Je vize Evropské unie skutečně tak pochmurná?

14. 12. 2012 / Jan Čulík

Opět musím zdůraznit, že nesdílím pochmurnou vizi umrtvené Evropské unie, kterou líčí Karel Dolejší. Na základě zkušenosti z kontaktů s mnoha lidmi v různých západních zemí Evropské unie prostě vidím, že blahobyt západoevropských států a demokratický potenciál je stále velmi vysoký a bude trvat dosti značnou dobu, navzdory všem dnešním problémům, než se promrhá a prošustruje. Stejný pocit mám i co se týče velmi podstatné demokratické odolnosti Evropské unie vůči nejrůznějším krizím. Postoj anglických i českých euroskeptiků je iracionální, pramení podle mě i z neznalosti. Nemyslím, že je Evropská unie nekritizovatelná, ani si nemyslím, že nemá možnost své instituce napravit směrem k větší demokratičnosti.

Není snad třeba dodávat, že český Kocourkov je ve srovnání s poměry ve "starých zemích" Evropské unie naprosto nesrovnatelný. Západoevropské členské země EU mi však připadají i o hodně bohatší, civilizovanější a zřejmě i demokratičtější, než do manažerského a polovojensko-byrokratického šílenství se nadšeně propadající Anglie s holým zadkem a obrovskými sociálními rozdíly.

Zdá se mi, že euroskeptiky jsou vždycky ti, kteří na ideál nedosáhli, a tak se snaží bagatelizovat jeho úspěchy. Zdrojem anglického euroskeptismu je naprosto pomýlený pocit, že Anglie může v dnešním světě sama konkurovat Číně, Brazílii, Indii nebo Spojeným státům. Je to samozřejmě nesmysl, odchodem z EU by se z Anglie stal trapně irelevantní stát, a s tisícinásobnou intenzitou by se to stalo i Česku.

Zdrojem českého euroskeptismu je touha podvodníků vládnoucích v této zemi, aby mohli zemi nerušeně dál rozkrádat a paraziticky vydírat obyvatelstvo a nikdo jim v tom nebránil civilizovanou a slušnou legislativou.

Jen se podívejme na maličkost, ovšem symptomatickou: Z prodejných českých médií se žádné neodváží napsat, že Klausův vicekancléř je blázen a jeho kniha je výplod šílence. Takový komentář - implicitně - najdeme teprve až v německém tisku.

Sociální stát se možná v západní Evropě dnes omezuje, ale stále ještě je daleko rozsáhlejší než třeba v Británii nebo v Česku. Nevěřím také, že se Evropa nedokáže zmobilizovat proti případnému diktátu Německa. Německo není jen Merkelová, má dlouhou a rozumnou historii například kolektivního vyjednávání s odbory, nebo dlouholeté ekonomické rozvojové strategie. Kromě toho Merkelová nezosobňuje stát a nebude u moci navždy.

Takže bych to - jako obvykle - neviděl tak pesimisticky jako Karel Dolejší. I když přiznávám, že z Česka se celková situace v západní Evropě může jevit horší než ve skutečnosti je, když v té západní Evropě opravdu jste.

Bývalý britský konzervativní poslanec Michael Portillo měl nedávno v televizi BBC pěkný seriál Great European Train Journeys, Pamětihodné evropské cesty železnicí. V posledním pokračování se nakonec zastavil na francouzských bojištích z první světové války. U Monsu zahynulo za pár měsíců půl milionu mladých vojáků! Evropané se ani ne před sto lety vraždili na evropském území po desetitisících. Nebylo to tak dávno a je to otřesné. Naštěstí dnes, v tuto chvíli, nemyslitelné. A to je dílem Evropské unie.

Není vyloučeno, pokud by se EU rozpadla, že se budeme v Evropě za pět deset let zase takto vraždit. A ještě efektivněji, protože technologie pokročila.

Vím, že jsme často krátkozrací, ale určitá míra solidarity i s lidmi, kteří nemluví česky, se vyplatí, pokud tím zabráníme obnovenému vraždění v masovém měřítku. Kromě toho, reformy lze provádět, pokud by se Česko dokázalo strategicky spojit ve vlivný celek se zeměmi obdobné velikosti a obdobných zájmů.

0
Vytisknout
4178

Diskuse

Obsah vydání | 17. 12. 2012