Léky, které jsou neúčinné: lékařský skandál ze současnosti

24. 9. 2012

Lékaři předepisující léky, nevědí, že jsou neúčinné. Nevědí to ani pacienti. Výrobci to vědí, ale utajují to, píše v deníku Guardian lékař Ben Goldacre ve výňatku z jeho knihy "Bad Pharma".

Reboxetin je lék, který jsem předepisoval, píše Ben Goldacre. Jiné léky u mého pacienta nefungovaly, tak jsem chtěl zkusit něco nového. Přečetl jsem si všechna data z lékařských testů tohoto léku a testy měly pozitivní výsledky. Schválil ho britský Regulační úřad pro léky a zdravotnické výrobky. Každoročně je Reboxetin po celém světě předepisován milionům lidí.

Jenže pacient i já jsme byli podvedeni. V říjnu 2010 konečně zveřejnila skupina vědců všechna data, která kdy byla získána z testů Reboxetinu, nejen zveřejněná data, ale i ta, která nebyla nikdy zveřejněna. Byl to šokující obraz. Konalo se sedm testů. Jen podle jednoho z nich, provedeného na 254 pacientech, byl Reboxetin účinný. Podle šesti dalších testů, provedených na téměř desetkrát větším množství pacientů, je Reboxetin zcela neúčinný, má stejný efekt jako pilulka cukru. Výsledky těchto šesti testů nebyly nikdy publikovány. Neměl jsem tušení, že byly provedeny.

Pak se ukázalo, že je situace ještě horší. Tři malé studie provedené na 507 pacientech dokazovaly, že Reboxetin je stejně dobrý jako jiné léky. Avšak data získaná od 1657 jiných pacientů zůstala nezveřejněna a z nich vyplývalo, že je stav pacienta po užívání Reboxetinu horší než při užívání jiných léků. Existovaly také vedlejší účinky, avšak studie, zabývající se vedlejšími účinky, byly také potlačeny a nebyly publikovány.

Nikdo neporušil žádný zákon. Reboxetin je stále na trhu. Systém, který toto všechno dovolil, stále funguje, pro všechny léky, ve všech zemích světa. Záporné údaje týkající se léčebných metod se ztrácejí, všude, ve všech oblastech věd. Profesní organizace a regulační orgány, které tomu mají zabraňovat selhaly.

Veřejnost o tom neví, protože jde o složité problémy, které nelze vysvětlit v televizi jedinou větou.

Léky testují výrobci, a to prostřednictvím špatně připravených zkoušek na beznadějně malých počtech podivných a nereprezentativních pacientů. Při testech se používají špatné techniky, které přehánějí prospěch testovaných léků. Není překvapivé, že tyto testy přinášejí výsledky, které chváli výrobce léků. Když při testech vyjdou najevo skutečnosti, které se výrobci léku nelíbí, má plné právo tyto záporné charakteristiky skrýt před lékaři a pacienty. Regulační orgány mají k dispozici většinu dat z testů, ale jen na začátku testovacího procesu, a neposkytují tato data lékařům ani pacientům, ani vládě.

Během čtyřiceti let své lékařské praxe po absolutoriu lékařských fakult se lékaři dovídají o tom, které léky fungují, zcela chaotickým způsobem, od obchodních zástupců farmaceutických společností, od kolegů a z časopisů. Avšak kolegové bývají často placeni farmaceutickými společnostmi a utajují to. Totéž platí o organizacích pacientů. Vědecké časopisy často redigují lidé, kteří přímo pracují pro farmaceutické společnosti, a také to utajují. Některé vědecké časopisy jsou přímo vlastněny farmaceutickými firmami.

U několika nejvážnějších a nejtrvalejších lékařských problémů vůbec lékaři netuší, co je nejefektivnější léčba, protože není v ničím finančním zájmu uspořádat řádné vědecké testy léků, které jsou k dispozici.

V roce 2010 zkoumali vědci z Harvardu a z Toronta všechny testy, které zkoumaly pět hlavních druhů léků - antidepresiva, léky proti vředům, a tak dále - a měřili dvě hlavní charakteristiky: byly výsledky těch testů pozitivní a financovali tyto testy sami výrobci? Vědci celkem zkoumali 500 testů. 85 procent testů, financovaných farmaceutickými společnostmi, bylo pozitivních. Jen 50 procent testů, financovaných vládami, bylo pozitivních.

V roce 2007 zkoumali vědci všech 192 zveřejněných testů zkoumajících prospěšnost statinů. To jsou léky, které mají snižovat hladinu cholesterolu, a tedy počet infarktů. Zjistili, že testy, které byly financovány farmaceutickými společnostmi, dvacetkrát častěji vyprodukovaly výsledky chválící testovaný lék, než když byl test financován vládou. Podobné výsledky byly zjištěny i v řadě dalších zkoumání.

Protože mají organizátoři testů léků potlačit všechny záporné výsledky, pacienti jsou v celém rozsahu lékařství podrobováni neuvěřitelnému poškozování jejich organismu. Lékaři vůbec netuší, jaký je skutečný efekt léků, které pacientům dávají.

Kdyby existoval racionální svět, zkoušky nových léků by se musely konat podle univerzálních kontraktů, kdy by vědci byli povinováni zveřejnit všechny zjištěné výsledky a výrobci léků by neměli mít právo potlačovat určitá fakta. Navzdory tomu, že víme, že farmaceutické společnosti zkreslují výsledky testů u nových léků, žádné takové záruky neexistují. Naopak, vědci a akademičtí pracovníci jsou nuceni podepisovat kontrakty, v nichž se zavazují, že utají záporná data, zjištěná během zkoušek léků. To se děje zcela běžně.

V roce 2006 vyšel článek v jednom z největších lékařských časopisů, Journal of the American Medical Association, který podrobně popsal, jak jsou vědci, zkoumající nové léky, farmaceutickými firmami umlčováni. Výzkum byl proveden v Dánsku a dánská asociace farmaceutických společností se pokusila autory článků zdiskreditovat a požadovala jejich vyšetřování. Nedokázala však zformulovat žádné obvinění a její pokusy zdiskreditovat vědce, kteří na umlčování výzkumníků upozornili, po několika letech selhaly.

GlaxoSmithKline v Británii zažádala o licenci prodávat jako lék pro děti antidepresivum paroxetine, přestože měla tajné informace, že tento lék u dětí nefunguje. V letech 1994-2002 provedla firma GlaxoSmithKline devět testů paroxetinu na dětech. Z prvních dvou testů vyplynulo, že lék dětem nepřináší žádný prospěch. Interní dokument firmy GSK zdůraznil: "Bylo by z komerčního hlediska nepřijatelné vydat prohlášení, že účinnost tohoto léku nebyla prokázána, protože by to ochromilo profil paroxetinu." V roce poté, co GSK vydala toto tajné memorandum, bylo jen v Británii vydáno 32 000 receptů na paroxetin dětem. I všech dalších sedm testů paroxetinu v dalších letech prokázalo, že lék je pro děti neúčinný.

Nejenže tento lék byl neúčinný, avšak zároveň děti trpěly jeho vedlejšími účinky. Ty ale nikdo neznal, protože firma GlaxoSmithKline lékaře a pacienty neinformovala o tom, jaké vedlejší účinky lék má, podle toho, jak to zjistila ve svých testech. Až v roce 2003 firma GlaxoSmithKline přiznala, že paroxetin zvyšuje pravděpodobnost sebevraždy u dětí.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
17256

Diskuse

Obsah vydání | 26. 9. 2012