Made in Czechia 2013

19. 6. 2013 / Karel Peka

Premiér

Pravděpodobně nejslabší premiér, jakého jsme od revoluce měli. Dokazuje, že každá strana se jednou personálně vyčerpá. Vygenerovala člověka, který z osobností dané strany pouze zbyl. Zbylý pan Čistý. Nebo také již přeformátovaný stranicky matador a tedy už v tuto chvíli politicky sterilní bílý kůň? Katolík, který po vystudování vysoké školy několik měsíců pracoval v reálném podniku kdesi na severu Moravy. Z politického eléva se dostal za dvacet let na vrchol politické pyramidy strany i vlády. Cestou vybudoval manželství se čtyřmi potomky, které se mu na vrcholu moci rozpadlo.

Nerespektoval základní politické pravidlo - a tím je vybudovat si centrum své vlastní moci. Ani ve straně a ani ve státě. Ve vládě hlásal něčí státní rozpočtovou odpovědnost a jiných boj proti korupci. To ale není vize politiky a státu, ale taktika jakési realizace. Ekonomika neekonomika, krize nekrize. Na program své vlastní strany také zapomněl. K tomu ještě samé koaliční průšvihy a z toho vyplývající operativa udržení se koalice. Tak se stalo asi to, co přijít muselo. A v pátek i svou poslední velkou příležitost propásl. Udělat něco statečného i odpovědného pro demokracii, stranu a nakonec i pro stát.

Média

Média potřebují příběh. Veřejnoprávní i komerční. Teď ho opět mají. Je to ideální kombinace jihoamerické telenovely šmrnclé šestákovou vyzvědačskou aférou doplněnou jakobínským protikorupčním postupem orgánů. S plnou parádou v kuklách a náramky před kamerami. Zadržovací vazby. Procesy s politiky se spustily. Nejdřív nebyla policie i státní zástupci vůbec vidět. Ti se dokonce se k tomu ještě před časem hádali. Nyní naši novodobí a kooperující hrdinové určují běh našich malých dějin a jsou neustále v televizi. A při tom se jistě objeví spousty zajímavých informací. Trestní spisy mají za rok a půl nastřádáno víc než dost osobních odposlechů na pokračování, jen se k nim co nejrychleji dostat a zapracovat je do publikačních scénářů.

Stát

Náš stát je poměrně labilní stát celkem spokojených lidí, kteří jím pohrdají, jak říká Bohumil Doležal. Je ale právě tak slabý, jaký ho vlastně chtěla většina z nás mít. Někteří z politických důvodů, jiní z důvodů zištných, nebo obojí dohromady. Navíc je to složitá struktura a jakékoliv struktury obecně až štítivě nesnášíme. Navíc jsou složité a komplexní, takže jim ani nerozumíme. A ještě se chovají často tak administrativně, že jsou úplně nelidské. Proto není proč stát milovat ani mu uvěřit.

Strany

Politika většinu z nás už nezajímá. A ti zbylí jsou pro to, aby se se stranickými politiky rozhodně zatočilo. Nejdříve máme miliony členů, za dvacet let od revoluce už sotva jen padesát tisíc straníků. My dole stát nebo mezi sebou se okrádat můžeme, ale politici svými kšefty přeci jen rozkrádají naše všelidové vlastnictví. To nepřipustíme. Dokonce se prý někde našel ranec peněz a to v době krize - stovky milionů korun a desítky kilogramů zlata. Jsou určitě naše. Ukradené. Svoloč. Politická nebo podnikatelská, vždyť je to jedno. Chamraď.

Odezdikezdismus

Je to specifický rys našeho společenství v Čechách. Nejdříve je něco podnikání, pak je to samé jen zlodějna. Nejdříve je to politika -- služba lidem, pak už rovnou organizovaný zločin. Nejdříve věříme všichni všemu, pak nikdo ničemu a hlavně nikomu nevěří. Nejdříve "velvet revolution", pak gründerský kapitalismus. Později reálně demokratický stát v hospodářské konjuktuře a nakonec mafiánský pravičácký stát v ekonomické krizi. Nastal čas vymést ten Augiášův chlév.

Demokracie

Demokracie je u nás chudinka. Je jako yeti. Hodně se o ní povídá, kdekdo se s ní zaštituje, ale nikdo ji ve skutečnosti neviděl. Hlavně je jenom jako.

Nesmí narušit naše individuální zájmy. Demokracie je přeci jen kolekce individuálních zájmů jejich nositelů bez jakéhokoliv omezení. Je to jen chiméra. Jako lehce naivní a hlavně v relativistické době těžko uchopitelný slogan Pravda vítězí patrně z husitských dob, který nám ještě zůstal na prezidentské standartě.

Kdo povládne v Čechách dál?

Jsme na konci jedné historické etapy, který je začátkem nového vnímání politiky, nás samotných i společnosti. Konec místních politiků jako hegemonů všeho dění. Doznívající vliv pravice v Čechách. Stranictví také zvoní umíráček. Konec politiky v Čechách, jak komentuje Jindřich Šídlo. Po rozpadu mravních hodnot se rozpadlo - atomizovalo - společenství a teď je na řadě náš stát. Velcí globalizovaní kmotři - vlastenci dostali velké malé místní kmotříky i politiky jedinou, přesně mířenou, ranou. Za souhlasného mručení chudnoucího společenstva a za účasti emancipující se policie v kuklách a s náramky, včetně důsledného uplatňování socialistického trestního řádu a pod dohledem hrdinů naší doby - státních zástupců. Postmoderní vliv konečně zvítězil nad klasickou místní (zlo)mocí z minulé epochy. Pravda a láska totiž musí přece v Čechách zvítězit (alespoň formálně) nad lží a nenávistí.

0
Vytisknout
8277

Diskuse

Obsah vydání | 21. 6. 2013