Dobrou noc a hodně štěstí. Žijeme v postpravdivé éře

21. 6. 2016 / Jan Čulík



Zalitoval jsem, že už nežijeme v rajské době mccarthyovského útlaku v Americe padesátých let dvacátého století, když jsem nedávno znovu zhlédl film George Clooneyho z roku 2005 Good Night and Good Luck (Jeho recenze z té doby je v Britských listech ZDE). Je to vynikající film, právem nominovaný na Oskara. Jenže zároveň ukazuje, jak nevinná a rajská byla éra, kterou líčí, a jak ve srovnání s ní byla nyní možnost kvalitní novinářské práce zcela zničena.

Clooneyho film je obrovskou poctou neohroženým novinářům, především Edwarda Murrowa, který v televizi CBS sérií dokumentárních filmů odhalil a zdiskreditoval amerického senátora Josepha McCarthyho, který svým antikomunismem a honem na čarodějnice terorizoval a zničil život mnoha veřejných osobností Ameriky padesátých let.

Při sledování tohoto filmu jsem si však uvědomil, že neohrožená televizní práce Murrowa a jeho kolegů by v dnešní době "post-pravdivosti", kdy nikdo už fakta nebere vážně,   byla nemožná.

V roce 1953 byla Murrowova televizní práce v podstatě jednoduchá: shromáždil nezvratná fakta, opatřil je brilantně napsaným analytickým komentářem a odvysílal je. Neexistovaly sociální sítě. Nikdo neřekl tak, jako během nynější britské kampaně za Brexit britský ministr spravedlnosti Michael Gove, že "veřejnost už má plné zuby expertů", nikdo se nepokusil prokázaná fakta zpochybňovat.

Zjištěná a zveřejněná fakta fungovala v padesátých letech ostře jako nůž. Stačilo je pronést. Stačilo uvést nesporné důkazy, že McCarthy neférově a nespravedlivě ničí životy slušných lidí, a McCarthy skončil.

Štefan Švec se ve svém nedávném komentáři zveřejněném na Novinkách pozastavuje s překvapením nad tím, že se v poslední době rozvalily tradiční rozdíly mezi pravicí a levicí:

"Stoleté dělení na pravici a levici ztratilo během tří let smysl. Pravicová ODS a pravicoví Svobodní mají na všechny zásadní otázky od migrační krize přes inkluzi po vztah k EU stejný názor jako levicoví komunisté. Levicový Dienstbier se shodne s pravicovým Kalouskem, o Klausovi se Zemanem není třeba mluvit. Skutečná hranice dnes vede mezi těmi, kdo hájí stávající politický a geopolitický systém, a těmi, kdo ho chtějí zbořit."

Myslím, že Štefan Švec se mýlí. Žádná nová skutečná hranice nevznikla. Všechno se rozpadlo. Vstoupili jsme do post-pravdivé éry, kde už žádná fakta neplatí. 50 procent britských občanů věří stoupencům brexitu, že Británie posílá do EU každý týden 350 milionů liber, přestože všichni ekonomové a statistikové opakovaně prokázali, že to není pravda. No a co? Lidé v to věří, protože - na základě emocí a frustrace v to chtějí věřit. To je ten hlavní problém dneška.

V České republice šíří Parlamentní listy a většina českých médií iracionální strach z neexistujících uprchlíků, a zase - většina národa tomu věří, protože - z důvodů frustrace, emocí, rasismu či já nevím čeho ještě - těmto nesmyslům chce věřit.

Ideologové si navzájem v Praze dávají ceny a předhánějí se v publikování nevěcných nesmyslů, které - protiřečí faktům. Obdivují se navzájem, že prý "hájí svobodu názoru". Na nesporná fakta ale nemůžete mít "názor". Nemůžete uspořádat hlasování o tom, zda je víc 2 nebo 15, anebo zda existují sovy či klobouky. Zvlášť středoevropské společnosti nyní prokazují, že jsou v době krize naprosto neodolné a ocitají se v blázinci vykonstruovaných nesmyslů - za jejichž  konstrukci si nešťastníci ještě dávají ceny a navzájem si tleskají!

Svobodu názoru nemůžete hájit výmysly, ať prozápadními či provýchodními (anebo co to vlastně je, v dnešním nepřehledném světě si to, co je "prozápadní" a to, co je "provýchodní" vlastně představuje jen malý Jarda.) Mimochodem, naprosto tragické je, že většina komentářů, které kritizují tyto ideology, to činí z úplně stejného,  ideologického postoje, jen s opačným znaménkem. Jenže dnešní svět je příliš složitý na to, abychom si vytvářeli jednoduché ideologické mustry a z frustrace či na základě kdovíjak motivovaných předsudků se k nim demonstrativně hlásili.

Frustrace, ať "levicová", či "pravicová" nikdy nemůže nahradit fakta. To ale my dnes už nevíme. Postpravdivý věk vyvolal takový zmatek, že už nikdo neví, co je vlastně pořádně jak. I chudák Štefan Švec tomu do určité míry propadá - například jeho tvrzení, že "Západ za posledních dvacet let pomáhal rozdrbat Blízký východ na krvavou kaši" je taky dost zjednodušující. Skutečnost je, jako vždy, složitější.

Stýská se mi po jednoduché éře Edwarda Murrowa v padesátých letech, kdy stačilo objevit, zdokumentovat a brilantním způsobem prezentovat fakta. Clooneyho film je vynikající poctou odvážné novinářské práci - kterou vlastně dnes už nemůže dělat nikdo, neboť lid si všechna fakta zpochybní na Facebooku. Protože tomu rozumí líp. Kdo by se obtěžoval neúplatnou analýzou skutečnosti.

A kdo by se přece v dnešní době obtěžoval tím, že by nekompromisně vyžadoval fakta a odmítal bláboly. Daleko uspokojivější je přece říci, že "společnost už má plné zuby expertů", nebo že "fakta jsou blbost".

0
Vytisknout
4878

Diskuse

Obsah vydání | 23. 6. 2016