Jak bezpečná jsou plovoucí města?

23. 1. 2012 / Miloš Kaláb

Plovoucími městy se dnes rozumějí velká zábavní námořní plavidla jako byla Costa Concordia nebo před mnoha lety menší Titanic. Na lodi Costa Concordia bylo ve velkém prostoru rozptýleno kolem 4 200 lidí v kajutách, jídelnách, tělocvičnách, ve skladištích, kuchyních. Život všech lidí se změnil náhle v pátek 13. ledna 2012, když loď ztroskotala. Co mohli dělat? 

Pomýšlel vůbec někdo na to, co by se stalo, kdyby se takové plovoucí město náhle potopilo? Proč by se potápělo, přece to není žádná kocábka, kterou by smetla velká vlna! Poté, co se potopil Titanic, mezinárodní normy týkající se velkých osobních lodí byly zpřísněny tak, aby posádky byly schopny evakuovat všechny cestující během 30 minut od chvíle, kdy je vyhlášen příkaz opustit loď. Tyto normy byly kontrolovány v sedmdesátých letech minulého století, kdy se stavěly lodě pro dva tisíce cestujících. Kritici norem argumentovali, že se má třicetiminutový interval začít počítat od chvíle, kdy se objevily vážné problémy a ne až od chvíle vyhlášení poplachu.

Od té doby se stavěly stále větší lodě. Poslední přírůstek do flotily společnosti Carnival Corporation se sídlem v Miami pojal pětkrát více cestujících než loď postavená v r. 1972. Jejich počet se zvýšil o 2 784 cestujících. Největší zábavní lodí světa je Allure of the Seas, kterou vlastní společnost Royal Caribbean International. Ta pojme 6 630 cestujících.

V případě lodě Costa Concordia uplynulo 70 minut od chvíle, kdy narazila na podmořský útes u toskánského ostrova Giglio, než byl vydán příkaz k jejímu opuštění.

Profesor Ross Klein na Memorial University v St. John's na Newfoundlandu uvedl, že již v r. 2000 se v průmyslu začaly ozývat hlasy, že by se u velice velikých lodí nepodařilo dosáhnout tak rychlého opuštění lodě, aby nedošlo ke ztrátě lidských životů. Přes to se stavěly stále větší lodě bez ohledu na kritické hlasy a bez ohledu na bezpečnost posádky i cestujících. Loď Costa Concordia (114 500 t) neklesla pod hladinu, když uvázla na útesu. Ke tragédii došlo proto, že se její kapitán Francesco Schettino hazardérsky rozhodl pozdravit obyvatele ostrova, z něhož pocházel vrchní číšník na lodi. I když se loď zcela nepotopila, zahynulo nebo je nezvěstných 39 lidí.

Noviny i televize rozebírají situaci, co dělal kapitán před najetím na útes i poté, co se loď začala naklánět, kdo byla ta tajemná žena, která s ním večeřela, jak kapitán komunikoval s pevninou - a také žádají čtenáře i posluchače, aby se účastnili průzkumu veřejného mínění, zdali tato tragédie změnila jejich názory na případnou dovolenou na některém z plovoucích kolosů. I když se někdy vyčísluje škoda, kterou utrpěla lodní společnost (která prohlásila, že neposkytne kapitánovi žádnou finanční pomoc pro obhajobu) a kolik bude hradit pojišťovna - nikde se ve sdělovacích prostředcích zatím neprobírala bezpečnostní stránka obřích lodí (ani obřích letadel). Upozornil na ni pan Gustavo Viera v týdeníku Maclean's (30. ledna 2012).

Pátek třináctého ledna byl nešťastný pro cestující, z nichž zatím více než sto podává na společnost Carnival Group hromadnou žalobu v Miami, v níž jednotlivci žádají mezi 105 tisíci až 1 milionem liber. Jako důvody se udávají psychologické trauma z evaluace lodě, náklady na léčení úrazů a ušlý zisk. Během času nároky ještě vzrostou. Lodní lístky informovaly cestující, že se jejich případné soudní nároky budou projednávat na základě italského zákonodárství, ale právník Mitchell Proner od jedné z amerických firem (Proner & Proner), které se účastní hromadné žaloby, věří, že americký soud bude ochoten případ projednávat. 

0
Vytisknout
5948

Diskuse

Obsah vydání | 23. 1. 2012