Další chemik na holení?

8. 1. 2014 / Karel Dolejší

Jan Keller v komentáři Na nesprávném hrobě (Právo, 7.1.) dělá otloukánky z osob, jimž se nelíbí, že na místo ministra životního prostředí v Sobotkově vládě usedne chemik Richard Brabec. Je podle něj pouze vinou Strany zelených, že se nenašel někdo vhodnější a kvalifikovanější. "Ve všech zemích jsou ekologové sociálně citliví a pacifisticky zaměření", píše. Kdyby byli takoví i u nás, nemohlo by se prý stát, že bude ekologie zcela ignorována.

Podívejme se na věc empiricky, to bývá ve vztahu k (vše)obecným tvrzením vždy nejlepší.

Ve Francii jsou Zelení součástí vládní koalice se socialisty. Vloni na podzim tehdejší lídr strany Pascal Durand protestoval proti naprosto neekologické energetické politice vlády a pohrozil, že pokud socialisté v této věci neudělají aspoň něco hodně malého, symbolického, co by mu umožnilo zachovat si jakž takž tvář před náročnými voliči z řad městské vyšší střední třídy tvořícími páteř elektorátu, jeho lidé masově rezignují. Ministři Zelených se zamysleli a rozhodli, že korýtka, která dostali od socialistů, jsou důležitější než zelený program a reputace, načež vyzvali Duranda, aby rezignoval na funkci předsedy. Nesázel bych věru na to, že tato strana usedne i v příštím Národním shromáždění.

Obávám se, že Martin Bursík svým strašným a zničujícím způsobem v pravicové Topolánkově vládě prosadil nakonec nekonečně více než francouzský kolega ve spolupráci s ideologicky zkostnatělou, zastydle establishmentovou a totálně korporátně prolobbovanou socialistickou stranou.

Co se pak týče pacifismu, hádejte, kdo je dnes v Německu s jeho rozloženým Bundeswehrem - armádou, jež by měla primárně sloužit obraně Německa a potažmo EU, ne si chtít válet koule někde v koloniích - největším a takřka jediným prorokem humanitárních intervencí po celém světě? Inu, jsou to někteří členové Strany zelených, kteří se svou zásadovostí dokonce nesmírně chlubí.

Doufejme, že jim právě tato bezmezná oddannost ideálům humanitním skutečně pomůže zotavit se z ran, které utrpěli zjištěním vědců zaplacených vedením vlastní strany, že jejich organizace v 80. letech prosazovala dekriminalizaci pedofilie. Člověk by to dnes čekal spíše od nějaké otrlé katolické strany, kdysi to ovšem byla doména zelených libertinů.

To už myslím více než přesvědčivě dokazuje, že zelené strany jsou opravdu všude pacifistické a sociálně citlivé a právě proto mohou úspěšně spolupracovat se socialisty.

Ale zpět na rodnou hroudu a ke Kellerovi. Ona přece vůbec není pravda, že by neúčast Strany zelených ve vládě sama o sobě musela nutně znamenat instalaci Chemika II., tentokrát na MŽP. V sociální demokracii je hned několik ne tak docela nevhodných kandidátů, kteří by ministerstvo životního prostředí dokázali vést jistě lépe než manažer Lovochemie. A tak není vůbec a priori jasné, že toto ministerstvo museli dostat právě lidovci.

Smutnou skutečností na výkonech Bursíkovy SZ v Topolánkově vládě zcela nezávislou ovšem zůstává, že tak jako Pascal Durand dočista marně bojoval proti jaderné lobby mezi francouzskými socialisty, mezi těmi českými má zase mnohem větší slovo toskánský roznašeč pizzy Milan Urban než nějaký Vladimír Špidla či Petr Petržílek. A povídejte chvíli pohádku o tom, co by prosadil někdo, kdo ani není členem stejné strany, jako vlivný lobbista, ale jen menšího koaličního partnera...

Bohuslav Sobotka pod hrozbou obstrukcí z Hradu preventivně odstranil ze seznamu ministrů všechna jména, která by případně mohla narazit. To se týká také nejméně jednoho vhodného kandidáta na řízení MŽP. Nesmírně obdivuji Jana Kellera za jeho schopnost sledovat z tohoto konkrétního bodu v roce 2014 kauzální řetězec k Bursíkovi.

Mimochodem, ani za zmíněných okolností není úplně jisté, že Sobotkova vláda v provedení "badger-friendly" skutečně projde a nastoupí do funkce, aniž by došlo na ústavní žalobu.

Spíše než o pláči na špatném hrobě bychom tedy snad měli mluvit o pláči nad mlékem, které nakonec možná ani nebude rozlito.

0
Vytisknout
5270

Diskuse

Obsah vydání | 10. 1. 2014