Putinova volba

20. 3. 2014 / Karel Dolejší

Ruská anexe Krymu bude v nejbližších dnech dovršena přijetím nového subjektu do Ruské federace a otázka samozřejmě zní, co se stane pak. I za předpokladu, že se Rusko s Krymem spokojí - což není jisté, jak ještě uvidíme - se může uskutečnit více scénářů.

Za prvé, sankce Západu nebudou mít na ruskou ekonomiku vážnější dopad. Politická krize vedoucí ke zrychlenému úniku kapitálu a tlaku na rubl odezní a s ní dojde k nápravě obou nežádoucích tendencí. V tom případě Kreml v zásadě nemusí dělat nic, co by stálo za řeč. Vychutná si svůj úspěch.

Za druhé, únik kapitálu a tlak na rubl budou pokračovat i v následujících měsících, sankce zapůsobí. Co pak může ruský režim dělat?

Inu, je to režim ruský a nikoliv třeba brazilský. Sociální základna putinského systému se skládá ze superbohatých v soukromém i státním sektoru na jedné straně a z chudých vrstev na straně druhé. Chudí byli v tučných letech politicky získáváni sociálními programy, dnech jsou už nějaký ten pátek mobilizováni převážně vlastenčením. V minulosti Putin bral ohledy i na střední třídu, teď ji ale nějaký čas už intenzívně válcuje, neb ji nepotřebuje.

Zatímco výrazná devalvace realu by v Brazílii přinesla politické problémy v důsledku znehodnocení úspor a zdražení importovaného zboží, Ruska se totéž vážně týkat nemusí. Superbohatí denominují aktiva v zahraničních měnách z velké části automaticky (odvozují se vesměs od obchodů v surovinovém průmyslu) a v těchto měnách také potom počítají výdaje. Kurs rublu tedy elity příliš trápit nemusí. Vždyť je to jen detail. No a chudí? Velice často nemají prakticky žádné úspory a zboží z dovozu nekupují příliš často. Ani jich se tedy devalvace rublu nemusí výrazně dotknout.

Co tedy brání Rusku devalvovat, následně vybrat více na daních denominovaných v dolarech (více než polovina příjmů rozpočtu pochází aktuálně z ropného a plynařského průmyslu, devalvací se podíl zvýší) a z toho pak něco málo přihodit na sociální výdaje? Pro nejhorší případy má v rezervě přes tisíc metrických tun zlata. Dlouhodobý rozvoj? Vždyť všichni vědí, že žádný z ohlašovaných modelů rozvoje nefungoval...

Únik kapitálu je složitější problém a pokud by se nezastavil, Kreml bude muset zkusit nalákat místo západního kapitálu kapitál čínský. Teoreticky by také mohl zkoušet nějaké modely státních investic, jenomže státních peněz se i bez toho v Rusku vytuneluje až hanba a efektivita takového kroku by tedy byla dosti pochybná.

***

Krymem ovšem celá legrace skončit zdaleka nemusí. Putinův projekt Eurasijské unie potřebuje přinejmenším průmyslovou východní část Ukrajiny a navíc proces podpory "ruských vlastenců" v těchto oblastech běží na plné obrátky, takže může být dost obtížné jej zastavit; ostatně stejně jako snaživé domácí vlastence, kterých Putin využil a teď je na nich silně závislý. Moskva může dál pod rukou destabilizovat východní Ukrajinu a zapřísahat se, že s tím nemá vůbec nic společného, neboť je přece pro hrdou a nezávislou Ukrajinu, jejíž územní celistvost garantovala podpisem Budapešťského memoranda a následně se k závazku několikrát veřejně přihlásila. Po několika týdnech či měsících nakonec ale vojensky zasáhne, samozřejmě jen strašně nerada, na ochranu soukmenovců z ruských ultranacionalistických spolků. Půjde opět o bleskový výpad, geopolitický přískok, na nějž Západ zareaguje chaotickou palbou rozčileně kvokajících komuniké, s typickým zpožděním a nejednotou. Než by mohl Západ něco udělat, bude vše hotovo. Ukrajina ztratí hospodářsky nejdůležitější oblasti a stane se vnitrozemským státem. Rusko získá levobřežní Ukrajinu, to jest mj. Donbas, ocelárny a zbrojovky; dokonale ovládne Černé moře, přes jehož přístavy prochází 30% jeho exportu. V sevastopolské loděnici rozšíří Černomořskou flotilu. Investoři se zamyslí, zda je rozumné utíkat z takové expandující země.

Podle modelového případu Krymu dojde následně k připojení Podněstří a také Abcházie a Jižní Osetie. Další na řadě bude Pobaltí se svými ruskými menšinami.

***

Mezitím krymský precedens v Evropě spustí lavinu. O secesi se pokusí Maďaři na Ukrajině, v Srbsku, v Rumunsku a na Slovensku. Srbové budou chtít připojit svou část Bosny. Následovat bude štěpení stávajících států zasahující nejen sever Itálie, ale také vlámskou část Belgie, Bretaň nebo Katalánsko. Rozdrobená Evropa nebude už vůbec schopna formulovat nějakou společnou bezpečnostní a zahraniční politiku vyvažující ruský vliv. Nastane akutní krize procesu evropského sjednocování, ještě mnohem vážnější, než nedořešená eurokrize, která nad EU stále visí jako Damoklův meč.

***

Rusko nepochybně patří do skupiny ohrožených zemí. Hrozí mu především, že bude napříště daleko více odkázáno na Čínu, než dosud, a to v oblasti odbytu surovin i importu kapitálu. Možná mu hrozí, že nebude moci tolik dovážet západní technologie, a bude muset rychle školit náhradu za vlastní špičkové vědce, kteří jsou vesměs padesátníky-šedesátníky. Sektor, v němž hodlá generovat inovace, je zbrojařský průmysl. Tento plán se ovšem nemusí povést.

Ale také Rusku třeba hrozí, že již brzy bude mít desetkrát více moderních tanků, než Německo, které vlastní spoustu všelijakých užitečných technologií.

Putinova volba není jednoduchá, ale rozhodně má z čeho vybírat. Evropská unie bude jak je jejím dobrým zvykem pokračovat ve vleku událostí - a tím pádem opět volby zbavena, postavena před fait accompli.

0
Vytisknout
8870

Diskuse

Obsah vydání | 25. 3. 2014