Kolektivní halucinace českých politiků

20. 7. 2018 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty
Domnívám se, že není nic zvláštního na tom, že se názory lidí mohou různě, často i radikálně, měnit. A to dokonce žádoucím směrem. Za hilsneriády český lid Masaryka nenáviděl a věřil svorně v to, že židé pojídají krev křesťanských panen, za první republiky, tedy jen o pár desítek let později, vzýval tentýž lid Masaryka jako tatíčka. A pak za druhé republiky přišla další proměna.

 

Je to varovné i povzbudivé. Předně není pravda, že pokud se veřejné mínění zvrhne, že to tak musí zůstat navždy. Může to ale vést ke katastrofám a katarze pak není vůbec jednoduchá. U nás v České republice posledních let mám pocit, že politici žijí v jakési kolektivní halucinaci, kterou sami propagují a posílají mezi lidi. Drtivá většina veřejnosti prý prostě nechce žádné migranty a nedá se s tím nic dělat. Žádná osvěta, žádné principiální postoje. Náš socialistický premiér vykládal do rakouského tisku, že v naší zemi, kde nejsou žádné problémy s muslimy, protože tu téměř žádní muslimové nejsou, žádné muslimy nechceme. A just nechceme, just to budeme vykládat Rakušanům, kteří hostí desítky tisíc uprchlíků z muslimských zemí a mají už mnoho let velmi barevnou společnost, zejména ve srovnání s námi.

A co na to šéf české „proevropské pravice“ TOP09? Také říká, že žádné uprchlíky nechceme. Ani padesát. Ani jednoho. Ne a ne a ne. Není to snad už nějaká parodie? Říká se, že Jiří Drahoš prohrál s Milošem Zemanem kvůli falešným obviněním, že podporuje příchod uprchlíků. No, rozhodně neprohrál nijak katastrofálně. Zatímco TOP09 a ČSSD se přes veškerou protiuprchlickou snahu pohybují kolem hranice politického přežití. Andrej Babiš vyšplhal do výšin politické moci dávno před uprchlickou krizí. Ano, také on odmítá uprchlíky. Jenže on je populista a hraje o skutečnou moc. Obrací se stále dokola podle větru. Co ale „pevně zakořeněná“ sociální demokracie nebo strany, patřící do lidovecké většiny v Evropském parlamentu? To si opravdu všichni myslí, že český lid zůstane již navždy naladěný na nacistickou notu? Jaká to bude ostuda, až se budou točit filmy o odmítání uprchlíků českým lidem a o protiuprchlických postojích českých politiků pro příští generace!

Není ovšem pravda, a to se mi zdá důležité, že by u nás ve volbách nějak výrazně bodovali xenofobní extrémisté. Politici se bojí, nemají uvěřitelný pozitivní program, kterým by téma uprchlíků mohli přebít. A v tomto smyslu je kolektivní halucinace snadný únik. Strach a neschopnost řešit zásadní problémy této společnosti se pak v hysterii proti uprchlíkům slévají s frustrací občanů z nemožnosti pozitivní změny. Ti lidé, kteří nejvíce odmítají uprchlíky, bývají zároveň ti, kteří nejvíce nenávidí politiky za jejich údajnou zkorumpovanost a neschopnost. Když je upozorníte na to, že v Česku máme mnohem závažnější problémy, než jsou uprchlíci a že by přijetí padesáti nebo i tisíce lidí neznamenalo pro náš stát žádnou zátěž, bude to pro ně jako rudý hadr pro býka, protože oni chtěli skutečná řešení, a když je nedostávají po dobu téměř třiceti let, nabízejí jen nenávist.

Osobně si myslím, že prakticky nepřichází v úvahu, že by se v ČR mohl prosadit nacismus, ba naopak současná nacistická hysterie je možná právě podmínkou pro možnost příští sebereflexe a proměny veřejného mínění humanistickým směrem. Naše situace je více podobná přechodu od Rakouska-Uherska k první republice než od první republiky k druhé republice. To by se mohlo změnit jen v případě, že by nacionalistická nenávist převážila napříč Evropou, což se snad nestane. Nicméně poučení z Masarykova případu je jasné (a je odporné, jak zbabělí a malí politici dnešní České republiky vzývají Masaryka, ale svým politickým působením ho naprosto popírají): budoucnost bude patřit statečným politikům s humanistickými ideály, kteří jdou proti pomýlenému lidu.

1
Vytisknout
11753

Diskuse

Obsah vydání | 24. 7. 2018