Pravicový bulvární Daily Mail se ve věci bombardování Sýrie postavil na stranu Jeremyho Corbyna

5. 12. 2015

Jsem přesvědčen, že vnitropolitické události minulého týdne výrazně posílily pověst šéfa Labouristické strany Jeremyho Corbyna, píše v pravicovém bulvárním deníku Daily Mail komentátor Peter Oborne:

I když hluboce nesouhlasím s mnoha Corbynovými politickými názory, z debaty o Sýrii vyšel jako muž, který projevil morální odvahu, integritu a zásadovost.

Je pozoruhodné, že po mnoha měsících zesměšňování Corbyna se blairistická frakce v Labouristické straně projevila jako hlupáci, když předpovídali, že labouristé prohrají doplňovací volby v Oldhamu.

V reálném světě, jak se zdá, voliči podporují Labouristickou stranu daleko více než londýnští političtí komentátoři.

Tváří v tvář trpkému nepřátelství od svých vlastních poslanců během středeční parlamentní debaty o Sýrii, Corbyn uhájil své stanovisko. Zdvořile vysvětlil své poctivé pochybnosti o tom, zda je moudré zahájit bombardování Sýrie.

Corbyn tím splnil funkci, kterou má plnit podle britských ústavních učebnic každý šéf opozice v parlamentu - má se snažit pohnat vládu k odpovědnosti.

Bohužel, tento přístup se stal v současné politice velmi vzácným v situacích, kdy je ho nejvíce zapotřebí - než se naše země rozhodne zahájit válku. Žádné z britských dobrodružství v Iráku, v Afghánistánu a v Libyi v posledních letech nepřinesly naší zemi žádný prospěch, který by kompenzoval oběti, učiněné v těchto konfliktech našimi vojáky a jejich rodinami.

Naopak - všechny tři ty války se proměnily v katastrofu. Ano, Islámský stát vznikl jako přímý důsledek invaze do Iráku, což nedávno neochotně přiznal i Tony Blair.

Je klíčové si uvědomit, že všechny tyto katastrofy silně podporovali tehdejší vedoucí představitelé britské opozice. V roce 2003 selhal tehdejší šéf Konzervativní strany Iain Duncan Smith a nepoložil Tonymu Blairovi před invazí do Iráku ty správné otázky. David Cameron selhal jako šéf Konzervativní strany, když Tony Blair roku 2006 vyslal vojska do jižního Afghánistánu. Ed Miliand, šéf labouristů, stejně selhal v případě Libye.

Teď konečně máme šéfa opozice, který dělá svou práci tím, že oponuje vládě a vznáší správné otázky. Během debaty o Sýrii byl Jeremy Corbyn nevzrušený, rozhodný a přesný. Byl to zejména chvályhodný výkon vzhledem k tomu, že se stal terčem útoků od poslanců své vlastní strany.

Jedním z nejneloajánějších labouristických poslanců byl Hilary Benn, který ve svém projevu dokázal, že vůbec nepochopil složitosti syrské války. Nenabídl žádnou strategii jak přispět k jejímu úspěšnému ukončení. Benn je politickou prostředností, které se snaží využívat blairistická frakce ke zničení Jeremyho Corbyna od té doby, co byl Corbyn zvolen do čela vedení Labouristické strany.

Existují sílící důkazy, že britští občané prohlédli politiky, kteří se snaží cynicky zneužívat války pro své vlastní cíle. Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že roste odpor proti Cameronovu rozhodnutí zaútočit na Sýrii.

Premiérova argumentace pro válku se stejně rozložila už dávno. Jeho tvrzení, že existuje 70 000 "umírněných" syrských bojovníků, připravených bojovat proti Isis, se ukázalo jako falešné.

Cameron osobně urazil miliony britských občanů (včetně mnoha čtenářů listu Daily Mail), když naznačil, že podporují terorismus.

Bezpochyby existují vážné pochybnosti ohledně Jeremyho Corbyna. Jeho ekonomická politika je neuvěřitelná a obklopil se příliš mnoha ultralevicovými aktivisty, kteří v osmdesátých letech jeho stranu téměř zničili.

Ale to jsou problémy pro budoucnost. Jsem přesvědčen, že bychom měli složit Jeremymu Corbynovi poctu: minulý týden projevil opravdu vynikající výkon.

Po čtvrtečním volebním výsledku v Oldhamu, kdy na celé čáře vyhráli labouristé, je jeho postavení nyní bezpečnější. Posiluje ho i nejnovější průzkum veřejného mínění, z něhož vyplývá, že kandidát jeho strany na londýnského primátora, Sadiq Khan, také výrazně vede - a Sadiq Khan také hlasoval proti bombardování Sýrie.

Ale ať to nakonec s Jeremym Corbynem dopadne jakkoliv, udělal tento týden neocenitelnou službu věci britské parlamentní demokracie tím, že si vynutil opravdovou celonárodní debatu o rozhodnutí rozšířit britskou účast na této válce.

Za to - jak to tuším uznali i voliči v Oldhamu - si zaslouží pochvalu.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
2117

Diskuse

Obsah vydání | 8. 12. 2015