ANALÝZA: Kolik stojí energetická nezávislost

3. 1. 2012 / Jaroslav Ungerman

Státní energetickou koncepci (SEK) připravuje vláda na základě zákona o hospodaření energií (zákon č. 406/2000). Dokument připravený v roce 2011 a rozdaný k diskusi je tedy již v pořadí druhým dokumentem, který by měl navazovat na Státní energetickou koncepci schválenou vládou v roce 2004. Proto se současný dokument také označuje jako aktualizace Státní energetické koncepce.

Zákon hovoří o tom, že SEK "je strategickým dokumentem s výhledem na 30 let vyjadřujícím cíle státu v energetickém hospodářství v souladu s potřebami hospodářského a společenského rozvoje, včetně ochrany životního prostředí, sloužícím i pro vypracování územních energetických koncepcí."

Tvůrci současné aktualizace SEK se ovšem rozmáchli podstatně dál a chtějí formulovat cíle energetické politiky na období až do roku 2060. Jen by neměli zapomínat, že také platí, že čím delší je období předpovědi, tím větší je také chybovost takových předpovědí.

Pouštět se do prognózování toho, co vše se zde odehraje v průběhu příštích padesáti let, je zajímavé. Možná je to zajímavé téma pro sci-fi literaturu, ale sotva to může být podklad pro současné rozhodování. Je skutečně možné zcela věrohodně hovořit o tom, co se bude v české ekonomice odehrávat po roce 2050 např. o růstu HDP, jako o tom hovoří SEK?

Je také příznačné, že ačkoliv jde o aktualizaci předchozí koncepce, chybí zmínka, v čem předchozí koncepce byla jiná, jaké předpokládala trendy a zda se naplnily či nikoli a také v čem byly, a zda vůbec, její chyby. Zamyslet se nad tím, co bylo v minulosti jinak, v čem se případně zpracovatelé mýlili, není samoúčelné -- je to minimálně vhodně pro to, abychom v současnosti nedělali stejné chyby, resp. identifikovali oblasti, kde takové chyby mohou vznikat.

Státní energetická koncepce DOC

Aktualizace Státní energetické koncepce - verze 2009 PDF
Návrh "Aktualizace Státní energetické koncepce" - verze únor 2010 PDF

Zpráva o aktualizaci Státní energetické koncepce - březen 2011 DOC

Státní energetická koncepce České republiky 2011-2060 - Návrh revize D - verze listopad 2011 ZDE

Předkládací zpráva Aktualizace Státní energetické koncepce České republiky 2011-2060 ZDE

Státní energetické koncepce České republiky 2011-2060 - konečná verze listopad 2011 - archiv DOC

příloha 1 DOC
příloha 2 DOC
příloha 3 DOC
příloha 4 DOC

Výchozí principy strategie

Jedním z výchozích principů SEK je dosáhnout maximální nezávislosti -- zde formulované jako maximální nezávislost ČR na cizích energetických zdrojích, což se dále konkretizuje jako snížení závislosti na dovozu, optimální využití vlastních zdrojů uhlí, obnovitelných zdrojů. Také se hovoří o maximální bezpečnosti a podpoře udržitelné energetiky.

Zkusme se zamyslet nad klíčovým požadavkem této koncepce - dosahovat maximální nezávislosti na cizích energetických zdrojích. Mají zpracovatelé představu, kolik taková maximální nezávislost (a oni hovoří o maximální nezávislosti, nikoli třeba o rozumné nezávislosti) stojí? A také zda alokace zdrojů - především investic - na zajištění maximální nezávislosti nepodvazuje rozvoj jiných, možná nadějnějších odvětví? Je to skutečně cesta, která je v dané etapě nejlepší? Kde najdeme v našem okolí státy, které by postupovaly obdobně a máme vůbec k takové politice předpoklady?

Existuje přece i alternativa jiná - postupovat i tak, že budeme schopni si energetické zdroje opatřit v zahraničí a domácí zdroje těžit mezitím v menší míře než dosud. Je rozumné zužovat problematiku zajištění energetických zdrojů jen na energetický komplex anebo je to záležitost daleko širší -- strategie rozvoje celé ekonomiky. Bude-li mít naše ekonomika dostatečně konkurenceschopné výrobky, schopné prosadit se na světovém trhu - tedy založené na komparativních výhodách české ekonomiky - je pak problémem získat za tyto výrobky dostatečné zdroje energie? Nebo si snad autoři koncepce myslí, že komparativní výhodou české ekonomiky je její maximální nezávislost na cizích energetických zdrojích?

Je to přirozeně i úvaha o tom, kde jsou hranice mezi zájmem soukromého kapitálu na co nejvyšším efektu (rozuměj zisku) a zájmem společnosti resp. státu na zajištění relativního dostatku energetických surovin na co nejdelší období. Není to nakonec první případ tohoto druhu, který se v tržní ekonomice musí řešit. Jsou přece známy případy tvorby strategických rezerv energetických surovin, které některé státy nečerpají a uchovávají je pro budoucnost a raději je dovážejí.

Taková úvaha je však spojena ještě s dalšími fakty. Pokud je v jiných strategických dokumentech -- zpracovávaných touto vládou - považován za výchozím princip strategie dalšího rozvoje české ekonomiky snížit náklady práce a tedy soutěžit s rozvojovými ekonomikami o to, kdo bude mít nižší náklady práce, pak -- zcela logicky -- musí být naší strategií i maximální využití domácích energetických surovin. Na dovoz jiné energie si pak ekonomika sotva dokáže vydělat. A také -- je nutno se smířit s tím, že taková ekonomika bude nevyhnutelně někde na chvostě mezi vyspělými zeměmi.

Takové otázky si ovšem SEK neklade.

Je tu i další problém. V úvodu se sice stručně hovoří o vývoji v našem okolí a tedy o tom, jaké budou pravděpodobné problémy, s nimiž se realizace SEK setká. Tam by bylo možná vhodné se věnovat minimálně dvěma problémům. Prvním je v současnosti diskutovaný - zejména pak zastánci udržitelného rozvoje -- tzv. oil peak. Zejména pokud si SEK vytyčila úkol popsat nejbližších padesát let.

Tedy zda se již lidstvo přiblížilo k bodu resp. do období, kdy bude dosaženo vrcholu v množství těžených uhlovodíků především pak ropy, po němž již její těžba bude neporoste resp. bude klesat i přesto, že se do její těžby bude investovat stále více. V představách zastánců oil peaku by to bylo období, které by signalizovalo začátek poklesu zásob ropy a tedy i celosvětové spotřeby ropy vynucující si přechod na jinou energetickou surovinu. Jsou hlasy, které uvádějí, že k tímto zlomem světová ekonomika může projít již v nejbližší dekádě. Jsou ovšem i hlasy opačné, které žádný oil peak neuznávají. Potom ovšem je nutno říci, kde zpracovatelé SEK stojí.

Druhou skutečností pak je reakce na změnu energetické strategie největší sousední ekonomiky -- Německa. Ta zatím jednoznačně signalizuje odklon do využívání jaderné energie a to dokonce již v horizontu roku 2022 chce zcela vyloučit její využití. Přitom signálů o odklonu od využití jaderné energie v Evropě přibývá. Bylo by proto celkem logické, kdyby tato skutečnost byla v celé SEK diskutována podstatně podrobněji než na necelé jedné straně.

V tak zásadní otázce jako je radikální změna energetické strategie velké sousední ekonomiky, kam směřuje více než třetina českého exportu -- a taky velká část českého exportu elektrické energie, by bylo na místě očekávat od zpracovatelů SEK, že jí bude věnována daleko větší pozornost.

Pravděpodobně by nebylo na škodu připomenout zde dva cíle německé strategie -- do roku 2022 zcela zastavit provoz jaderných elektráren a především do roku 2050 zajistit, aby 80 % energie pocházelo z obnovitelných zdrojů. Kromě toho jsou s touto strategií spojeny dalekosáhlé rekonstrukce veškeré navazují infrastruktury zejména pak liniových vedení umožňující přepravit energii ze severu do jižních částí země. Přitom se upozorňuje, že dosud se staví liniových vedení velmi málo a je proto nutno právě do jejich výstavby výrazně investovat.

Netýkají se tyto plány české ekonomiky, která je také jedním z vývozců energie na toto teritorium? Především však by měla být podnětem k podrobnému studiu německé "energetické revoluce" (Energiewende) nutnost pochopit důvody takové zásadní změny. Jsou opravdu jenom politické, jak se někdy v české veřejnosti tvrdí? Nebo jsou tyto důvody podloženy možnostmi jejich současných technologií? Není důvodem k této změně také snaha být na čele těchto změn, které jsou neodvratné a tak se v budoucnu stát technologickým lídrem. Se vším, co s takovým lídrovstvím souvisí - prostě uchovat si postavení dodavatele technologie, který dostane vždy dobře zaplaceno.

Studium této německé strategie může být minimálně inspirující právě pro přípravu české SEK a také nakonec i důvodem k zamyšlení, zda principy zakotvené v SEK a její cíle, jsou správné či nikoli. Možná, že důsledky takové změny energetické strategie, jakou uvažuje Německo, budou daleko hlubší a mohou se dotknout i celé organizace ekonomiky -- možná, že směřují i daleko vyšší míře autonomie jednotlivých regionů apod.

Jeden z výchozích předpokladů rozvoje české energetiky vychází z toho, že v Evropě bude existovat deficit energetické a výkonové bilance pro většinu zemí střední Evropy (právě v souvislosti se zásadní změnou energetické strategie Německa), z čehož se odvozuje důležitost udržení přebytkové výrobní bilance ČR (která nabízí využití elektřiny v dopravě a v teplárenství).

Je zajímavé, že autoři SEK dospěli k názoru, že změna německé energetické strategie povede k deficitu jejich energetické bilance. Možná, že to tak skutečně je, pak ovšem německá ekonomika zřejmě musí najít cestu, jak si tyto dodatečné zdroje energie opatřit. Bude to cesta zvýšení výkonnosti ekonomiky, která umožní tyto dodatečné zdroje získat ze světa? Nebo to bude cesta intenzifikace úspor energie? Nebo si také německá energetická strategie klade za úkol -- stejně jako česká -- být maximálně nezávislí na dovozech energie?

Jde o zásadní otázku, jak se německá ekonomika bude dále rozvíjet, bude-li pociťovat deficit výkonové bilance, jak tvrdí čeští analytici, kteří právě proto požadují pro českou ekonomiku přebytek výkonové bilance.

Někdy se zdá, že by postoj části české veřejnosti mohla vystihovat známá pohádka o Honzovi -- také on přece dokázal svojí chytrostí přelstít všechny okolo sebe a nakonec dostat princeznu a půl království. Kde vlastně se bere ona jistota a možná i přezíravost, že si to Němci špatně spočítali a že kromě jiného nebudou schopni přenést výkony ze severu na jih a ještě rádi přijdou k nám s prosbou, abychom jim pomohli našimi přenosovými kapacitami. A na tom se budeme dobře přiživovat. A zřejmě má někdo pocit, že tak to bude i napořád.

Dva scénáře budoucnosti

V této souvislosti je nutné také blížeji charakterizovat dva scénáře, se kterými autoři pracují a dokonce chtějí znát odpověď na otázku, který z nich by byl pro budoucí vývoj vhodnější.

Scénář A 2 je charakterizován podstatně podrobněji. Je to scénář, který předpokládá přednostní využití všech tuzemských energetických zdrojů. Především však předpokládá, že budou překročeny dosud platné limity těžby hnědého uhlí, stejně jako předpokládá vyšší vytěžitelnost dostupných zásob černého uhlí na severní Moravě a také pokračování těžby uranu na dolu Rožínka případně otevřít i další důl na uran. Autoři zdůrazňují, že využití tuzemských surovinových zdrojů by výrazně posílilo růst HDP a zejména pak zlepšení obchodní bilance ČR.

Charakteristika scénáře G 5 je podstatně stručnější -- v podstatě jen třetina tiskové strany. Nepředpokládá se pokračování těžby hnědého uhlí za dosavadními těžebními limity, což autoři uvozují tím, že "tato část se neuplatní při tvorbě HDP". Scénář koncipuje instalovaný výkon na penetraci elektřiny do výroby tepla a doprava, tak aby bylo dosaženo "klimatického scénáře". Pod touto formulací se skrývá požadavek "snižování emisí dle požadavku redukce o 20% k roku 2020 a o 80% k roku 2050 vše oproti roku 1990." Také nasazení obnovitelných zdrojů energie respektuje požadavek MŽP. Proto také je tento scénář označován jako "klimatický".

Samotná charakteristika obou scénářů naznačuje přístup resp. preference autorů. Je-li charakteristika jednoho ze scénářů natolik stručná, pak lze očekávat, že rozpracovanější scénář má přednost....

Jak dál s vývozem energie?

Návrh SEK počítá i nadále s tím, že česká energetika zůstane i v dalších letech významným vývozcem energie do našeho okolí.

V roce 2010 dosáhl čistý vývoz elektrické energie z ČR 15 mld kWh, v roce 2009 to bylo 13,7 mld a v roce 2008 pak 11,4 mld kWh. Jaký je vývoj v roce 2011? V minulém roce přibylo zhruba 1500 MW instalovaného výkonu na fotovoltaických elektrárnách a tedy necelé 2 mld kWh roční výroby, které musí být někde uplatněny, nedojde-li k redukci výrobních kapacit v ČR. Proč by tedy neměl pokračovat vývoz minimálně na stejné úrovni jako v roce 2010.

Z údajů o exportu elektřiny je zcela zřetelné, že výroba zhruba na úrovni instalovaného výkonu JE Temelín je v podstatě celá používána na export. Není to důvod k zamyšlení např. v tom směru, zda je nezbytné v současnosti těžit s takovou intenzitou domácí hnědé uhlí? Je potom nutné stavět další bloky Temelína? Je to proto, aby se dále zvýšil vývoz elektrické energie? Je skutečně vývoz elektřiny tak efektivní?

Nemohl by být jedním z východisek SEK resp. jednou z variant předpoklad, že se zastaví další vývoz elektrické energie a těžba hnědého uhlí bude pokračovat s nižší intenzitou a tím se podaří životnost těchto ložisek uhlí prodloužit. Hnědé uhlí přece představuje důležitou surovinu a je otázkou, zda má být vytěženo tak rychle, zda nemá být uchováno na "horší časy". Snížením jeho spalování by se zlepšila i emisní situace.

Přitom je možná dobré vidět ještě další souvislost. S odvoláním na vývoj cen na zahraničních trzích resp. nejbližších energetických burzách dochází k výraznému růstu cen elektrické energie. Polostátní ČEZ jako největší výrobce energie zdůvodňuje růst cen elektrické energie tím, že tato cena roste v okolních ekonomikách a že tedy je logické, aby rostla i v české ekonomice, je-li tak významně zapojena do evropské ekonomiky. V logice této úvahy však chybí úvaha o tom, zda tuzemské náklady na výrobu odpovídají nákladům zahraničních výrobců....

Celý problém exportu elektřiny je však složitější. Pokud se zaměříme na údaje poskytované statistickými ročenkami, kde je uveden celkový vývoz elektrické energie (tento údaj neobsahuje protisměrný dovoz), pak jsou v posledních letech výsledky tohoto exportu následující.

Je patrné, že ceny za jednotku v posledním období klesají, i když mohou být možná poznamenány metodickými vlivy, které však sotva mohou změnit celkový obraz a nemohou být proto vysvětlením pro růst tuzemských cen. Naopak - dosahované exportní ceny roku 2010 jsou nižší než na vrcholu konjunktury v roce 2007.

Naproti tomu výsledkem bezprecedentního růstu tuzemských cen elektrické energie je pak relativně vysoká cena této energie a s tím související i nižší konkurenceschopnost resp. vyšší náklady českých výrobců. Konkurenti českých výrobců nakupují českou elektřinu laciněji než tuzemský průmysl. Je potom na místě i úvaha o tom, zda právě vysoká cena elektrické energie není jedním z faktorů, který spolu s ostatními může nakonec i vést ke ztrátě pracovních míst -- je-li cena energie důvodem k nižší konkurenceschopnosti.

Žádná taková úvaha o poklesu vývozu energie ovšem do SEK není vtělena. Spíše je tomu v úvahách o budoucnosti naopak. Dokazuje to porovnání dat z obou scénářů SEK.

I když rozdíl mezi konečnou spotřebou a výrobou elektřiny je tvořen zčásti také ztrátami a vlastní spotřebou na výrobu -- celkově jde v současnosti o zhruba šestinu z celkové výroby - přece jen je patrný stálý přebytek výroby, který bude exportován. K takovému rozsahu exportu je potřeba přibližně 2 000 MW instalovaného výkonu. Pokud budeme ovšem hovořit o druhém scénáři, pak lze celkový přebytek výroby odhadovat až na dvojnásobek a tedy 4 000 MW instalovaného výkonu na tepelných či jaderných elektrárnách.

Vývoz energie jako příspěvek k růstu HDP

Pokud jde o celkový vývoz energie, pak SEK předpokládá úplně jiný vývoj než dosud. Uvádí, že čistý vývoz energie se v roce 2060 zvýší oproti roku 2030 ve scénáři A 2 o 28 % a ve scénáři G 5 o 15 %. Uvádí se tam totiž, že čistý vývoz se zvýší v minimální subvariantě ze 162,882 mld v roce 2030 na 208,558 mld Kč v roce 2060. Přitom používá i maximální subvariantu , kde se vývoz zvyšuje z 313,276 mld v roce 2030 na 399,350 mld Kč v roce 2060. Výchozí úroveň čistého vývozu energie v roce 2010 však není uvedena. Jak tomu tedy rozumět?

Autoři SEK si s tím zjevně mnoho hlavu nelámou. Vždyť jenom úroveň vývozu (zdůrazněme, že jde o čistý vývoz tedy již saldo vývoz minus dovoz) v roce 2030 se liší v podstatě dvojnásobně mezi maximální a minimální variantou (163 oproti 313). Nezapomínejme, že jde o údaj ve stálých cenách a je tím vyjádřena úroveň vývozu v hmotných jednotkách tedy buď kWh nebo PJ. Už to samo o sobě je zcela evidentní rozpor a ten by vyžadoval obšírnější vysvětlení, které ovšem neexistuje.

Velmi zvláštní jsou také trvalé připomínky zpracovatelů o tom, jak který scénář přispívá k růstu HDP. Tato fascinace růstem resp. příspěvkem k růstu HDP je znovu spíše dokladem neprofesionality než exaktnosti či komplexnosti přístupu autorů.

Opět lze tyto skutečnosti dokumentovat na některých číslech. Pokud budeme uvažovat o vývozu a dovozu energie do české ekonomiky, pak můžeme využít jako výchozí čísla za rok 2010 -- pocházející ze statistické ročenky a její části statistiky zahraničního obchodu.

Předpokládejme, že vývoz energetických zdrojů je představován vývozem elektřiny, koksu a rafinovaných ropných produktů, dále pak vývozem černého a hnědého uhlí a také ropy a zemního plynu. Tak to sleduje statistika. Za rok 2010 tento vývoz dosáhl 91 mld Kč (ceny fob). Dovoz stejného spektra výrobků v roce 2010 pak dosáhl 227 mld Kč (ceny cif). Celkově je tedy saldo vývoz minus dovoz záporné v rozsahu 136 mld Kč.

Jak potom autoři SEK chtějí dosáhnout toho, že v roce 2030 bude toto saldo opačné a dosáhne v jedné subvariantě téměř 400 mld Kč a minimálně 162 mld Kč -- jak autoři výslovně uvádějí ve stálých cenách (pravděpodobně jde o stálé ceny roku 2010).

Kdyby vývoj čistého vývozu energie probíhal podle představ autorů, muselo by dojít ke zcela zásadní revoluci v české energetice a také ekonomice. Tomu nic dalšího ovšem nenasvědčuje. Skutečně si někdo myslí, že se dá natolik převrátit v průběhu dvaceti let vývoj energetického sektoru a celé ekonomiky tak, že se z čistě dovozního odvětví stane exportující odvětví? Navíc v rozsahu asi tak pětinásobku objemu exportované energie než dosud, anebo naprostého zastavení veškerého dovozu energie.

Vždyť takový obrat z dovozce energie na čistého vývozce by byl možný snad jen tak, že bychom se stali nejméně novým Norskem. Ani návrh na masový rozvoj jaderné energetiky takovou změnu neumožňuje. Můžeme sice těžit uran, ale k přepracování na jaderné palivo ho musíme zase vyvézt.... Prostě absurdita návrhů autorů je víc než očividná.

Vždyť v současnosti je to s tvorbou HDP -- pokud máme postupovat v intencích autorů SEK -- přesně naopak. Sektor spojený s energetikou ve výše uvedeném segmentu je pro HDP "ztrátový". Co ho změní na "tvůrce" HDP?

Nelze proto jinak, než tyto úvahy o tvorbě HDP a příspěvku jednotlivých scénářů k růstu HDP označit za zcela chybné a zavádějící, které nemají oporu nikde v dalším textu SEK. Proč je tedy s nimi argumentováno se lze jen domýšlet. V každém případě je to jen doklad toho, že zpracování této části SEK postrádalo rozumné vedení a je zcela odtržené od reálného vývoje ekonomiky....

Celkově je způsob, jakým autoři SEK, zpracovávají vztahy vůči HDP velmi osobitý. Podle jejich modelací by měl HDP v roce 2060 dosáhnout zhruba úrovně 10 000 mld Kč ve stálých cenách. Přesto dovedou exaktně spočítat, že čistý export energie v roce 2060 bude právě 208,558 mld Kč. Nad takovou přesností - spočítat čistý export na jednotky milionů - se nelze než pousmát.... Není to výraz exaktnosti zpracovatelů SEK, ale spíše je to však, bohužel, především doklad nízké profesionality zpracovatelů tohoto dokumentu.

Právě v souvislosti těmito propočty vzniká ještě řada dalších otázek. Tak např. autoři uvádějí vliv navrhované SEK na mezinárodní konkurenceschopnost ČR na příkladu vývoje ceny elektřiny za1 kWh. Podle nich dojde k tomu, že 1 kWh v roce 2030 bude stát 1,15 Kč a v roce 2060 poklesne na 1,05 Kč (v jedné variantě scénáře A 2).

Je to znovu zdůrazněme propočet ve stálých cenách. Autoři tak sdělují, že se např. podaří spotřebovávat na jednotku vyrobené elektřiny méně paliva, nebo bude nižší spotřeba kapitálu, případně práce. Bezpochyby je to výraz rostoucí produktivity práce nebo efektivnosti. To vše vyžaduje nové technologie. Kdo z nich ví, kolik budou stát ve stálých cenách, tedy o kolik budou dražší než stávající technologie a jak je hodnota jejich odpisů promítnuta do ceny elektřiny? Je to analogií nebo odhadem? Těžko říci....

Tento postup práce se stálými cenami je proto mimořádně zavádějící a matoucí. Není to nic jiného než hra s čísly, která není ničím odůvodněna. Hovořit o ceně výrobku za padesát let je sotva doklad seriozní práce.....

Když to potom shrneme, pak autoři SEK - pokud jde o vývoz energie - mají jasno. Vyvážet a -- pokud možno -- hodně. Možná, že právě vývoz energie resp. elektřiny považují za komparativní výhodu české ekonomiky. Trochu jako po nás potopa.....

Budoucí role jaderné energetiky

Jak je z předchozího textu zjevné, předkladatelé SEK spojují budoucnost české energetiky resp. výroby elektrické energie jednoznačně s využitím jaderné energie a jednotlivé scénáře se liší jen stupněm jejího využití. Proto scénář A 2 počítající s maximálním využitím domácích zdrojů uvažuje s růstem výroby elektřiny o 45 % do roku 2060. Naproti tomu klimatický scénář G 5 jde ještě dále a zvyšuje objem vyráběné elektřiny o 78 %.

Výsledkem těchto úvah je tak následující struktura instalované kapacity pro výrobu elektrické energie

scénář A 2

scénář G 5

Jak je na první pohled patrné oba scénáře se liší již svoji výchozí strukturou, když se neshodují ani ve velikosti instalované kapacity a její struktuře v roce 2010. Ale možná, že je to jen metodický rozdíl, ale může jít také o nedohodu zpracovatelů jednotlivých scénářů.

Podstatná je ovšem odlišnost v pojetí úlohy jaderné energie v obou scénářích. Klimatický scénář navrhovaný MŽP dochází k závěru vybudovat -- na české poměry -- doslova obří jadernou energetiku. Jaderné elektrárny by v roce 2060 dodávaly 130 mld kWh z celkové výroby kolem 148 mld kWh a z toho obnovitelné zdroje energie by dodávaly více než 12 mld kWh. Přitom by podíl obnovitelných zdrojů na celkové výrobě v roce 2060 přesáhl 8 % a byl by nižší než v roce 2030, kdy by dosáhl bezmála 11 %.

Podstatou klimatického scénáře je tak převést veškerou výrobu elektřiny na jaderné elektrárny a získanou elektřinu využívat také v dopravě a výrobě tepla v teplárnách. Právě z těchto základních dat je zřetelný hluboký rozdíl mezi koncepcí výstavby české energetiky a sousedního Německa, které naopak počítá s tím, že naprostou většinu výroby elektřiny v té době budou získávat z obnovitelných zdrojů energie.

Mezi oběma scénáři není -- pokud jde o důraz na rozvoj jaderné energetiky - větší rozdíl. Přirozeně, že tam, kde se chtějí prolomit limity těžby uhlí (scénář A 2), budou možnosti rozvoje jaderné energetiky menší. Bude zde ještě možné více využívat tuzemské zásoby hnědého uhlí. Jinak však rozdíl neexistuje - s výjimkou rychlosti rozvoje.

Výsledkem obou scénářů je tak velmi svérázný -- zjevně specificky český - energetický mix. Oba scénáře neomylně vedou k tomu, že v roce 2060 se bude vyrábět necelých 80 % elektřiny (scénář A 2) nebo 88 % (scénář G 5) na jaderných elektrárnách. O jakém mixu se potom dá hovořit, když je tu ve skutečnosti jen jediný zdroj energie?

Není právě takový výsledek dokladem toho, že česká energetika resp. její koncepce se chce vydat na cestu, která může být velmi problematická a nebojme se použít i slov, že může být chybná? Skutečně jsme natolik přesvědčeni o správnosti této svojí cesty, že ji nemusíme zdůvodňovat minimálně v tom smyslu, že naše odchylka od vývoje v ostatních ekonomikách Evropy je jedině správná, že se ve své koncepci nemýlíme. Co na tom, že ostatní hledají cesty využití obnovitelných zdrojů energie, jak zapojit i ostatní energetické zdroje... Jen Češi mají jasno - nás se nějaké obnovitelné zdroje přece netýkají -- my půjdeme jinou cestou.... I tak se zjevně dá postoj zpracovatelů SEK interpretovat....

Je jistě správné, že SEK neodmítá využití jaderné energie v budoucnu. Její tvůrci však zjevně nedokázali najít jaderné energetice místo v budoucím energetickém mixu. To. co navrhují -- pokud jde jadernou energii -- bude nesporně vyvolávat spíše negativní emoce ve velké části veřejnosti. A je otázkou, zda právě to měli autoři SEK na mysli....

Možná je také nutné poukázat ještě na jiné souvislosti rozvoje jaderné energetiky. Většinou je důraz na její rozvoj v našich podmínkách spojován s možností resp. šancí, že se na tomto rozvoji zúčastní tuzemské firmy, které se mohou -- opět po letech -- stát dodavateli velké části tohoto zařízení. Je další otázkou, kdo resp. zda vůbec některý výrobce jaderných reaktorů a dodavatel technologie pro tyto elektrárny si v budoucnu pozve ke spolupráci české firmy. Je totiž také známo, že právě uvedený odchod německé energetiky od využívání jaderné energetiky bude znamenat i to, že německé firmy se dále nezúčastní nejen dodávek, ale ani vývoje technologie pro nové jaderné elektrárny. Jejich dosavadní partneři v konsorciu AREVA tak budou nuceni hledat nové partnery a je otázkou, nakolik to ovlivní -- zda příznivě či nikoli -- šance českých firem při zapojení do takových dodávek.

S rozvojem jaderné energetiky pak souvisí i hledání nových lokalit pro výstavbu dalších jaderných bloků. I když se předpokládá, že dosavadní lokality budou využity k rozšíření, pak stejně se ukazuje nutnost nalézt minimálně další dvě až tři nové lokality. Až dosud se v minulosti uvažovalo o lokalitě Blahutovice na severní Moravě a Tetov ve středních Čechách. Ovšem územní ochrana Tetova již byla zrušena. I vyhledání nových lokalit -- byť to v současnosti ještě není nutné - by však mělo být minimálně avizováno v SEK. Také proto, že umístění nových jaderných zdrojů je vždy spojeno s projevy nesouhlasu části veřejnosti, které mohou danou výstavbu na dlouhou dobu blokovat.

Navíc by bylo také vhodné zřetelně upozornit i na nutnost doplnit soustavu jaderných elektráren např. přečerpávacími elektrárnami, což v našich podmínkách vždy vyvolává spory o jejich umístění a je spojeno s řadou problémů především ve veřejnosti. Přitom jde o obnovitelný zdroj energie, který by měl být podporován.

Závěr

Předložená SEK vedle výše uvedených problémů -- jejichž spektrum je bezpochyby daleko širší -- přináší náměty i pro některé dílčí oblasti, které jistě lze dále diskutovat a prohlubovat jejich poznání. Např. postřeh o "zestárnutí" pracovních sil v energetice a rýsujícím se nedostatku odborného personálu by neměl být brán na lehkou váhu. V tomto smyslu je to jen další z dokumentů, který naznačuje, že cesta rozvoje českého odborného a vysokého školství je zjevně v rozporu s potřebami budoucí české ekonomiky.

V souhrnu však nelze předloženou Státní energetickou koncepci hodnotit jinak než jako tápání a bezradnost a to především v zásadních otázkách dalšího rozvoje české energetiky. Její zpracování signalizuje i nedostatek zkušeností s podobným charakterem prognostických prací, zjevně i způsobený nedostatečně propracovanými dílčími studiemi především o vývoji vnějšího prostředí apod.

Právě pro tyto zjevné nedostatky v hloubce zpracování zásadních otázek rozvoje české energetiky nelze předložený dokument vůbec považovat za východisko či orientaci např. pro rozhodování v průmyslové sféře.

Projednávání SEK bylo о půl roku odloženo. Může však za tak krátkou dobu vůbec dojít k nějakému kvalitativnímu posunu?

0
Vytisknout
5427

Diskuse

Obsah vydání | 5. 1. 2012