Proč je Přemysl Sobotka nevolitelný

12. 12. 2012 / Petr Sak

V létě jsem psal o obecných problémech přímé volby presidenta. Dnes se věnuji jen jednomu kandidátovi, ne snad proto, že by byl favoritem voleb, ba právě naopak. Ač pochází ze stejné strany jako současný president, ač je kandidátem politické strany, která je jedním ze dvou pilířů polistopadového politického systému, jeho šance na zvolení jsou mizivé či jinými slovy je nevolitelný. A právě tento rozpor je natolik zajímavý, že stojí za politologickou a sociologickou analýzu.

Dvacet let česká populace osciluje kolem bodu, který ji dělí ve stejném poměru na stoupence levice a pravice, pokud se občana - voliče přímo zeptáme na jeho zařazení na pravo-levé škále. Pokud bychom však zjišťovali jeho názory, postoje a hodnoty, tak zjistíme, že část deklarovaných pravicových voličů má názory spíše levicové. Uvedenou rovnováhu zhruba 50% pravicových a 50% levicových voličů posunula pravicová vláda Petra Nečase za krátkou dobu svého působení ve prospěch levicového elektorátu. Pro levici je nyní 60 -70% populace a pro pravici 30 -- 40%.

Vyjděme z podílu 35% voličů jako výchozí základny pro hledání voličů Přemysla Sobotky, protože jiný než pravicový volič bude Přemysla Sobotku těžko volit. Ovšem i část občanů pravicového zaměření je z činnosti vlády natolik znechucena, že nemá potřebu volit kandidáty stran, tvořících vládní koalici. To se koneckonců v nedávných volbách i ukázalo. Tito voliči budou volit pravicového kandidáta mimo vládní strany, nebo nebudou volit vůbec. Odhadněme jejich počet na 15% a základna se snižuje na 20%. Těchto dvacet procent zůstává pro vládní pravicové kandidáty, Přemysla Sobotku a Karla Schwarzenberga. I když lesk předsedy TOP 09 od parlamentních voleb notně pohasl a jeho zahraničně politickou aktivitu nejvýstižněji charakterizuje hluboký spánek, když se jedná o zahraniční politice, přeci jen nějaké stoupence, zvláště mezi ženami má. Ze základny vládního elektorátu odhadněme 7% pro jeho voliče.

Základna potenciálních voličů Přemysla Sobotky se tím smrskává na 14%. Zde již vstupují do hry faktory spojené s osobností a chováním Přemysla Sobotky. Vezmeme-li v úvahu, že těchto 14% jsou gardoví voliči ODS, je jasné, že na významu nabývají věci spojené se vztahy v ODS a s její historií.

Přemysl Sobotka sehrál klíčovou úlohu při pádu Mirka Topolánka. M.T. pronesl během focení do gay magazínu LUI nekorektní výroky. M.T. se však ve své politické kariéře vždy vyznačoval jazykem, který byl obhroublý a nevyznačoval se kulturní vytříbeností ani intelektuální hloubkou. Formulace jeho předchozích vyjádření, komentářů a glos byly problémovější než ty při focení, přesto však důsledkem vždy bylo pouze, že výroky několik dnů živily média, a M.T. dostal "roztomilou" přezdívku "chlap s gulami".

Proč byl náhle průběh jiný? Příležitost zvedli ze země dva, vedle presidenta nejvýznamnější ústavní činitelé. Předseda Senátu Přemysl Sobotka a nejbližší spolupracovník M.T. a premiér úřednické vlády Jan Fišer, kterého do funkce navrhl právě Mirek Topolánek, z podnětu Petra Nečase. Z banální nekorektní formulace vytvořili zásadní mediální událost, kterou přiživovali tak dlouho, až se jako bumerang z médií vrátila do politické reality a způsobila pád M.Topolánka z čela ODS a jeho vystřídání právě Petrem Nečasem, který jméno Jana Fišera M.Topolánkovi našeptal. Čím vysvětlit zázračně souladné jednání Jana Fišera a Přemysla Sobotky? Spiknutí, telepatie, stejné hodnoty, normy chování, morálka?

Mirek Topolánek se pohyboval v ODS příliš dlouho než aby neměl příznivce i nyní jak ve straně, tak mezi voliči. Tento segment voličů ODS asi těžko Přemyslu Sobotkovi odpustí "dýku do zad" jejich oblíbenci. Předpokládejme pouhá tři procenta těchto voličů a dostáváme se již na 11% možných voličů P.S.

Další nešťastnou aktivitou P.S. je útok na Václava Klause v souvislosti s jeho podporou Miloše Zemana. I když podle médií by se mohlo zdát, že Václav Klaus je nejvíce nenáviděnou persónou politické scény, situace je poněkud odlišná. Zkreslený mediální obraz vytvářejí především německé noviny vydávané v Česku. Ve skutečnosti značná část pravicově orientované české populace vnímá Václava Klause kladně. Mobilizace vůči vlivu Václava Klause může část voličů zasáhnout, ovšem tu část, která v žádném případě nebude volit Přemysla Sobotku. Naopak z 11% potenciálních voličů tlačí ty, kteří mají pozitivní vztah k Václavu Klausovi do vnitřního konfliktu a počítejme, že minimálně tři procenta z nich to od volby P.S odradí. Tím se dostáváme již na pouhých 8% potenciálních voličů.

Od volebních faktorů spojených s ODS, přejděme k osobnostním faktorům kandidáta. Jak je to s mravní integritou Přemysla Sobotky? O ní vypovídá příběh, v němž P.S. dokonale naplňuje biblické: "Vidí smítko v oku bratra svého, ale nevidí břevno v oku svém." Po jmenování ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů doc. PhDr. Jiřího Pernese, PhD. začal P.S. nového ředitele napadat. Vytýkal mu navštěvování VUMLu v osmdesátých letech, což ho diskvalifikuje pro vedení ústavu. Vzápětí novináři zveřejnili informaci, že i P.S. studoval VUML. Považuji za věc každého, kde a jak se vzdělává, co však Přemysla Sobotku morálně diskvalifikuje, je že to, co podle něho diskredituje ředitele ústavu netýká se předsedy Senátu ani presidenta. Zatímco jiný politik, zvláště na západ od nás, by cítil po takovémto odhalení neudržitelnost své ústavní pozice, Přemysl Sobotka tím naopak získal sebevědomí k presidentské kandidatuře.

P.S. prohlašuje, že bude společnost spojovat, ale současně "slibuje" pro případ, že parlamentní volby v levicové části spektra nedopadnou podle jeho představ, puč proti volebním výsledkům a tedy také proti demokracii.

Jak bude P.S. postupně v kampani aktivní, bude sám sobě škodit obdobnými výroky a nápady. Minimálně u té části populace, která má ještě nějaké požadavky na vzdělanost a inteligenci ústavních činitelů. V historii známe osobnosti, které uspěly navzdory intelektuálnímu a vzdělanostnímu deficitu, avšak tyto osobnosti vítězily díky obtížně definovatelné vlastnosti, kterou je charisma, avšak ani to není silná stránka P.S. Předpokládejme, že osobnostní faktory způsobí úbytek 4% potenciálních voličů a dostáváme se k pravděpodobnému výsledku -- Přemysla Sobotku budou v prvním kolem volit zhruba 4% voličů.

I v posledních letech získávaly politické funkce osobnosti, které nijak nevynikaly inteligencí, vzdělaností, kulturností a mravní integritou a dokonce postrádaly i charisma. Co je však navzdory všemu vyneslo do funkcí byla média, která ovládají minimálně 40% populace. Může P.S. spoléhat na tento mocenský výtah? Evidentně ne, protože i média P.S. odepsala a mají zadání pro jiné presidentské kandidáty.

Proč tedy vůbec ODS nominovala takového kandidáta? Situace uvnitř i vně strany nebyla příznivá pro nominaci kandidáta mimo ODS. Minimálně část vedení věděla, že nominace P.S. je stínohrou a tomu odpovídala nominační kampaň nekampaň uvnitř ODS. Proč se však P.S. ujal nedůstojné úlohy "mouřenína", který splní svou úlohu do prvního kola a pak odejde? Vysvětlení hledejme ve dvou liniích. Podle F.Koukolíka o politickou kariéru usilují deprivanti, pro které není cesta zpět a neustále usilují o vyšší funkci a větší moc. Druhá linie je zkušenost vypovídající o proměně osobnosti pohybující se v nepřirozeném prostředí vysokých politických funkcí. Těžko najdeme politika, který by po letech nezískal komplex vícecennosti s nabobtnalým egem. Ztráta kontaktu s realitou znamená i neschopnost reálně vnímat své místo ve společnosti a v životě.

A jaká bude koncovka tohoto příběhu? Po vypadnutí P.S. v prvním kole budou znova rozdány karty. Ve hře bude pravděpodobně člověk, jehož premiérskou kariéru stimuloval Petr Nečas a který naopak "dýkou do zad" tehdejšímu předsedovi ODS Mirku Topolánkovi otevřel cestu do vrcholných funkcí Petru Nečasovi. Pro pravicové voliče a pro část populace ovládané médii při výběru mezi levicovým kandidátem a Janem Fišerem bude volba jasná. Část pravice, pro které platí "jednou komunista, vždycky komunista", stejně jako těch, kterým bude vadit Janem Fišerem slibovaný puč podle stejného scénáře, jaký slibuje P.S., bude poměrně málo. Na této hraně se bude rozhodovat o prvním českém presidentovi voleném v přímé volbě.

0
Vytisknout
14030

Diskuse

Obsah vydání | 14. 12. 2012