28. 6. 2014
čas čtení
2 minuty
Václav Bělohradský ve svém dnešním obsáhlém příspěvku v Právu píše, že Petr
Drulák, dlouholetý ředitel Institutu mezinárodních vztahů a dnes první 
náměstek ministra zahraničí, v diskusích, vyvolaných návštěvou ministra 
Zaorálka v Číně, označil "havlovskou" tradici zahraniční politiky ČR formulí
"lidskoprávní atlantismus", upozorňuje nás čtenář P. Adamec a pokračuje:
 Pak vyjma jiného profesor Bělohradský také 
uvádí: "Když hovoříme o havlovské tradici v zahraniční politice, nelze 
škrtnout morální zodpovědnost za lidskoprávní podporu americké invaze do 
Iráku, kterou USA legitimizovaly lží o zbraních hromadného ničení. Po 
jedenácti letech okupace a statisících mrtvých civilistů je irácký stát v 
troskách, zuří občanská válka, roste moc a vliv Íránu, jehož dobrovolníci 
hájí Bagdád proti vítězícím rebelům. Myslím, že bez ochotného pomahačství 
nové Evropy, zejména Česka a Polska, a legitimizující prestiže bývalých 
disidentů - Václava Havla nebo Adama Michnika - k této krvavé tragédii 
nemuselo dojít. Odpor staré Evropy, zejména Francie a Německa, mohl převážit
nad falešnou americkou argumentací. Lidskoprávní atlasntismus je zahraničně 
politickou variací pravdoláskařského diskurzu. Lidskoprávní atlasntismus 
vyznačuje nostalgie po osvětlené antipolitické scéně, na níž naše "pravda a 
láska" vítězí nad "lží a nenávistí". Ve stínu velké morální autority Václava
Havla a za podpory většinově pravicových médií si část disidentů vytvořila 
mýtus "světového politického hřiště", kde světový hegenom pozorně naslouchá 
disidentské výzvě k podřízení politiky etice, zatímco Václav Klaus je jen 
bezvýznamným hráčem na českém hřišťátku. Morální kýč a neokonzervativní 
verze amerického neokonzervatismu - víry ve zjevné poslání USA vládnout 
světu - se tu navzájem posilují. Doufejme, že se zahraniční politika nové 
vlády brzy emancipuje od lidskoprávního atlantismu, této lžiideologie, která
chce udělat z dočasného amerického unipolarismu po rozpadu SSSR americký 
unipolarismus na věčné časy. Je to cesta ke světové katastrofě" (dnešní 
Právo, str. 7).
Pozn. JČ: Tento argument pana Bělohradského bohužel dokazuje až komickou sebestřednost českých intelektuálů, kteří se dodnes domnívají, že Praha je pupkem světa. Bohužel tomu tak není. Představa, že  bývalí polští a čeští disidenti mohli něco ovlivnit, je zcela nerealistická. Spojené státy za George Bushe mladšího invazi do Iráku prostě provést chtěly a Evropa by jim v tom nezabránila. A názory Václava Havla, ač politováníhodné, v tom byly naprosto bezvýznamné.