Alfred Hitchcock vytvořil dokumentární film o holocaustu. Teprve teď bude uveden

8. 1. 2014

Kameramani z filmového týmu britské armády, kteří v roce 1945 natočili osvobození koncentračního tábora v Bergen-Belsenu, se smáli reakci Alfreda Hitchcocka na strašlivé záběry, které tam natočili. Když je Hitchcock poprvé zhlédl, byl údajně tím tak ztraumatizován, že týden nepřišel do filmových ateliérů. Hitchcock byl možná králem filmového hororu, ale skutečné hrůzy ho děsily.

V roce 1945 požádal Hitchcocka jeho přítel a finančník Sidney Bernstein, aby pomohl natočit dokumentární film o nacistických válečných zvěrstvech, který by použil materiálu, natočeného v koncentračních táborech britskými a sovětskými kameramany. Film však nebyl nikdy uveden do kin.

Změnila se totiž politická situace. Film byl dokončen až v druhé polovině roku 1945 a spojenecké velení západních armád se rozhodlo, že vnucovat Němcům drastický film o jejich vlastní vině by nijak nepomohlo poválečné rekonstrukci země. Pět z šesti cívek filmu bylo nakonec uloženo v londýnském Imperial War Museum a projekt byl tiše zapomenut.

V osmdesátých letech film objevil v muzeu americký výzkumník. Neúplná jeho verze se nakonec promítala r. 1984 na filmovém festivalu v Berlíně a r. 1985 v americké veřejnoprávní televizi, jenže ve špatné kvalitě a bez chybějící šesté cívky.

Nyní bude film uveden v kompletní verzi tak, jako ho Hitchcock, Bernstein a další spolupracovníci zamýšleli. Londýnské Imperial War Museum ho pečlivě digitálně zrestaurovalo a doplnilo chybějící materiál z šesté cívky. Film nyní poběží na festivalech a začátkem roku 2015 k 70. výročí "osvobození" Evropy se bude vysílat v britské televizi.

Billy Wilder, který natočil film Death Mills (Mlýny na smrt, 1945), americký snímek o německých zvěrstvech, jasně argumentoval, proč nechce, aby se film promítal v pozdějších letech. Pochyboval, zda filmy tohoto druhu dokáží "převychovat" německé obyvatelstvo ohledně toho, co jejich vedoucí představitelé páchali jejich jménem. "Oni [Němci] to nedokázali vydržet. Wilder mi řekl, že lidé prostě z promítání odcházeli se zavřenýma očima, " svědčil r. 2011 Wilderův přítel Volker Schlöndorff. "Bylo to pro ně téměř nesnesitelné a pro oběti či pro příbuzné obětí to bylo až obscénní."

V Hitchcockově filmu jsou záběry hromad mrtvol, které jsou zasypávány v hromadných hrobech. Záběry divákovy připadají surrealistické, jenže si uvědomuje, že je to realita. Jsou to skutečné oběti, jejichž příbuzní dodnes žijí.

V dokumentu vidíme Němce, kteří jsou konfrontováni s hrůzností zločinů, které byly spáchány jejich jménem, a jsou nuceni sami pohřbívat tyto mrtvé.

Hitchcockův film je daleko otevřenější než veškeré ostatní dokumenty o koncentračních táborech. Editoři Stewart McAllister (který se proslavil spoluprací s Humphreym Jenningsem) a Peter Tanner vytvořili pod Hitchcockovým vedením z mnoha hodin šokujícího materiálu nesmírně silný a dojemný film. Dokument není jen o smrt. Je také o rekonstrukci a o smíření. Vidíme, jak vězni v koncentračním táboře se poprvé sprchují a čistí si šaty. Film ukazuje, jak pečlivě se v táborech likvidovala nákaza tyfu.

Kritikové hovoří o "brilantní práci" kameramanů v táborech, kteří pracovali bez režiséra, přesto však intuitivně natočili nejdojemnější a nejvýmluvnější scény.

Pro obdivovatele Alfreda Hitchcocka je objevený film zdrojem velkého zájmu i zároveň opatrnosti. Je zjevné, že práce na dokumentu z nacistických koncentračních táborů Hitchcocka do budoucna velmi ovlivnila a změnila jeho postoj k zobrazování hrůzy a násilí na plátně. Na druhé straně je jasné, že by bylo neuvěřitelně reduktivní považovat tento dokument za "Hitchcockův film".

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5437

Diskuse

Obsah vydání | 10. 1. 2014