O rizicích vyplývajících z aktuální Bidenovy strategie pro Ukrajinu

21. 11. 2024 / Daniel Veselý

Když list New York Times tuto zprávu zveřejnil, pozorný čtenář, jenž je schopen přelouskat text až do konce, zjistil, že američtí představitelé od změny své dosavadní ukrajinské strategie zakazující Kyjivu odpalovat ATACMS hluboko na ruské území neočekávají zásadní obrat v trajektorii konfliktu, což znamená, že si je dosluhující osazenstvo Bílého domu vědomo faktu, že Ukrajina válku prohrává. Proč tedy Bidenova vláda k tomuto bezesporu eskalačnímu opatření přikročila, přestože Ukrajině patrně poskytla pouze 50 kusů této munice? 

Oficiálním zdůvodněním tohoto rozhodnutí je posílení a povzbuzení ukrajinských vojenských sil v Kurské oblasti a taktéž odpověď na rozmístění severokorejských jednotek tamtéž. Kreml v těchto dnech v Kurské oblasti zahájil masivní úder proti ukrajinské armádě, která na začátku srpna podnikla vpád na ruské území ve snaze získat nějaké trumfy pro případná vyjednávání o klidu zbraní. V úterý Kyjiv odpálil střely ATACMS mající dolet až 300 kilometrů na muniční sklad u města Karačev nacházející se asi 130 kilometrů od ukrajinských hranic, a nikoliv na ruské pozice či pozice severokorejských jednotek v Kurské oblasti. 

Neoficiálním důvodem je pak podle mé úvahy úsilí o podkopání vyjednávací pozice nastupující Trumpovy vlády, jež má v záměru ukrajinský konflikt ukončit, třebaže se svým plánem patrně nemá šanci na úspěch. Bidenova vláda chce po prohraných volbách do Trumpovy inaugurace 20. ledna příštího roku na Ukrajinu urychleně zaslat vojenskou pomoc v hodnotě 6 miliard dolarů. Washington dal zároveň zelenou americkým kontraktorům, aby mohli Ukrajincům pomáhat s udržováním a opravami amerických zbraňových systémů. Jsem toho názoru, že stupňující se zločinné ruské údery na ukrajinskou energetickou infrastrukturu před nadcházející zimou je záhodno alespoň částečně číst v tomto kontextu. 

Spojené království a Francie mezitím kráčejí v Bidenových šlépějích, když Ukrajině daly zelenou k použití britsko-francouzských střel Storm Shadow/SCALP s maximálním doletem 250 kilometrů. Den poté, co Kyjiv odpálil první střely ATACMS na ruské území, zaútočil s raketami Storm Shadow/SCALP na Kurskou oblast. 

Ruská federace nedávno ve světle dohadů o povolení užívat ATACMS oznámila změny ve své jaderné doktríně, podle nichž Kreml zváží nasazení atomových zbraní v případě, když nejaderný stát (Ukrajina) provede na Rusko konvenční útok střelami s dlouhým doletem s podporou jaderné velmoci (USA, Velká Británie a Francie). Ruský prezident Vladimir Putin v úterý aktualizaci ruské jaderné doktríny snižující práh pro použití nukleárního arzenálu potvrdil. Putin navíc v září Spojené státy a NATO varoval, že použití západních zbraní dlouhého doletu proti Rusku by se rovnalo přímé válce mezi Aliancí a Ruskou federací.

Putin v tomto případě nejspíš neplácá planě do větru, když západní zpravodajská komunita již dříve vyhodnotila, že údery ATACMS na ruské území s sebou nesou vážná rizika, která mohou Kreml přimět k obnovení odstrašujícího účinku rozsáhlou odvetou proti Západu. A tato odveta může být omezena na evropské cíle, neboť Putinovo Rusko se patrně bude snažit Bidenovu vládu “vysedět”, než nastoupí Trumpova administrativa; panuje totiž podezření, že za úterním přerušením kabelů v Baltském moři stojí Kreml.

Stávající situace je však pro Putina velkým pokušením k eskalaci. Vzhledem ke skutečnosti, že Donald Trump ještě není v úřadu, by takový krok nenarušil žádné bezprostřední mírové iniciativy, ale naopak by mohl posílit Trumpovy argumenty pro přímý dialog s Kremlem. Zároveň by to prezidenta Bidena vystavilo kritice za to, že se stal katalyzátorem eskalace, a navíc by to potenciálně odradilo Ukrajinu od dalšího používání raket dlouhého doletu, jak soudí Tatiana Stanovaja z Carnegie Russia Euroasia Center.

Nedovedu proto pochopit, proč jsou přívrženci vojenského řešení ukrajinského konfliktu radostí celí bez sebe, když nejvyšší cenu v první řadě opět zaplatí obyčejní Ukrajinci v podobě dalších smrtících a intenzivnějších ruských útoků, nehledě na možnou ruskou odvetu proti Západu. Jestliže se zástupný konflikt mezi USA/NATO a Ruskem přeměňuje na přímý konflikt mezi dvěma největšími jadernými bloky na světě, jaký je k důvod k nelíčenému veselí? Cožpak není hrůzostrašná dynamika eskalačního cyklu na Ukrajině ocitnuvší se uprostřed velmocenské bitvy, kdy jsou ve hře ultimátní zbraně, důvodem k oprávněným a hlubokým obavám? A jakou roli vlastně hraje v jejich kalkulacích názor Ukrajinců, kteří se podle aktuálního průzkumu Gallupova ústavu z 52 procent vyslovili pro okamžité zahájení rozhovorů o ukončení války? 

ATACMS jsou odpalovány z raketových systémů americké výroby, což platí i pro HIMARSy. Ukrajina může odpalovat HIMARSy pouze se souřadnicemi poskytnutými nebo potvrzenými Spojenými státy a jejich spojenci, což v případě ATACMS opravdu znamená, že USA jsou nyní přímo zapojeny do ukrajinských úderů hluboko uvnitř Ruska. Je možné, že Ukrajinci sami tyto sofistikované zbraňové systémy ovládat neumějí, takže s nimi mohou operovat pouze Američané.

I když modifikovaná ruská jaderná doktrína nasazení jaderného potenciálu v případě ukrajinských úderů střel s dlouhým doletem explicitně nevyžaduje, neboť se hovoří o potenciálním použití ultimátních zbraní, vědomé snižování prahu oběma znepřátelenými stranami je vysoce kriminální a hazardérský podnik. A to za situace, kdy sami američtí činitelé nepovažují ATACMS za onu magickou zbraň mající potenciál zvrátit pro Ukrajinu neblahý kurs tragického konfliktu, zatímco těsná většina Ukrajinců podle aktuálního průzkumu požaduje okamžité zahájení rozhovorů o ukončení války.

Zdá se, jako by veřejnost zapomněla na hrůzu z jaderné konfrontace panující během studené války. Jenže tehdy spolu byly USA a Sovětský svaz v přímém kontaktu, majíce v paměti karibskou krizi, kdy se svět ocitl na prahu svého zničení. I když Západ ani Rusko o atomový konflikt nestojí, k jaderné kolizi může vést selhání systémů včasného varování, jakož i selhání lidského faktoru nebo obyčejné nedorozumění či nechtěný střet nepřátelských stran. Dějiny studené války, kdy nás v řadě případů od terminální války dělil jen malý krůček, by pro nás měly představovat varovně vztyčený prst.