Léčba psychotraumat v iráckém Kurdistánu

13. 8. 2019 / Kateřina Duchoňová

čas čtení 4 minuty

Nedávno jsem navštívila konferenci pořádanou univerzitou v Duhoku a Institutem pro transkulturní zdravotnictví a výzkum v Baden-Württembergu, který vede profesor Jan Ilhan Kizilhan. Ten v době, kdy ještě nebyl Islámský stát poražen, ale kdy už bylo zjevné, že v Iráku probíhá genocida jezídů, dostal do Německa více než tisíc jezídských žen s dětmi za účelem poskytnutí zdravotnické a také terapeutické pomoci. Součástí tohoto programu se stala i pozdější nositelka Nobelovy ceny míru Nadia Murad.

Kizilhan po stabilizaci bezpečnostní situace založil přímo v Iráku Institut pro psychoterapii a psychotraumatologii, kde zahraniční lektoři školí místní irácké psychoterapeuty. Ti potom mohou pracovat s lidmi přímo v uprchlických táborech nebo v centru pro tzv. přeživší.                                                                     

V provincii Duhok žije asi dva miliony lidí, z toho půl milionu uprchlíků. Je zde několik uprchlických táborů a zatím v oblasti působí téměř třicet psychoterapeutů a pět psychiatrů. Péče o duševní zdraví je zde tedy velmi obtížně dostupná, stejně jako v mnoha dalších poválečných oblastech Blízkého východu, a to by mohl právě Institut pomoci změnit. Zároveň se letos v Duhoku konal 2. ročník konference East Meets West, která slouží k inspiraci a výměně zkušeností.

Sama jsem tam měla prezentaci o aktivitách spolku Inbáze, týkající se terapie migrantů v ČR, která stojí na práci neziskových organizací a dobrovolnictví. Stát ani akademická obec v tomto směru nejsou dostatečně aktivní a tato problematika zůstává na okraji zájmu, přestože tu máme imigranty z bývalého východního bloku, bývalé Jugoslávie, Vietnamu apod., kteří dle zkušeností z mé praxe často čelí xenofobním útokům.

V Iráku jsem se setkala s ženami i dětmi, navrátivšími se ze zajetí ISIS; řada z nich trpí těžkými posttraumatickými poruchami. Jezídská komunita však nechce přijmout jejich děti narozené v zajetí, což situaci komplikuje.                                                          

V táborech jsou neutěšené podmínky, velmi stísněné prostory, nedostatek vody a energie, nevyhovující zdravotnická pomoc; lidé se stále nemají kam vrátit. Jejich původní města a vesnice jsou zničené a také stále nebezpečné. Do táborů se vrátili i dětští vojáci ISIS, kteří jsou také těžce traumatizovaní. Byli uneseni v časném věku a pod velkým nátlakem cvičeni v boji proti vlastním lidem. V opačném případě jim hrozilo kruté mučení a smrt. Bojovníci ISIS je používali na frontě i jako živé štíty a také se jimi snažili manipulovat nepřítele, protože děti je samozřejmě mnohem těžší zasáhnout než dospělé.

I s dětskými vojáky pracují místní psychoterapeuti pod dohledem supervizorů ze zahraničí. Někteří lidé se ze zajetí ISIS dosud nevrátili. I přes veškeré útrapy jsem si měla možnost všimnout velké houževnatosti a odolnosti místních lidí. Pomáhá jim zřejmě soudržnost v rodinách a komunitě - a víra, což potvrzovali i psychoterapeuti. Na druhou stranu je společnost silně tradiční, patriarchální, a zneužívání, které ženy prožily, se často bere jako ztráta cti.           

Irácká psychoterapeutka Galavej uvedla, že i samotná práce místních lékařů a terapeutů je pro oběti určitou inspirací a hnací silou. Lidé, kterým se takto dostává pomoci, prý také touží po dalším vzdělání a pomoci ostatním. Sama pokračuje v dalším vzdělávání na Institutu pro psychoterapii a psychotraumatologii a spolupracuje i s mezinárodními organizacemi.

Terapeutická pomoc přináší pomalé, ale jisté úspěchy. Měli jsme možnost mluvit s několika ženami, které terapie podstupují a které se postupně zapojují zpět do života své komunity. Také jsme hovořili s teprve osmiletou dívkou, která po únosu a zneužívání bojovníky ISIS nebyla schopna komunikovat, byla depresivní a bez zájmu o cokoliv. Dnes už živě navazuje kontakt, chodí do školy a hraje si se svými vrstevníky. Přestože si traumatické zážitky ponese celý život, dokáže s nimi lépe pracovat a není na ně sama.

Navštívili jsme i poutní místo jezídů Lališ a setkali se s nejvyššími duchovními představiteli jezídů. Trápí je upadající zájem mezinárodního společenství o jejich problematiku a obávají se nejisté budoucnosti. Oproti tomu si velmi cení odborné pomoci členkám a členům jejich komunity a doufají, že projekty budou i nadále pokračovat.

 

 

 

0
Vytisknout
7334

Diskuse

Obsah vydání | 15. 8. 2019