13. 8. 2019 / Kateřina Duchoňová
Nedávno jsem navštívila konferenci pořádanou univerzitou v Duhoku a Institutem pro transkulturní zdravotnictví a výzkum v Baden-Württembergu, který vede profesor Jan Ilhan Kizilhan. Ten v době, kdy ještě nebyl Islámský stát poražen, ale kdy už bylo zjevné, že v Iráku probíhá genocida jezídů, dostal do Německa více než tisíc jezídských žen s dětmi za účelem poskytnutí zdravotnické a také terapeutické pomoci. Součástí tohoto programu se stala i pozdější nositelka Nobelovy ceny míru Nadia Murad.
Kizilhan po stabilizaci bezpečnostní situace založil přímo v Iráku Institut pro psychoterapii a psychotraumatologii, kde zahraniční lektoři školí místní irácké psychoterapeuty. Ti potom mohou pracovat s lidmi přímo v uprchlických táborech nebo v centru pro tzv. přeživší.
V provincii Duhok žije asi dva miliony
lidí, z toho půl milionu uprchlíků. Je zde několik uprchlických táborů a zatím
v oblasti působí téměř třicet psychoterapeutů a pět psychiatrů. Péče o duševní
zdraví je zde tedy velmi obtížně dostupná, stejně jako v mnoha dalších poválečných
oblastech Blízkého východu, a to by mohl právě Institut pomoci změnit. Zároveň
se letos v Duhoku konal 2. ročník konference East Meets West, která slouží k
inspiraci a výměně zkušeností.
Sama jsem tam měla prezentaci o
aktivitách spolku Inbáze, týkající se terapie
migrantů v ČR, která stojí na práci neziskových organizací a dobrovolnictví.
Stát ani akademická obec v tomto směru nejsou dostatečně aktivní a tato problematika
zůstává na okraji zájmu, přestože tu máme imigranty z bývalého východního
bloku, bývalé Jugoslávie, Vietnamu apod., kteří dle zkušeností z mé praxe často
čelí xenofobním útokům.
V Iráku jsem se setkala s ženami i dětmi, navrátivšími se ze zajetí ISIS; řada z nich trpí těžkými posttraumatickými poruchami. Jezídská komunita však nechce přijmout jejich děti narozené v zajetí, což situaci komplikuje.
V táborech jsou neutěšené podmínky, velmi stísněné
prostory, nedostatek vody a energie, nevyhovující zdravotnická pomoc; lidé se stále
nemají kam vrátit. Jejich původní města a vesnice jsou zničené a také stále
nebezpečné. Do táborů se vrátili i dětští vojáci ISIS, kteří jsou také těžce
traumatizovaní. Byli uneseni v časném věku a pod velkým nátlakem cvičeni
v boji proti vlastním lidem. V opačném případě jim hrozilo kruté
mučení a smrt. Bojovníci ISIS je používali na frontě i jako živé štíty a
také se jimi snažili manipulovat nepřítele, protože děti je samozřejmě mnohem těžší zasáhnout než dospělé.
I s dětskými vojáky pracují místní psychoterapeuti
pod dohledem supervizorů ze zahraničí. Někteří lidé se ze zajetí ISIS dosud
nevrátili. I přes veškeré útrapy jsem si měla možnost všimnout velké
houževnatosti a odolnosti místních lidí. Pomáhá jim zřejmě soudržnost v
rodinách a komunitě - a víra, což potvrzovali i psychoterapeuti. Na druhou
stranu je společnost silně tradiční, patriarchální, a zneužívání, které ženy
prožily, se často bere jako ztráta cti.
Irácká
psychoterapeutka Galavej uvedla, že i samotná práce místních lékařů a terapeutů
je pro oběti určitou inspirací a hnací silou. Lidé, kterým se takto dostává
pomoci, prý také touží po dalším vzdělání a pomoci ostatním. Sama pokračuje
v dalším vzdělávání na Institutu pro psychoterapii a psychotraumatologii a
spolupracuje i s mezinárodními organizacemi.
Terapeutická pomoc přináší pomalé, ale jisté úspěchy. Měli jsme možnost mluvit s několika ženami, které terapie podstupují a které se postupně zapojují zpět do života své komunity. Také jsme hovořili s teprve osmiletou dívkou, která po únosu a zneužívání bojovníky ISIS nebyla schopna komunikovat, byla depresivní a bez zájmu o cokoliv. Dnes už živě navazuje kontakt, chodí do školy a hraje si se svými vrstevníky. Přestože si traumatické zážitky ponese celý život, dokáže s nimi lépe pracovat a není na ně sama.
Navštívili jsme i poutní místo jezídů Lališ a setkali se s nejvyššími duchovními představiteli jezídů. Trápí je upadající zájem mezinárodního společenství o jejich problematiku a obávají se nejisté budoucnosti. Oproti tomu si velmi cení odborné pomoci členkám a členům jejich komunity a doufají, že projekty budou i nadále pokračovat.
Diskuse