Evropský pilíř sociálních práv: Nechtěná nevěsta zemí V4?

6. 6. 2017 / Jaroslav Bílek

Jedním z témat politiky Evropské unie, které v poslední době silněji rezonuje v zemích V4, je problematika takzvaného společného sociálního práva. K očím českého čtenáře toto téma prosáklo především prostřednictvím mediálně vděčné diskuze o velikosti mezd v silniční dopravě jednotlivých států EU a bombastických titulcích o tom, jak se proti tomuto návrhu spojily země východní a střední Evropy. Málo však zatím bylo napsáno o argumentech, které z úst politických představitelů zemí V4 zazněly, a především o tom, že to je s deklarovanou jednotou poněkud složitější.

Nejzásadnějšími momenty v této věci byla dvě hlasování a jim předcházející diskuze na půdě Evropského parlamentu. V září 2016 se hlasování týkalo sociálního dumpingu a v lednu 2017 prvního návrhu pilíře sociálních práv. V obou případech byly návrhy i přes nesouhlas většiny poslanců zemí V4 přijaty. První zmíněná hlasování vedlo k tomu, že národní parlamenty hned jedenácti členských států EU (včetně zemí V4) tomuto návrhu vystavily žlutou kartu s odůvodněním, že jde proti principu subsidiarity. Tuto výtku však Evropská komise následně zamítla.

Z českých zástupců v Evropském parlamentu hlasovali pro europoslanci ČSSD a KSČM. Většina europoslanců z ostatních stran se buď vyslovila proti, nebo se hlasování neúčastnila. O jediné překvapení se pak postarala Michaela Šojdrová, která se v prvním hlasování vyslovila pro a ve druhém proti. Slovenští europoslanci v obou případech hlasovali jasně pro (7:4), čímž se k celé věci postavili méně kritický než jejich domácí političtí představitelé a zbytek zemí V4. 

Europoslanci Maďarska první návrh odmítli a v případě druhého dospěli k patu (9:9). Poněkud překvapivé je, že se za oba návrhy postavili politici z krajně pravicové strany Jobbik (Hnutí za lepší Maďarsko), protože jde o politickou formaci, která je jinak k evropské agendě nadmíru kritická. Zástupci Jobbiku svůj postoj vysvětlili tím, že obě opatření sníží chudobu pracujících v Maďarsku. Polští zástupci v Evropském parlamentu poté odmítli oba návrhy, byť první jen velmi těsně (23:24). Všechny zmíněné státy navíc spojuje to, že jejich europoslanci náležící v EP do Evropské lidové strany (v ČR zástupci KDU-ČSL a TOP09) hlasovali vesměs proti návrhům, a tedy nevyhověli doporučení své politické frakce. 

Pozice České republiky je zajímavá tím, že jsme jediným státem V4, kde vládní europoslanci nehlasovali jednotně, protože zástupci ČSSD oba návrhy podpořili, čímž se ocitli v opozici vůči zbytku vlády a pravděpodobně i části vlastní politické strany. Slovenský postoj je nejvíce proevropský. Premiér Robert Fico zároveň u příležitosti oslav letošního Svátku práce představil vlastní balíček sociálních opatření, který v sobě již obsahuje některá opatření obsažená v návrhu Evropského pilíře sociálních práv. 

Argumenty, které z úst politické reprezentace zemí V4 zazněly, jsou poté poměrně konzistentní. Na straně příznivců je přesvědčení o tom, že zmíněná opatření pomohou vyrovnat výrazné sociální rozdíly v jednotlivých zemích EU. Jako ukázku je možné zmínit vyjádření poslankyně Kateřiny Konečné (KSČM). Podle jejího názoru je zákaz sociálního dumpingu dobrým nástrojem proti sociální turistice a odlivu lidí z východní do západní Evropy.

Na druhé straně se opakují především dva argumenty. První je možné označit za věcný a týká se již zmíněného problému subsidiarity. Jeho zastánci si tak přinejmenším v rétorické rovině uvědomují existenci zmíněného problému, ale domnívají se, že zmíněné řešení má zůstat zcela v pravomoci jednotlivých členských států a zvolené řešení výrazně poškozuje země východní a střední Evropy. Za proponenty takovéhoto názoru je možné označit například polskou premiérku Beatu Szydło nebo českou europoslankyni Ditu Charonzovou.

Druhý argument je poté spíše ideologický a považuje zmíněné řešení za příliš socialistické. Tento postoj zastávají například europoslanci Petr Macha a Richard Sulík. Svou povahou je tak blízký tradiční antilevicové rétorice řady politických stran od středu doprava a názorně dokládá především to, že země V4 ještě nedokázaly plně vymanit z okovů antikomunismu. Asi nejzajímavější argument proti celé agendě tak představila již zmíněná Michaela Šojdrová, která upozorňuje na to, že výrazně větším problémem, který je třeba řešit, je sociální dumping z Číny.

Současný stav nelze označit za finální, protože se celá diskuze pravděpodobně otevře v nejbližších dnech znovu v souvislosti s balíčkem Evropské komise pro silniční dopravu v EU. I tak nám však dosavadní vývoj ukazuje několik zajímavých věcí. Tou první je, že přinejmenším v této věci neexistuje často zmiňovaná dichotomie mezi starými a novými členskými státy EU a ani názorová jednota uvnitř zemí V4, což mírně nahlodává často populární úvahy o hlubší integraci na této bázi. Kromě toho je však nesporné, že by návrhy Evropské komise měly více zohledňovat odlišnost a potřeby členských států ze střední a východní Evropy. Je však otázkou, zda se tomu tak neděje, protože je Evropská komise k jejich zájmům hluchá anebo tyto zájmy nejsou dostatečně akcentovány na půdě EU pol

Autor je analytikem KohoVolit.eu. Analýza je výstupem projektu, který podpořil International Visegrad Fund


 

 

 

 

 

 

0
Vytisknout
3306

Diskuse

Obsah vydání | 7. 6. 2017