Právo a spravedlnost Romana Smetany

16. 2. 2012 / Milan Daniel

Neznám Romana Smetanu a vím o něm jen to, co jsem si mohl přečíst na internetu. Založení Výboru na jeho obranu, o němž jsem informoval ve včerejším vydání BL bylo spontánní . K článku jsem dostal hodně přes dvacet mailů, vesměs pozitivních, zhruba polovina pisatelů se do Výboru přihlásila (děkuji jim a rád se s nimi budu kontaktovat). Jen dvě zprávy byly vysloveně odmítavé. Argumentovaly tím, že Roman Smetana se dopustil jasného porušení práva a trest si zaslouží, stejně tak obhajovaly i postup soudkyně Langerové.

O tom, že soud postupoval podle práva, není sporu. V daném případě však nešlo o to, že pachatel pro uspokojení svých ničitelských choutek devastoval něčí majetek, ale o vyjádření názoru. Chápu, že pro někoho může být sporné, když to někdo udělá tak, že politika nelichotivě "přizdobí", ale politici si o takové komentáře říkají svým chováním. Jinak by v průzkumech profesní prestiže nebyli na posledních místech za uklízečkami. Roman Smetana ostatně škodu, byť spornou, vyjádřenou ODS ve výši 16 tisíc korun uhradil, a to beze zbytku ze svého.

Pisatelé, kteří Romana Smetanu odsuzují z titulu práva, zcela pomíjejí devastaci tohoto pojmu, jíž se dopouští současná politická reprezentace. Adorace vrahů předsedou vlády je pro mne a mnohé mé spoluobčany nepoměrně větším proviněním, než malůvky na předvolebních plakátech, jichž se dopouštějí občané frustrovaní takovou politikou. A lze vůbec mluvit o právu v zemi, kde vláda usiluje o protiprávní vydání veřejného majetku v řádu desítek miliard církevním organizacím? Co to je proti té hrozné "škodě" spáchané řidičem Smetanou?

Nehodlám zde vyjmenovávat všechny kauzy, s nimiž jsou občané v tomto "právním" státu konfrontováni, protože by z toho byl román. Chápu současně, že nějaká společenská norma musí ve státě platit, protože jinak by hrozil rozvrat. Hrozilo však něco takového od občana, který byl prostě jen naštvaný, že dny plynou a on musí jezdit s autobusem, z něhož na jeho spoluobčany cení zuby lidi, z nichž někteří jsou v podezření, že lžou a kradou?

Soudkyně Markéta Langerová, manželka v místě vykroužkovaného exmístopředsedy ODS tomu nasadila korunu. Tím, že Romana Smetanu soudila a odsoudila, třebaže se námitka vlastního odstoupení pro podjatost přímo nabízela. Zjevně si ale Smetanovu kauzu vyhodnotila tak, že "nějaký autobusák z Olomouce" nikoho zajímat nebude. Kosa narazila na kámen, Smetana tváří v tvář zajeté mašinérii neuhnul, byl přesvědčen, že na jeho straně je něco, co se v mechanicky aplikovaném právu neobjevuje: spravedlnost.

Na to, abyste v této zemi dosáhli práva, potřebujete v řadě případů dvě věci: moc a peníze. Nebo peníze a moc. Jistěže to neplatí absolutně, ale ten, kdo si může dovolit zaplatit drahého advokáta, u soudu prodělá mnohem méně často než ten, kdo na něj nemá love.

U spravedlnosti to neplatí. Taky ji nikdo nevymáhá -- to by si dal. Asi jako Roman Smetana.

Ano, autobusák z Olomouce si nejspíš svoje odsedí, ale zjevně mu to, aby udělal politikům této země ostudu, stojí za to. Pro mnoho lidí je hrdina, protože ukázal prstem tam, kde se jiní jen odvracejí.

Výbor na jeho obranu možná ničeho nedokáže. Parafrázuji-li však raného Václava Havla, opravdu nic nedokáže ten, kdo nezkusí ani to. Proto mu drží palce lidé, kteří mu rozumějí a jsou ochotni pro něj i něco udělat. Na rozdíl od těch, kterým Roman Smetana přimaloval tykadla.

0
Vytisknout
5814

Diskuse

Obsah vydání | 17. 2. 2012