Vládní krize jako tři zcela odlišné, byť propojené výzvy času
20. 5. 2017 / Miloš Dokulil
Skutečně tu máme špičkové „trio“, v němž každý hraje podle vzájemně zcela odlišných not (a zájmů)
Stěží bylo možné nevidět (a samozřejmě zároveň neslyšet), že ještě než začala ta česká vládní krize, byly tu trojí již nastavené ukazatele „cest“ směrem do příštích vyhlídek; jedna –nějakou dobu už ne valně optimistická – pro ČSSD (a pro jejího předsedu, B. Sobotku), druhá – ta ještě koncem dubna 2017 jedinečně pozitivní – pro hnutí ANO (a pro jejího „podnikatele“ A. Babiše), a třetí v jiném žánru – jaksi se standardně zcela odlišně nastavenými předpoklady – přímo už také pro prezidenta republiky, neboť pro všechny tři zrovna teď naznačené subjekty se začalo blížit příští volební období, pro B. Sobotku a A. Babiše parlamentní, pro M. Zemana prezidentské. Ještě před začátkem května různé průzkumy veřejného mínění naznačovaly, že v parlamentních volbách má nakročeno ke svému vítězství hnutí ANO, s čímž se stěží mohla smířit ČSSD jako z předchozích voleb vítězná politická strana. Čili málem pro ČSSD bylo – teď půl roku před příštími parlamentními volbami – „poslední zvonění“ ke změně tohoto trendu. Což bylo zároveň „na pováženou“. Prezident Zeman ovšem hrál svou vlastní – a na politických stranách a hnutích nezávislou a velmi výraznou – „hru“; se svým svérázným pojetím nadstranickosti (i když mj. sám také stál mezi lety 1993-2001 v čele ČSSD; už jsme na to zapomněli?).
