Jmenování Donalda Tuska evropským prezidentem výrazně posílilo vliv Polska

1. 9. 2014

Deset let po vstupu Polska do Evropské unie získalo Polsko prezidentský úřad Rady Evropy a polský premiér se stal prostředníkem a vyjednavačem mezi Angelou Merkelovou. Françoisem Hollandem, Matteem Renzi, Davidem Cameronem a dalšími evropskými politiky, píše Ian Traynor v deníku Guardian.

Tusk je tichý, skromný, tvrdý a politicky nemilosrdný pravostředový liberál z Gdaňsku. Je jedním z nejúspěšnějších a nejproevropštějších evropských premiérů z poslední doby v éře, kdy je důvěra v EU silně zpochybňována.

Polsko je jedinou zemí v Evropské unii, která neupadla v důsledku finanční krize v roce 2008 do recese. Ještě důležitější však je, že za sedm let Tuskovy vlády v Polsku a za pomoci jeho anglofilského ministra zahraničí Radka Sikorského Polsko proveslo strategickou reorientaci a nově definovalo svůj národní zájem.

Při vstupu do EU bylo Polsko přirozeným spojencem Británie. Bylo dostatečně velké, bylo na okraji, bylo liberální, zastávalo principy volného trhu a z historických důvodů bylo nedůvěřivé vůči francouzsko-německému spojenectví, které ovládalo EU až do jeho rozšíření v roce 2004.

Tusk zdědil Polsko, které bylo nepřátelské vůči Rusku a nesmírně nedůvěřivé vůči Německu, a to z dobrých historických důvodů. Polská aliance s Británií byla posílena tím, že Británie podpořila vstup Polska do EU tváří v tvář silné rezervovanosti v západní Evropě, a také politikou otevřených dveří vůči polským přistěhovalcům, kterou na rozdíl od většiny zemí EU od roku 2004 přijala právě Británie.

Za Tuska a Sikorského se tohle všechno změnilo. Nadšený proamerikanismu se rozplynul a zanechal za sebou pachuť v ústech. Tusk a Sikortski dospěli k závěru, že Británie a zejména David Cameron udělali paseku ze své taktiky vůči v Evropské unii a při svém jednání s ostatními vládami EU.

Tusk se spřátelil s Merkelovou, vytvořil těsnou polsko-německou alianci a dospěl k závěru, že budoucnost Polska závisí na co nejtěšnější evropské integraci, kdežto Anglie jde opačným směrem.

Je nejasné, jaký dopad bude mít jeho strategie na řízení EU na jejích vrcholných schůzkách. Prezident Rady Evropy musí totiž dělat, co mu poručí ostatní vedoucí politikové EU. Avšak prezident určuje agendu a má určité vyjednávací schopnosti, takže do určité míry bude Tusk schopen ovlivňovat směr, jímž se EU vydá.

"Nový prezident bude muset řešit tři zásadní otázky: ekonomiku, Ukrajinu, a problém Anglie," řekl jeden vysoký činitel EU.

Ve všech třech záležitostech bude mít Tusk samostatný, energický vlastní názor. Rychlé změny, k nimž došlo za posledních dvacet let v bývalých komunistických zemích, znamenají, že Tusk zastává reformistické argumenty stejně jako David Cameron. Co se týče Ukrajiny a Ruska stojí Tusk v čele evropských jestřábů, kteří požadují tvrdé zacházení s Putinem, jenže se mu nepodaří přimět Německo, Francii a Itálii, aby v této věci udělaly něco, co nechtějí.

Co se otázky Anglie týče, Tusk bude muset vyjednávat s Cameronem, pokud ten zůstane u moci, o takzvané nové dohodě o změnění britských podmínek členství v EU. Avšak Tusk nebude pánem těchto jednání, bude jen sdělovat, co si myslí ostatní politikové EU o tom, kam až může Evropská unie v ústupcích vůči Británii zajít.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3303

Diskuse

Obsah vydání | 2. 9. 2014