Několik kontextů pro výsledky prvního kola prezidentských voleb ve Francii

24. 4. 2017 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty

Nejdůležitější na výsledku prvního kola prezidentských voleb ve Francii je podle mne to, že stabilní a jednotná EU dostala znovu šanci. Velkou úlevou pro mne bylo i to, že předvolební průzkumy celkem věrně odrážely realitu. To je velice důležitá věc z hlediska vytváření zpětné vazby mezi politiky a voliči v době mezi volbami.

Macronovo vítězství  je nejspíše v prvé řadě důsledkem skandálů pravicového kandidáta Fillona, který byl dlouho hlavním favoritem. Z tohoto pohledu jde o celkem zřetelný posun doleva, neboť Fillon byl i na republikánské spektrum ten vpravo (na rozdíl Juppého).


Podpora obou zavedených stran z tradiční pravice i levice, tedy Fillona a Hamona, Macronovi je logická. V roce 2002 socialističtí voliči také podpořili proti otci Marine Le Pen republikánského kandidáta Chiraka, který pak drtivě vyhrál (získal podporu 82% voličů). Slavným se stal plakát na podporu Chiraka: „Volte podvodníka, ne fašistu.“

Od té doby se Národní fronta pod vedením Marine Le Pen posunula více do středu a změnila se také atmosféra v Evropě a ve světě. Už není nemyslitelné, že by levicoví – zejména ti radikální – voliči podpořili xenofobní krajní pravici. Vzniká tak otázka, na jakých základech a s jakými voliči by mohla levice v budoucnu vyhrát volby.

Martin Schulz v Německu, který vrátil SPD šanci ve volbách uspět (i když nadšení z něj zjevně začíná opadat), patří v levém spektru mezi středové kandidáty. „Radikálně levicová“ Die Linke v Německu naopak nepředvádí žádná suverénní volební vítězství. Stejně tak se nezdá životaschopná ani Labour party v čele s echt-levicovým Corbynem v Británii.

Na druhou stranu rozdíly mezi prvními čtyřmi kandidáty ve Francii, včetně radikálně levicového Mélenchona, jsou velmi malé: Macron 23,86%, Le Pen 21,43%, Fillon 19,94%, Mélenchon 19,62%. Oficiální kandidát socialistů Hamon byl na pátém místě s 6,35%. Pokud by se Mélenchonovi a Fillonovi voliči připojili ve velké míře k Le Pen, může ta v druhém kole ještě vyhrát. Je to nepravděpodobné, ale je to mnohem pravděpodobnější než v roce 2002.

Klíčovou otázkou také bude, jak uspějí politické strany v parlamentních volbách, tam se konkrétní politická preference většiny Francouzů může ukázat mnohem čitelněji. Pokud Macron a Mélenchon ze svých stran neudělají silné parlamentní strany, a zdá se, že se jim to nepovede, mluvit o „revoluci“ ve Francii by bylo předčasné. S tou výjimkou, že by volby do parlamentu drtivě vyhrála Marine Le Pen. V minulých volbách (2012) získali socialisté 280 mandátů a republikáni 194 mandátů a Národní fronta Marine 2 mandáty.

Francouzské prezidentské volby 2002:

https://en.wikipedia.org/wiki/French_presidential_election,_2002

Francouzské prezidentské volby 2017:

https://en.wikipedia.org/wiki/French_presidential_election,_2017

Francouzské parlamentní volby 2012:

https://en.wikipedia.org/wiki/French_legislative_election,_2012



0
Vytisknout
8891

Diskuse

Obsah vydání | 27. 4. 2017