Nad čerstvým volebním modelem CVVM

26. 9. 2017 / Boris Cvek

čas čtení 9 minut

V září 2013 zveřejnilo Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) volební model, podle něhož měla sněmovní volby vyhrát suverénně ČSSD s 30,5% a další místa vypadala takto: KSČM 19,5%, ANO 14%, TOP09 12,5%, ODS 7%, SPOZ 5,5%, KDU-ČSL 4,5%, Úsvit 2,5%, Zelení 2%. CVVM se trefilo v případě TOP09 a ODS: skutečný výsledek TOP09 byl 11,99% a ODS 7,72%.

Přesun pravicových voličů k ANO byl v létě 2013 v zásadě uzavřen, naopak voliči z levice se tímto směrem přesunuli nejspíše na poslední chvíli a mnoho z nich asi vůbec nepřišlo k volbám (volební účast však CVVM odhadlo správně: kolem 60%).



CVVM tehdy výrazně přecenilo nikoli jen ČSSD, ta měla nakonec 20,45%, a komunisty, s výsledkem 14,91%, ale i SPOZ, jež s podporou prezidenta republiky získala nakonec jen 1,51%. Naopak Úsvit i KDU-ČSL dopadly znatelně lépe, než odhadovalo CVVM: obě dvě strany získaly kolem 6,8% (6,88% vs. 6,78%). Píši o tom z toho důvodu, že dnes se objevil v médiích volební model CVVM pro sněmovní volby 2017. Tento volební model de facto potvrzuje debakl pravice z krajských voleb: po jednom celém volebním období v opozici má ODS 9,1% a TOP09 4,4%. Po obdobích „opozičních tsunami“, jaká se stala běžnými v krajských volbách, dnes nemá pravicová opozice ani jednoho hejtmana.

Na rozdíl od první poloviny roku 2013, kdy se zdálo, že pro většinu voličů je jedinou skutečnou alternativou k Nečasově vládě levicový prezident a levicové strany, docházelo postupně od léta 2013 ke změně perspektivy: levice byla stejně jako pravice součástí jedné skupiny tzv. tradičních stran, proti nimž stálo ANO. Tuto dynamiku průzkum CVVM ze září 2013 ještě plně nevystihl, ale projevovala se pak po celé právě končící volební období. Jestliže tedy dnes CVVM v rámci svého volebního období odhaduje, že ANO bude mít přes 30%, věřil bych tomu.

Věřil bych tomu i proto – nebo právě proto – že jakékoli pokusy o diskreditaci Andreje Babiše jsou opakovaně a důsledně kontraproduktivní. Možná by pro ANO bylo nakonec nejlepší, kdyby Babiš co nejdříve skončil ve vězení a kdyby tak mohl pro, zdá se, stále se zvětšující množství svých stoupenců ztělesňovat absurdní selektivitu české spravedlnosti. A i když by v takovém případě nemohl být premiérem, mohl by s pomocí prezidenta udělat premiéra z nějaké své loutky.

Člověka zpětně napadá, že by v roce 2013 ke vzestupu ANO nemuselo vůbec dojít, kdyby se po Klausově amnestii, která nemohla platit bez podpisu premiéra Nečase, TOP09 rozhodla odejít z vlády s cílem zničit ODS na tomto tématu. Možná by se pak ANO nemohlo stát tak atraktivní pro zoufalé voliče ODS a základní politický střet by probíhal mezi ČSSD a TOP09, distancující se od Nečasovy vlády. Místo toho ale vláda padla v důsledku policejní akce a TOP09 s ODS se rozhodly dědictví Nečasovy vlády dávat do takové perspektivy, zejména ve srovnání s brutálním střetem zájmů Andreje Babiše, aby nevypadalo tak strašně. Tato strategie ovšem po celé volební období 2013-2017 nefunguje. Je otázka, jak dlouho hodlá pravice pokračovat v této sebedestruktivní strategii, která hraje do karet pouze a jedině Andreji Babišovi.

Podle současného volebního modelu CVVM má KDU-ČSL 6,2% a STAN 2,7%. Pokud by STAN svou pokračující kampaní dokázal vzít lidovcům 2%, mohlo by to vést k tomu, že jak TOP09, tak KDU-ČSL, tak STAN skončí mimo Sněmovnu. Nejrozumnější od STANu v této chvíli by tedy bylo zastavit kampaň a požádat své voliče, ať podpoří KDU-ČSL nebo TOP09. To ale lze jen obtížně očekávat. Cílem boje za demokracii je samozřejmě především vlastní úspěch. A to se týká tak nějak všech malých stran, které se považují ve srovnání s ANO za strážce demokracie.

Na závěr se chci zmínit o levici: CVVM odhaduje, že ČSSD ve sněmovních volbách, které jsou teď na podzim před námi, získá 13,1% a KSČM 11,1%. Odpovídalo by to odchodu těch levicových voličů, pro které se základní politický konflikt postupně předefinoval z boje levice s pravicí na boj Babiše proti tradičním stranám, k ANO. Je velmi obtížné říci, nakolik jsou pro tyto voliče ještě levicová témata vůbec důležitá, nakolik ještě dokáží věřit v to, že je lze v naší společenské realitě brát vážně (když jsem dnes viděl plakát se Zaorálkem, na němž bylo napsáno, že ČSSD vyhlašuje válku nízkým mzdám, zdálo se mi, že tomu přece nemůže nikdo věřit). V každém případě rostoucí xenofobie na levici k růstu nepomáhá. Víme to už dávno: nepomohla ani Haškovi, ani Škromachovi (pamatujete si ještě na ně?).

ČSSD se  po  sněmovních volbách 2013 rozhodla vést bratrovražednou válku, která naprosto oslabila její možnosti vyjednávat s ANO o nové vládě. Rozhodčím mezi oběma frakcemi ČSSD byl nakonec právě Andrej Babiš. Vnitrostranickým důsledkem byl pak závratný vzestup Milana Chovance, který udělal z ČSSD symbol policejní reorganizace, hysterie proti uprchlíkům (12 a dost!), odporu k EU a lásky ke zbraním. Člověk se pak už jen těžko orientuje, kde má být vlastně ten rozdíl mezi ČSSD a ODS.

Po volbách 2013 se říkalo, že voliči věděli, koho volí, že věděli, že volí miliardáře se šíleným střetem zájmů. Po volbách 2017 se dost možná bude říkat: voliči věděli, že volí člověka, po kterém jde policie a který může na základě toho skončit ve vězení. Proč ale voliči takto volí? Dá se s tím něco dělat? Nemyslím tím hledání nějaké psychiatrické diagnózy nebo rozčilování se nad tím, že lidé vlastně mohou volit tajně, a tak se může zdát z rozrušených debat v našem okolí, že Babiše přece nikdo nevolil (někdy mi to připadá, že tihle lidé, které to tak rozčiluje, by chtěli, aby každý volič byl při vhazování volebního lístku na nějakém veřejném pranýři)… myslím tím nějaké to politické umění, politickou profesi, prostě schopnost přemýšlet o zpětné vazbě a důvěryhodných řešeních (kolik voličů by třeba TOP09 oslovila ve volbách 2010, kdyby neudělala onen geniální tah s Karlem Schwarzenbergem jako svou tváří a kdyby místo něj měla jako svou tvář Miroslava Kalouska?).

Nejzajímavější na současném volebním modelu CVVM se mi ovšem zdá odhad výsledku pirátů (6,4%), zejména ve srovnání se zelenými (1,8%). Osobně bych byl spíše překvapený, kdyby to opravdu takto dopadlo, nicméně pro zelené by případné umístění pod 3% byl velký neúspěch. Ačkoli úspěch pirátů bych si nijak moc nedovedl vysvětlit (a myslím, že jejich voliči budou velmi heterogenní skupinou), u zelených mi obrat doleva přišel vždy divný: ne že by mi vadil ideově, vadilo mi, že se obrací k voličům, kteří prostě nikdy zelení nebudou. Dnes je snad stále jasnější, že východní levice je jiná než západní a že ekologie patří mezi jedno z hlavních rozdělujících témat. Podívejme se třeba na etalon české levice, který sídlí na Hradčanech. Zelená agenda, zdálo se mi jasné, má v našich poměrech podporu zejména u tzv. městských liberálů a venkovských konzervativců. To, čemu se v Česku říká „levice“, je ve své podstatě posedlé příběhem o nekonečně vyšších zájmech všech průmyslníků, těžařů a stavařů nad „tou žouželí a havětí“, kterou chtějí zelení chránit. Pokud to někdo chce změnit, musí začít na školách, nikoli v politice.



Volební model CVVM v roce 2013: https://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c2/a1399/f9/pv130924.pdf¨

Výsledky voleb 2013: https://cs.wikipedia.org/wiki/Volby_do_Poslaneck%C3%A9_sn%C4%9Bmovny_Parlamentu_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky_2013

Volební model CVVM v roce 2017:¨

https://www.novinky.cz/domaci/450148-do-snemovny-by-proslo-sedm-stran-top-09-by-neuspela-ukazal-pruzkum.html







0
Vytisknout
15241

Diskuse

Obsah vydání | 27. 9. 2017