Je systémová korupce, kterou nikdo neřeší a nikoho nezajímá, "důkazem" jasných a nezpochybnitelných norem západních společností?

21. 6. 2013 / Karel Dolejší

Jan Čulík opět rozehrává svůj moralistní lyrismus, který má emocionálním nábojem překrýt nepříjemná fakta, o nichž on ani ostatní hlasatelé údajně "naprosto jasných západních politických hodnot" prostě nechtějí nic vědět, protože jim to narušuje kýčovitý barvotiskový obrázek dobře uspořádané společnosti. V současných USA má politická korupce ještě mnohem více než v ČR systémový charakter, nikdo s tím vůbec nic nedělá a v Economistu se o tom nepíše ani čárka - možná i proto, že ten s cíli organizací jako ALEC, tj. redukcí veřejného sektoru a omezováním odborových práv, ve skutečnosti sympatizuje a tak k tomu prostě "taktně" mlčí. Poslanci jsou přitom takto upláceni naprosto soustavně, mnoho let a ve velkém měřítku, a žádný z nich za to nikdy neskončil ve vězení.

Je ovšem něco jiného, když se tak říkajíc proflákne jednotlivá izolovaná korupční kauza, typicky taková, v níž nefigurují systematičtí soukromí upláceči, ale nějaký místní starosta či ministr čištění kanálů ve Rwandě. To je potom na čase čtenáři ukázat, že hodnoty u nás jsou naprosto jasné, toto my naprosto, ale naprosto odsuzujeme, začneme okamžitě hystericky kvílet nad stavem veřejných mravů. Vždyť se tím nic neriskuje.

Když se píše o požadavku systémového řešení - a tím nejsou ani moralistní kecy, ani policejní praxe zahrnující represívní zásahy proti politikům a dlouhodobé odposlechy na hraně zákona - jde o to, že zde zcela zřejmě žádné jednotlivé odstrašující příklady nefungují. Záleží totiž především na tom, jak je mocný ten, kdo korumpuje. Když to dělají miliardáři a každý to má na očích a prakticky každý den to může pozorovat, žádný, jednoduše žádný represívní zásah se nekoná. Když takové mocenské krytí neexistuje nebo se právě rozpadlo, jako v případě Nečasovy vlády, může dojít na leccos. Poučení, které korupčníci vyvodí z kauzy Nagygate, bude tedy naprosto jasné, ale úplně jiné, než o kterém píše Jan Čulík: Zajisti si naprosto neprůstřelné mocenské krytí.

Bývalí politikové globalizací expropriovaného státečku ovšem mohou být docela bez rizika proměněni v obětní beránky a předhozeni publiku, aby se tak nadále živila iluze, že hodnoty jsou přeci jasné a není zde přece o čem diskutovat.

0
Vytisknout
2175

Diskuse

Obsah vydání | 21. 6. 2013