Kolik mrtvých padne každý den u digitálního Slavkova?

Nevzdělaní a frustrovaní: Kořisti digitálního světa a největší bezpečnostní hrozba

18. 7. 2017 / Bohumil Kartous

čas čtení 6 minut
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Spousta lidí, rodičů a prarodičů, je znepokojena tím, kolik času tráví děti v digitálním prostředí a jaký dopad to na ně má. Obávají se zcela oprávněně: sami totiž nejsou schopni bránit se vlivu digitálního světa a podléhají mu, aniž by si často vůbec uvědomovali, že se tak děje. Zatímco děti jsou vesměs uzavřeny v omezeném rozhraní her, dospělí, kteří hrami okázale opovrhují, se často stávají protagonisty "role playing games" připravených v rozhraní simulujícím reálný svět, jen s poněkud pozměněnými parametry. Stejně jako děti vede nedostatek jiných podnětů, neschopnost domyslet důsledky svého jednání a frustrace k tomu uzavírat se do virtuálního světa, i dospělí si v něm vytvářejí své komfortní zóny, v nichž si připadají lépe, nebo alespoň najdou katalyzátor pro svou nespokojenost a zmatenost. Problém je, že digitální svět stále více pohlcuje realitu jako takovou. Volatilita světa je vysoká a předvídatelnost dění se nebezpečně snižuje. Poplatní chybám minulosti ale řešíme minulé války, aniž bychom si všimli, že jsme se ocitli v úplně jiné.

"O příští válce nebudeme vědět, že nastala," říká jeden vysoce postavený důstojník. Tedy, ona už nastala, dalo by se říct. V souvislosti s programem Příprava občanů k obraně státu (POKOS), což je paskvil ministerstva obrany, zhmotňující představu o tom, jak zvyšovat společenskou obranyschopnost, se vede taková diskuse, k čemu že je dětem ve škole přednáška o tom, jako roli plná armáda ve vztahu ke státu a k NATO, doprovázená přepadením školní tělocvičny zásahovou jednotkou, jak ukazuje film Výchova k válce. I lidé z armády, kteří o věci přemýšlejí, off record přiznávají, že jak pro děti, tak pro armádu a celou společnost je to k ničemu. To nicméně nebrání ministerstvu obrany, vedeného hercem Martinem Stropnickým, aby připravovalo legislativní scénář pro zavedení branné výchovy do škol, pravděpodobně v podobě věrně připomínající POKOS. Mimochodem, článek zveřejněný serverem iDNES.cz, je tragickým dokladem o tom, nakolik smysluplný a aktuální společenský diskurs v této věci je.


I v armádě ale někteří lidé přemýšlejí a vědí, že příprava na konvenční konflikt připomíná rekonstrukci bitvy u Slavkova. Taková roztomilá kratochvíle, u které chybí jen stánky s párky v rohlíku a limonádou.  Když mluvíte s těmi, kdo přemýšlejí a vědí, upozorňují vcelku bezprostředně na to, že zcela nejdůležitější dovedností v prevenci probíhajících a budoucích válek je ve středoevropském prostoru zvyšování mediální gramotnosti, tedy spíše dovednost orientovat se dostatečně v digitálním světě. V době proxy konfliktů, které se dějí na méně šťastných a méně zabezpečených místech světa a do nichž vstupují mocnosti kromě přímé podpory také informačními kampaněmi, je nejpravděpodobnějším setkáním s válkou určitý typ informační manipulace a propagandy.

V tomto smyslu české veřejnost ve válce už je. Působnost různých manipulačních webů, jako jsou Parlamentní listy, je přímým důsledkem nejen samotných velmocenských konfliktů, ale prostě skutečnosti, že digitální svět umožňuje úplně odlišný a způsob šíření informací, které už nezávisejí na kontrolovaných kanálech, nýbrž pouze na schopnosti vytvořit dostatečně velkou síť prostředky dostupnými z jakéhokoliv obýváku. Svět se nezměnil -  z dlouhodobého hlediska - v povaze globálního soupeření o zdroje a moc nad nimi, ale změnil se v tom, jak lze konstruovat realitu prostřednictvím informací a sdílených v sociálních sítích a tím upevňovat určitý typ přesvědčení v relativně uzavřených okruzích, které lidé přirozeně - i v otevřeném digitálním světě - vytvářejí.

Stav společenského diskursu skutečně připomíná svou fragmentarizací a "customizací" hru, v níž si můžete zvolit určitou identitu a prostředí, v němž se pohybuje, čistě dle stavu svého (ne)vědomí. Obrovské přetížení informacemi a nízká míra dovednosti je třídit, hierarchizovat, hodnotit, důvěryhodnost a spolehlivost, stopovat zdroje a zasazovat do kontextu vede k chaosu. Výše uvedená dovednost je přitom založena na vzdělání a rozhledu a nelze ji nikterak obejít či nahradit. Člověk, který nezná historii blízkovýchodních konfliktů, nezná roli jednotlivých mocností v proxy konfliktech a nedokáže definovat jednotlivé mocnosti a jejich zájmy, není pochopitelně schopen rozlišit jednotlivé informační kampaně, není schopen z nich kriticky vyjmout podstatu informace, není schopen odolávat vlivu, který na něj má jeho sociální okolí a lidé, které si pocitově vybral za své názorové vůdce.

Problém umocňuje fakt, že pokud vytvoříte poptávku po určitém názoru a podaří se k tomu strhnout určitou část společnosti, najdou se okamžitě názoroví vůdci kteří se postaví do čela, ačkoliv se tím eticky a intelektuálně diskreditují. Postfaktická doba jim umožňuje využít "herního" prostředí k tomu uzavřít se společně se svými followers do světa zkonstruovaného podle společně sdílené představy a vytěsnit námitky jakéhokoliv druhu jako irelevantní. V podstatě jakýkoliv postoj najde své obhájce mezi společenskými autoritami, jak můžeme vidět v ČR na příkladech sociologa Kellera nebo právničky Samkové a mnoha dalších více či méně viditelných obhájců demagogie, která rezonuje v izolovaném prostoru české informační jeskyně. 

Proti tomu neexistuje v digitální dimenzi žádná obrana. Distorze reality způsobená možností přizpůsobit si její kontury prostřednictvím digitálu do podoby "placaté země" nebo chemtrails prosakuje velmi nebezpečně do skutečného dění a reziduuje v naprosto nečekaná vyústění, jakými jsou Trump v Bílém domě nebo odchod Velké Británie z EU. Nestálost reality se zvyšuje, stát se může v podstatě cokoliv a my proti tomu nemáme účinnou obranu. A místo toho, abychom ji hledali, vedeme minulé války a připravujeme na ně i děti. Nevzdělanost a frustrace, která vede často i formálně vzdělané k tomu, aby se podíleli na rozvratu ve vnímání sociální reality, jsou největším bezpečnostním rizikem současnosti. A na to je jakákoliv bezpečnostní strategie - kromě vzdělávání - krátká...

0
Vytisknout
11092

Diskuse

Obsah vydání | 20. 7. 2017