Tyrani jako Trump vždy padnou - a my už dokážeme předpovědět, jak bude svržen z trůnu

27. 4. 2025

čas čtení 6 minut

Americká ústava chrání neschopnost. Nepodceňujte však sebedestruktivní sílu prezidentovy vlastní pýchy, argumentuje  Simon Tisdall

Pozoruhodné je, že Fialova česká vláda se stále snaží Trumpovi lézt kamsi. Například nekritickou podporou izraelského vraždění žen a dětí v Gaze

Tyrani se dostávají do svízelných konců, alespoň to naznačuje historie. Richard III. a Coriolanus krvavě odešli. V nedávné době skončil na šibenici Saddám Husajn, do vězení šel Slobodan Miloševič, do exilu Bašár Asad. Libyjský Muammar Kaddáfí byl zahnán do kanálu. Tyranie, z řeckého túrannos („absolutní vládce“), je obvykle poháněna pýchou a nevyhnutelně vede k nemesis. Tyrany je třeba svrhnout. Jejich pád je spásou.

Tyranie v mnoha podobách je opět v módě a všichni vědí, kdo za to může. Abychom byli spravedliví, naznačovat podobnost mezi výše zmíněnými odpornými jedinci a Donaldem Trumpem by bylo naprosto mylné. V klíčových ohledech je horší. Měřeno ochotou a schopností škodit nejchudším a nejzranitelnějším lidem na světě, rozsévat globální ekonomický chaos a vyhrožovat jadernou zkázou, je Trump jedinečně nebezpečný - a den ode dne stále nebezpečnější.

 

V jakémkoli pomyslném žebříčku tyranie je Trump na prvním místě, v těsném závěsu za ním je ruský Vladimir Putin. Kdyby tito dva narcisté vytvořili partnerství (což je děsivá, ale ne zcela nepravděpodobná představa), mohlo by se jmenovat Monsters R US (My příšery). Po celé neuspořádané zeměkouli stojí rádoby autoritáři ve frontě, aby se stali členy jejich klubu.

Jako každý tyran, starý i nový, však i Trump musí padnout. Jak lze nemesis dosáhnout pokojně a rychle? S tím, jak příští týden uplyne 100 dní od jeho návratu k moci, nabývají tyto otázky na naléhavosti. Lze zastavit promyšlené Trumpovo vrhání demoliční koulí na americkou demokracii, na zákony, hodnoty a sny? Jak lze zachránit zbytky mezinárodního systému založeného na pravidlech? Kdo nebo co ho sesadí z trůnu?

Politická selhání a osobní pochybení obvykle nevedou k pádu prezidentského úřadu. Americká ústava je nepružná: nekompetentnost je chráněna, arogance má pevně stanovené funkční období. Trump je u moci do roku 2029, pokud nebude zbaven funkce - do třetice všeho dobrého? - za „vysoké zločiny a přestupky“, nebo pokud nebude jinak shledán nezpůsobilým podle § 4 25. dodatku. S J.D. Vancem,  hrajícím si na vyhazovače z Oválné pracovny a Kongresem zaplaveným konvertity k hnutí MAGAi se taková procedurální defenestrace zdá nepravděpodobná.

Podpora veřejnosti se rozhodně vytrácí. Celonárodní demonstrace z minulého týdne, obavy z inflace a z likvidace úspory občanů a hněv kvůli škrtům ve federálním financování, kulturní válce a hromadnému propouštění odrážejí prohlubující se znepokojení nad ohrožením amerického celého způsobu života. Průzkumy ukazují, že Trump ztrácí středové voliče, jejichž hlasy ukončily Bidenovo interregnum. I přes podobnost s jiným „tyranem“, anglickým králem Jiřím III. je však druhá americká revoluce ještě daleko.

Mnozí hledají záchranu u soudů. Soudci nadále zpochybňují Trumpův diktát ohledně deportací a dalších otázek. Byla to newyorská porota, která loni Trumpa usvědčila ze 34 trestných činů, ale bohužel ho nedokázala uvěznit. Jeho firmy jsou opakovaně obviňovány z podvodů. Nyní se naznačuje, že by ho mohla dostat na lopatky „doktrína velkých otázek“, kterou vyzkoušel Nejvyšší soud. Ta vyžaduje, aby vláda prokázala „jasné zmocnění Kongresu“, když činí rozhodnutí velkého „ekonomického a politického významu“, vysvětlil americký profesor práva Aaron Tang. 

Srazí média v zemi Watergate tyrana na kolena? Je to lákavá naděje. Hlavní zpravodajské organizace, podrážděné sociálními médii a tsunami oficiálních lží, jsou vysmívány shora jako liberální šiřitelé „fake news“. Čelí nákladným právním výzvám a přímým zákazům, jako v případě Trumpovy zlomyslné vendety ohledně „Amerického zálivu“ vůči tiskové kanceláři Associated Press. Základní koncepty objektivního zpravodajství jsou podkopávány, protože Bílý dům upřednostňuje pravicové, protrumpovské kanály. Svobodný tisk není ani tak zbabělý, jako spíše opatrný.

Ze všech nástrojů na svržení tyrana není však žádný tak potenciálně rozhodující jako ty, které dodala Trumpova vlastní hloupost. Většina lidí chápe, jak bezcenná je kapitulační „mírová dohoda“, která odměňuje Putina a zrazuje Ukrajinu. Vážně si Trump myslí, že jeho podpora masového vraždění v Gaze, výhrůžky útokem na Írán a bezohledné bombardování Jemenu ukončí blízkovýchodní konflikt a vynese mu Nobelovu cenu za mír?

Podle téměř všech měřítek Trumpova chaotická globální celní válka poškozuje americké spotřebitele, škodí podnikům a snižuje vliv USA. Je to výhoda pro Čínu a útok na dlouholeté spojence a obchodní partnery, jako je Británie. Trumpovi velcí podporovatelé technologií to vědí, stejně jako mnozí republikáni. Ale neodvažují se říkat pravdu moci.

A pak je tu jeho chamtivost - nehorázné, nestydaté hrabání peněz, které už přineslo obvinění z obchodování zasvěcených osob, oligarchické kleptokracie a nesčetných střetů zájmů, které nehlídá 17 vládních dozorčích orgánů, jež Trump svévolně vyhodil. Jeho příbuzní a firmy opět usilují o výhodné  zahraniční dohody. Korupce takového rozsahu nemůže procházet bez následků donekonečna. Samotná chamtivost může být Trumpovou zkázou.

To vše ukazuje na jeden závěr: jako tyran, natož jako prezident, je Trump  nepoužitelný - a jak se budou množit jeho neúspěchy, frustrace a fantazie, bude stále nebezpečněji nestabilní. Trumpovým největším nepřítelem je Trump. Ti, kdo chtějí zachránit USA i sebe - doma i v zahraničí -, musí využít všech demokratických prostředků k jeho zadržení, odstrašení, zneškodnění a sesazení. V tuto chvíli je však nejlepší a nejjasnější nadějí, že se Trump, utápějící se v pýše, zničí sám.

Zdroj v angličtině ZDE

3
Vytisknout
1550

Diskuse

Obsah vydání | 29. 4. 2025