Sbohem, "Errole" -- a díky za Tvůj podíl na české literatuře!

3. 1. 2012 / Daniel Strož

Zrovna se dozvídám, že 3. ledna zemřel v torontské nemocnici spisovatel Josef Škvorecký. Vzalo mě to u srdce. Když jsem totiž v rozhovoru o Václavu Havlovi (vyšel ve stejný den v BL) citoval z jednoho jeho dopisu, tak mi jenom tak maně v mysli vytanulo, že už o něm dlouho nebylo slyšet. A teď se utěšuji tím, že se dožil alespoň požehnaného věku sedmaosmdesáti let. Ačkoli právě tohleto pro jeho manželku, dlouholetou duši nakladatelství 68 Publishers Zdenu Salivarovou, taktéž spisovatelku, žádnou útěchou být nemůže.

Život a dílo Josefa Škvoreckého budou teď připomínat a hodnotit jiní, já bych chtěl jenom tak "po lidsku" zavzpomínat na člověka, s nímž jsem hovořil pouze jedenkrát v životě z očí do očí (někdy v osmdesátých letech v bavorském Frankenu), zato si s ním ale vyměnil během let spousty dopisů a občasných telefonátů. Dotýkaly se obsahově všeho možného, také našich rozdílných názorů na politiku, ale hlavně rukopisných sbírek poezie, kterou Škvorečtí, jak asi známo, vydávali jen okrajově. Dodávali mi proto mnohá dílka a díla básníků, se kterými si údajně nevěděli rady. Anebo to tak na mě jenom hráli, a mně pak zůstávali ti autoři "na triku".

Buď jak buď, jednoho dne přišel Josef (to tykání mi hned od počátku sám nabídl) jaksi nesměle s návrhem, že bych si snad mohl přečíst i jeho vlastní rané verše, které měl po desítky let uloženy někde v regálu. Překvapily mne, protože jsem v nich objevil paralely k mnohem pozdějším románům Zbabělci, Inženýru lidských duší a dalším. Napsal mi potom, že si to vlastně uvědomuje až teď, když to vyslovuji a dal se mnou přemluvit, že by ty věci měly vyjít knižně. Že jsou vlastně nedílnou součástí jeho tvorby a mohly by se stát dokonce i jakýmsi klíčem k ní. Takhle prostě, po jednoduché domluvě, vznikly 1979 a 1980 v mém nakladatelství dvě Josefovy drobné knížečky básní, jedna poéma s názvem Nezoufejte!, a druhá Dívka z Chicaga, což byly kratší básně z let 1940-1945, ještě z dob jeho studií.

Josefa jsem dovedl ale i potrápit, to když jsem do Obrysu, jehož byl pravidelným odběratelem, přidal jednou (ovšem jenom zvlášť pro něho) list poskládaný z několika jeho povídek, které byly tak trochu "prorežimní". Objevil jsem je kdesi ve starých časopisech. Tu příhodu jsem už ale popsal ve své vzpomínkové knize Dokázat se vzepřít (Futura, 2010). Teď se už jenom vrátím k tomu "Errolovi" v titulku článku: Říkalo se mu tak v rodině, jak mi prozradila jedna jeho neteř, která mě na jeho přání navštívila v Mnichově. Errol Flynn, ten věhlasný lovec žen a americká filmová hvězda předválečných let, byl totiž jeho idolem!

Tak -- a nyní už vyjadřuji jen hlubokou soustrast Josefově manželce Zdeně Salivarové, která spolu s ním udělala pro českou literaturu nesmírný kus práce.

0
Vytisknout
3538

Diskuse

Obsah vydání | 5. 1. 2012