3. 12. 2013 / Tomáš Koloc
Čtenáři BL byli v tuto dobu zvyklí na mou pravidelnou týdenní recenzi aktuálního dílu seriálu scenáristy Pavla Kosatíka a režiséra Roberta Sedláčka České století. Ještě v neděli odpoledne jsem spěchal, abych dorazil včas domů z návštěvy, a mohl tentokrát ještě v neděli večer zhlédnout další díl a napsat recenzi anoncovaného pokračování "Musíme se dohodnout", které bude pojednávat o pookupačním moskevském jednání v srpnu 1968. Přítel, u kterého jsem byl na návštěvě, maně otevřel televizní program, a sdělil mi, že v tradičních 20 hodin vysílá ČT 1 televizní film Tchyně a uzený podle knihy nedávno zemřelé spisovatelky Simony Monyové.
Nejdřív jsme se domnívali, že ČT seriál pro nízkou sledovanost přeložila na jiný den nebo hodinu. Pak jsem ale na webu ČT našel prohlášení, které mě překvapilo a které (doslova) říká: "Premiérové filmy z cyklu České století na obrazovkách Česká televize (Pozn. Aut: ?) v letošním roce končí. Další snímky, a to 'Musíme se dohodnout"=' (1968), ''Je to jen rock'n'roll' (1976), 'Poslední hurá' (1989) a 'Ať si jdou' (1992) režisér Robert Sedláček natáčí a diváci je budou moci zhlédnout na podzim roku 2014."
Protože se o problematiku české televizní (a jmenovitě seriálové) tvorby dlouhodobě zajímám, z předrevolučních časů znám případy seriálů, které byly vysílány po jednotlivých řadách, k nimž byly po letech (většinou z důvodu diváckého úspěchu) dotočeny řady další (Pan Tau, 1972, 1975 a 1977; Slovácko sa nesúdí, 1975 a 1984; Nemocnice na kraji města, 1977 a 1980; Malý pitaval z velkého města, 1982 a 1986), jiné byly propojeny jedinou předlohou a dějovou linií (Sňatky z rozumu, 1968, se Zlou krví< 1986; Kamenný řád, 1975, s Černou zemí, 1985; Arabela, 1979, s Rumburakem, 1984) a na další čekala po filmovém (a hollywoodském...) způsobu porevoluční pokračování, často z nových realizačních dílen (Arabela se vrací, 1993; Nemocnice na kraji města po dvaceti letech, 2003, a Nemocnice na kraji města -- Nové osudy, 2008; Sanitka II, 2013). U moderních (především sitkomových) seriálů je průběžné dotáčení nových řad už běžná technika. Pokud vím, ještě nikdy se ale nestalo, aby u homogenního historického seriálu s jednotnou dramaturgií a předem plánovanými díly, k němuž předem vyšla doprovodná knižní řada (!), byla vyrobena a odvysílána nejprve jedna a teprve po roce druhá polovina. Velmi volně přirovnáno je to stejný postup, jako by vám automobilka z nového modelu vozu, který nabízí ve svém katalogu, dodala nejprve kapotu a až po roce motor...
Jediný, kdo z takového dramaturgicko-logistického selhání (alespoň teoreticky) může mít užitek, jsou autor a režisér, kteří získali čas, aby mohli zanalyzovat reflexe, jež dostali k "první řadě", a v době, kdy namísto dramaturgů v televizní tvorbě namnoze figurují marketingoví poradci (viz. můj rozhovor se scenáristkou Lucií Konášovou ZDE), některé z obdržených reflexí využít coby dramaturgických poznámek k úpravě připravovaných dílů.
V případě hojně recenzovaného Českého století k tomu mají materiálu dostatek.
Diskuse