Vytunelovaná revoluce

19. 10. 2011 / Miloslav Štěrba

Článek, který nedávno tragicky zemřelý Miloslav Štěrba připravoval pro Britské listy

Velká listopadová sametová revoluce (VLSR) zařadila zbloudilou socialistickou republiku do poslušného zástupu adeptů na šťastný a blahobytný život v kapitalismu. Přáli jsme si žít v zemi svobody a volného trhu, ale současně si užívat sociálních výhod, které nám zaručoval socialistický systém. Mnozí z nás se angažovali v tehdejším Občanském fóru, neboť do té doby existující byrokratický režim si koledoval o střídání, a pak, za humny se rozpadl spojenecký blok v čele se zemí, "kde včera snědli co měli sníst až zítra..." jak jsme si "vtipně" notovali.

Chystali jsme se nahradit zkostnatělý režim za nový, oplývající svobodami, novými bratrskými styky, pokud možno se všemi....což se zčásti vyplnilo, jen jedny nepřátele jsme tu velmi rychle nahradili jinými. Copak to jde žít bez pořádných nepřátel? Kromě těch vnějších se brzy začali hledat nepřátelé vnitřní. A pátrání po nich jsme chtěli mít na "vědeckém" základě, zřízením známých ústavů, jak se patří na právní stát.

(Až se nám právní stát vyvinul do takových rozměrů, že jeho Ústavní soud nyní sděluje, že nemůžeme být právním státem, jestliže některým lidem bychom nevypláceli ani 20 % důchodu jejich dřívějších příjmů, ze kterých platili sociální pojištění. Neboli, ti, co od společnosti dostávali horentní mzdy za aktivního života, mohli si pořídit majetek v hodnotě milionů, mají nárok i na mnohem větší důchody -- jinak nejsme, podle ÚS, právní stát.)

Chtěli jsme změnu, protože KSČ jako "avantgarda lidského pokroku" v nás vyvolávala smích. Socialismus vezdejší byl od srpna 68 v defenzivě, založený na žalostném pokusu tanků zabránit demokratizačním snahám. V únoru 48 vítězný proletariát dávno vystřídali byrokrati a politici jakoby právě opustili Farmu zvířat a do našeho světa přinesli poslední zásadu Sedmi přikázání, cynicky modernizovanou: Všichni lidé jsou si rovni, jen někteří jsou si rovnější. Revoluci nutně střídala kontrarevoluce. Kapitalistické výrobní síly vítězily nad zdejšími socialistickými výrobními vztahy.

Vraťme se do minulosti. Té nedávné, kdy se jedna velestrana rozmělnila do několika, které už nemají šanci získat ve volbách 99,98 % hlasů, jako tomu bylo dřív. Dnes vládní strana získá od poloviny voličů 20 %, čili volí ji 10 % národa, spojí se s dalšími poraženými... volebními programy, a tato vítězná koalice je posvěcena hradním pánem k řízení věcí vezdejších po následující čtyři roky. Ale i kdybychom měli vládu, parlament a senát, opírající se jen o 5 % populace, je to dle výkladu politologů kvalitativně lepší a spravedlnější než dřívější totalitní Národní fronta, neboť se opírá o výsledek svobodných voleb. Jak známo, nic lepšího než demokracii lidstvo nevymyslelo.

Jenže co vlastně mohou politici spravovat? Stát by nejraději zrušili, průmysl a vše produktivní dávno spolkly zahraniční banky, a vyplivly sem tam jakési průmyslové zóny k montáži cizích aut. Pole, lesy, rybníky, hrady a zámky, vodovody a kanalizace, bytové domy aj. se vrátily do rukou restituentů a jejich přátel, aby se odstranily křivdy spáchané kolektivizací. Proč tu kdysi odpor ke kapitalismu způsobil, že národ po válce snil o jiné budoucnosti, to milosrdně zakryl čas a média dnes financovaná z té přátelské ciziny.

V listopadu 89 jsme radostně zpívali: Zítra budem dál...(We shall overcome....)http://www.youtube.com/watch?v=QhnPVP23rzo Někteří jsou už tak daleko, že po jejich návratu touží i naše justice. Jiní nás vydírají, neboť je mzdy vezdejší ponižují, a přece existují vzdálená přátelská teritoria, která se o ně lépe postarají. Nabízeli nám volbu: exitus nebo exodus. (Opět ukázka, že je třeba se učit cizí jazyky.) S ruštinou znovu nejdál dojdeš, zjistili naši novodobí národní hrdinové -- hokejisté. A copak dělají slavní národní herci, ti hrdinové z listopadu 89? Ochotně prodávají kdejakou veteš.

Do daleké ciziny konečně létají i naši vojenští profíci. Jestliže nás SSSR milosrdně ušetřil ostudy při svém marném tažení do Afghánistánu, noví přátelé mají větší smysl pro kolektivní bezpečnost. Naštěstí naše loďstvo bylo odprodáno panem Koženým, jinak bychom v rámci NATO převáželi bomby do libyjských teritoriálních vod, k ochraně tamního vzdušného prostoru. A české letectvo si pronajalo několik stíhaček k ochraně suverenity Estonska, Lotyšska a Litvy. Není to pokrok? O tom se vojákům československé lidové armády ani nesnilo!

Vítězná VLSR přinesla zásadní obrat do všech sfér života v této zemi. Státní školství, do VLSR z neznámých důvodů opečované jen státem, nabídlo dětem a jejich rodičům celou řadu novinek, s jejímiž následky se budeme ještě dlouho potýkat. Po zrušení mnoha jeslí, školek, družin a jiných zbytečností dostala mládež možnost studia na nových středních školách, také soukromých a církevních, aby pak každý pátý maturant u zkoušky dospělosti propadl. Vzhledem k možnosti zakoupit si maturitu či přímo vysokoškolský diplom je to poznatek málo důležitý. Miloš Zeman, řadící socialistickou společnost v počtu absolventů VŠ až za Nepál, může otevřít další lahev...(Miloš Zeman: Jak jsem se mýlil v politice, Ottovo nakl. s.r.o., 2005, str. 66)

Učebnice dějepisu přinášejí stále nová a nová zjištění, kdo byli ti či oni, abychom měli pořádek v hierarchii historických osobností. Zpočátku jsem si mohli myslet, že vystačíme se sv. Ludmilou místo Marušky Kudeříkové, jenže postupně se galerie českých celebrit rozrostla o další svaté. Dokonce i kapitáni kapitalistických tankerů nabádají ke skromnosti, aby lid měl možnost pracovat a nejen slavit výročí úmrtí a narození našich mučedníků všeho druhu. Lid rovněž nesnáší, když vládní letka putuje s medajlemi tisíce kilometrů daleko, a přitom se nám rozpadá 200 km dálnice z Brna do Prahy, postavená ještě sakramentskými bolševiky. Znovu si zpíváme s klasiky disentu o demokracii...

Český národ díky "Babičce" má přátelský vztah k feudálům, zatímco jiné revoluce v cizině s nimi zacházely hrubě až odporně. Ba i poslední komunistický monarcha v Rumunsku, jediné to zemi, která se nezapletla do 21. srpna u nás, ukončil svůj bídný život u zdi i se svojí manželkou. Naše knížata mají lepší osud. Dál tu loví jeleny a srnce, ale zejména vyznamenávají svůj lid možností převzít jejich životní zvyky a tradice. Hlavně, aby si byl každý vědom, kdo je kdo, a nechtěl být tím, čím není. Opět může prodavačka umývat schody v domě majitelky obchodu.

Jedinou, ale velkou kaňkou na výsledku VLSR je současná krize vítězného kapitalismu. Zpočátku jsem si mohli myslet, že nám ji způsobila "osa zla" a čínští komunisté. Také jsme v české kotlině přijali dalajlámu, na našich radnicích pravidelně vyvěšujeme tibetské vlajky, a tudíž jsme přinesli dostatečný vklad do boje proti Říši středu, jenže jakési Wikileaks znovu navazují na spekulace, včetně těch nejznámějších o zániku WTC:

  • Íránský prezident Mahmúd Ahmadinežád tvrdí, že Amerika své diplomatické depeše zveřejnila záměrně.
  • Čelní američtí politikové na WikiLeaks zuřivě útočí. Americký republikánský senátor Peter King, předseda bezpečnostního výboru americké Sněmovny reprezentantů, konstatoval, že WikiLeaks by měly být považovány za teroristickou organizaci. Senátor Joseph Lieberman, předseda bezpečnostního výboru Senátu, tvrdí, že prozrazení diplomatických depeší ohrožuje životy.
  • Nový velvyslanec Washingtonu v Pákistánu Cameron Munter se v novinovém článku za prozrazené depeše víceméně omluvil. "Samozřejmě i pevné přátelství má své krize."
  • OSN důrazně upozornila Spojené státy, že OSN má být nedotknutelná, poté, co ze zveřejněných diplomatických depeší vyplynulo, že americkým diplomatům bylo přikázáno, aby špehovali vedoucí představitele OSN.
  • Austrálie zahájila vyšetřování WikiLeaks, Čína nařídila čínským médiím, aby o zveřejnění amerických diplomatických depeší neinformovala a Británie tvrdí, že prozrazené diplomatické depeše ohrozily bezpečnost státu.
  • Íránská média ignorují zjištění, že několik států na Blízkém východě, včetně Saúdské Arábie, chtělo na Írán zaútočit.
  • Silvio Berlusconi se smál, když byl o prozrazení amerických depeší informován. ZDE

Nové časy, noví přátelé. Blbé nálady máme za sebou. Politiky, jaké si volíme, před sebou. Prezidenty takové, jaké nám zvolí. Životní úroveň Rakušanů či Němců dosáhneme, jestli vůbec někdy, tak prý za 30 let. Pomyslné nůžky mezi bohatými a chudými se budou i nadále rozevírat, a naplňuje se tak hlavní zásada naší nové ideologie: Člověk se musí postarat sám o sebe. Stát není dojná kráva. Vláda našla lék proti zadlužování: také v příštím roce chce vydat dluhopisy -- za 40 miliard. Nezaměstnanost poroste, stejně jako inflace. Čtení bude i nadále zábavné -- zvláště čtení Britských listů.

0
Vytisknout
5634

Diskuse

Obsah vydání | 21. 10. 2011