Nejdřív jsme se domnívali, že ČT seriál pro nízkou sledovanost přeložila na jiný den nebo hodinu. Pak jsem ale na webu ČT našel prohlášení, které mě překvapilo a které (doslova) říká: "Premiérové filmy z cyklu České století na obrazovkách Česká televize (Pozn. Aut: ?) v letošním roce končí. Další snímky, a to 'Musíme se dohodnout"=' (1968), ''Je to jen rock'n'roll' (1976), 'Poslední hurá' (1989) a 'Ať si jdou' (1992) režisér Robert Sedláček natáčí a diváci je budou moci zhlédnout na podzim roku 2014."
Protože se o problematiku české televizní (a jmenovitě seriálové) tvorby dlouhodobě zajímám, z předrevolučních časů znám případy seriálů, které byly vysílány po jednotlivých řadách, k nimž byly po letech (většinou z důvodu diváckého úspěchu) dotočeny řady další (Pan Tau, 1972, 1975 a 1977; Slovácko sa nesúdí, 1975 a 1984; Nemocnice na kraji města, 1977 a 1980; Malý pitaval z velkého města, 1982 a 1986), jiné byly propojeny jedinou předlohou a dějovou linií (Sňatky z rozumu, 1968, se Zlou krví< 1986; Kamenný řád, 1975, s Černou zemí, 1985; Arabela, 1979, s Rumburakem, 1984) a na další čekala po filmovém (a hollywoodském...) způsobu porevoluční pokračování, často z nových realizačních dílen (Arabela se vrací, 1993; Nemocnice na kraji města po dvaceti letech, 2003, a Nemocnice na kraji města -- Nové osudy, 2008; Sanitka II, 2013). U moderních (především sitkomových) seriálů je průběžné dotáčení nových řad už běžná technika. Pokud vím, ještě nikdy se ale nestalo, aby u homogenního historického seriálu s jednotnou dramaturgií a předem plánovanými díly, k němuž předem vyšla doprovodná knižní řada (!), byla vyrobena a odvysílána nejprve jedna a teprve po roce druhá polovina. Velmi volně přirovnáno je to stejný postup, jako by vám automobilka z nového modelu vozu, který nabízí ve svém katalogu, dodala nejprve kapotu a až po roce motor...
Jediný, kdo z takového dramaturgicko-logistického selhání (alespoň teoreticky) může mít užitek, jsou autor a režisér, kteří získali čas, aby mohli zanalyzovat reflexe, jež dostali k "první řadě", a v době, kdy namísto dramaturgů v televizní tvorbě namnoze figurují marketingoví poradci (viz. můj rozhovor se scenáristkou Lucií Konášovou ZDE), některé z obdržených reflexí využít coby dramaturgických poznámek k úpravě připravovaných dílů.
V případě hojně recenzovaného Českého století k tomu mají materiálu dostatek.
Diskuse