky rány odpovídající popáleninám.

17. listopadu Bělorusko oznámilo, že otevřelo nouzový přístřešek pro asi 1000 lidí uvězněných na hranici.[45] Mezinárodní média natočila v tomto místě záběry s lidmi uvnitř. Human Rights Watch se nepodařilo ověřit počet lidí, kteří tam mohou najít útočiště, ani to, jakou infrastrukturu mají k dispozici.

Přechod hranic do Polska pod nátlakem

Human Rights Watch provedla rozhovor s migranty, kteří uvedli, že běloruští pohraničníci běžně berou skupiny lidí, kteří se nacházejí v pohraniční oblasti nebo v její blízkosti, pěšky nebo ve vozidlech (auty, nákladními auty) na konkrétní místa na polských hranicích a nutí je přejít do Polska, i ty osoby, které už to nechtějí zkoušet. V sedmi případech migranti uvedli, že pro usnadnění průchodu běloruští pohraničníci přestřihli plot z ostnatého drátu, který v září postavily polské úřady.

„Neměli jsme volbu,“ řekl organizaci Human Rights Watch „Abdul“, dvacetiletý Kurd ze Sýrie. „Řekli nám [běloruští pohraničníci]: ‚Máte na výběr. Buď zemřete tady [v Bělorusku], nebo půjdete do Polska.‘ Takže nám nezbylo než jít.“[46]

„Anwar,“  26letý Kurd ze Sýrie sdělil organizaci Human Rights Watch, jak ho po zatlačení z Polska do Běloruska spolu s pěti dalšími zajali běloruští pohraničníci. Vysvětlil, co se stalo potom:

"Oni [běloruští pohraničníci] nás zavedli na příšernou cestu, do oblasti plné bažin a řeky, která byla 40 kilometrů před námi. Řekli nám, abychom šli pěšky, a my jsme neměli na výběr. Trvalo nám to tři dny, jeden den jsme chodili po bažinách. Došla nám voda.... Někteří z nás pili z bažiny. Bažina byla příliš hluboká, takže jsme se museli vrátit. Do mého starého zranění nohy ze Sýrie se dostala v bažinách infekce."[47]

„Anwarovi“ a jeho společníkům se podařilo dostat se do lesa  a poté přejít na polské území a kontaktovat dobrovolníky, kteří je zachránili.

Přístup do 10 kilometrů široké zóny pohraniční oblasti na běloruském území je zakázán. Přístup mají pouze běloruští státní příslušníci, kteří mají bydliště v prvních sedmi kilometrech oblasti. Zbývající tři kilometry jsou klasifikovány jako vojenská zóna, je tam zákaz vstupu pro všechny civilisty. Migranti jsou uvnitř tříkilometrové vojenské zóny vězněni a střeženi běloruskými pohraničníky. Některým se podařilo utéci a cestovat zpět do Minsku.

Lékaři bez hranic sdělili organizaci Human Rights Watch na začátku listopadu, že jejich žádost o přístup do desetikilometrové zóny byla běloruskými úřady počátkem listopadu zamítnuta s odůvodněním, že se jedná o vojenskou zónu. UNHCR a IOM získaly počátkem listopadu do této zóny nakrátko  přístup. Human Rights Watch si dodnes není vědoma, že by během probíhající krize byl povolen přístup do desetikilometrové zóny nějaké organizaci z občanské společnosti.

Krize v pohraniční oblasti na běloruské straně je znásobena masivním utlačováním občanské společnosti, který rozpoutala vláda prezidenta Lukašenka po bezprecedentních veřejných protestech v roce 2020.[48] V rámci represe v létě 2021 běloruské úřady oznámily „čistku“ nevládních organizací a mezi srpnem a říjnem zlikvidovaly nejméně 270 nevládních organizací, včetně přední skupiny pro lidská práva v zemi.[49]

Za těchto okolností nemohou běloruští obránci lidských práv organizovat humanitární pomoc pro migranty ani dokumentovat jejich týrání ní a poskytovat jim právní či jinou pomoc.

V říjnu až listopadu 2021 poskytly běloruské úřady a místní výbor Červeného kříže určitou humanitární pomoc uvízlým lidem, včetně pitné vody, konzerv, dříví a stanů. UNHCR a IOM poskytly podporu prostřednictvím Běloruského Červeného kříže alespoň jednou v listopadu.[50] Situace však zůstává hrozivá, zvláště když se počasí stále více ochlazuje, na začátku listopadu s nočními teplotami pod nulou.[51] Zprávy citující polské zdravotnické pracovníky uvádějí, že podchlazení je u lidí uvízlých v pohraniční oblasti běžné.[52]

Běloruské týrání lidí na běloruském území porušuje mezinárodní právo zákazu nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestání a závazky Běloruska jako smluvní strany Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (ICCPR), Úmluvy OSN proti mučení a jiným formám nelidského nebo ponižujícího zacházení (UNCAT) a Mezinárodní úmluvy o právech dítěte (CRC). [53]

Podle zprávy Human Constanta z roku 2018, přední běloruské lidskoprávní organizace zabývající se právy uprchlíků, mají migranti v Bělorusku potíže s přístupem k lékařské, psychologické a psychosociální podpoře, k podpoře pro zaměstnání, vzdělávání i k finanční podpoře.[54] Úřady neposkytují dostatečné informace o komplikovaném a netransparentním řízení o žádostech o azyl a právníkům a tlumočníkům odmítají přístup k žadatelům o azyl.[55]

Lidská cena instrumentalizované migrace

Polské a běloruské úřady od srpna 2021 cynicky využívají problému migrace, a to i prostřednictvím sociálních médií a využíváním provládních zpravodajských kanálů, jejichž zpravodajství hraničí s propagandou. Pohraniční stráž z Běloruska běžně natáčí a fotografuje druhou stranu, jak se účastní údajného zatlačování migrantů, a polští strážci podobně natáčejí běloruské stráže pomáhající migrantům při vstupu do Polska. Oba státy využívají platformy sociálních médií, jako je Twitter, k šíření obrázků a záběrů, které tvrdí, že ukazují týrání migrantů druhou stranou.

Syrský Kurd „Eylo“ sdělil organizaci Human Rights Watch, že po několika polských odsunech do Běloruska v polovině října shromáždili běloruští pohraničníci velkou skupinu migrantů, přibližně 150 lidí, a navedli je na místo u žiletkového plotu mezi Polskem a Běloruskem. Uvedl, že běloruští pohraničníci nařídili skupině křičet "Svobodu!" a házet klacky a kameny na polské pohraničníky.[56] Podobné incidenty zaznamenala ​​polská pohraniční stráž na video a rozšířila je online. 16. listopadu se polští pohraničníci zapojili do nepřiměřeného použití síly tím, že se uchýlili k vodním dělům a slznému plynu proti lidem uvízlým na hraničním přechodu Bruzgi.[57]

Při práci v Polsku blízko hranic obdržel výzkumník organizace Human Rights Watch textovou zprávu na mobilní telefon zaslanou polskými úřady ve znění: „Polská hranice je neprodyšně uzavřena. Úřady BLR vám lhaly. Vraťte se do Minsku!“[58] Polští aktivisté sdělili organizaci Human Rights Watch, že takové textové zprávy jsou v pohraniční oblasti běžně přijímány.[59]

„Rebin,“ 26letý syrský Kurd, svědčil organizaci Human Rights Watch o incidentu z října, kdy jeho a větší skupinu mužů chytili polští pohraničníci v Polsku a převezli je autem na místo na polsko-běloruské hranici.

"[Polští] pohraničníci nás přiměli projít žiletkovým drátem do Běloruska, když se najednou objevilo několik běloruských pohraničníků. Jeden z nich incident natáčel. Mezi polskou a běloruskou pohraniční stráží došlo k hádce a všiml jsem si, že se polská stráž vyděsila. Oni [polští pohraničníci] nám řekli, abychom se vrátili. Potom nás [polští pohraničníci] posadili zpět do auta a odvezli na další místo na hranici a přiměli nás tam přejít."[60]

Běloruské úřady se snaží odvrátit pozornost od vlastního týrání migrantů a od napomáhání migračním tokům. Zároveň se snaží situaci zmanipulovat, aby vyvolaly strach mezi politiky Evropské unie, že by situace mohla vést k obrovskému nárůstu neregulérní migrace do EU podobně jako v roce 2015. Mezitím polské úřady používají jazyka „hybridní války“ k popisu akcí běloruského státu při podpoře migrace a další státy a instituce EU to dělají také. Tato rétorika se používá k ospravedlňování militarizované reakce na lidskou krizi, včetně vyhlášování výjimečného stavu, stavění plotů z žiletkového drátu, vylučování skupin z občanské společnosti a novinářů a velkého nasazení bezpečnostních pracovníků.

To, co se v tomto zpolitizovaném kontextu často ztrácí, je osud lidských bytostí, které trpí v důsledku jednání obou států. Aby se zabránilo dalším ztrátám na životech a nesnesitelnému lidskému neštěstí, tato situace se musí změnit.


Poděkování

Rádi bychom poděkovali všem lidem, kteří si našli čas a podělili se s námi o své zkušenosti. Uznáváme jejich odvahu a odolnost tváří v tvář velkému utrpení. Bez jejich ochoty mluvit by tato zpráva nebyla možná.

Zdroj v angličtině ZDE