Další hřebík do rakve izraelské demokracie
15. 7. 2011 / Jiří Kalát
Izrael / Slyšíme to poměrně často ve zpravodajství, v projevech politiků a při mnoha jiných příležitostech. "Izrael je jediná pravá demokracie na Blízkém východě," říká se. Politolog Donald Akenson izraelský systém označil jako "velkou demokracii pro Židy, avšak zdaleka ne tolik pro kohokoliv dalšího." Marek Čejka ve své knize píše: "...izraelská demokracie se stala z určitých hledisek i velice specifickou. Začala se vyznačovat množství nestandardních prvků, které v jiných demokraciích nenajdete."
Jedním z těchto netypických prvků je například silné zvýhodňování židů při získávání občanství. Tento proces je v rozporu s "rovností", kterou považovali za důležitou již strůjci Velké francouzské revoluce. Též patří k základním kamenům každé demokracie.
Svoboda slova, vyjádření vlastního názoru, je jedním z dalších práv, které ve většině evropských zemí patří k samozřejmosti a nedotknutelnosti. V Izraeli tomu tak není. Za poslední dobu bylo schváleno několik zákonů, které by se daly nazvat antidemokratickými. Jedním z nich je například hodně diskutovaný v médiích zmiňovaný "Nakba law" (nakba znamená katastrofu a je to arabský výraz pro založení státu Izrael v roce 1948). Tím posledním je zákon, který kriminalizuje vyzývání k bojkotu židovského státu a jeho osad na okupovaných územích. V rámci tohoto ustanovení je možné postihnout například zahraniční firmy, které nenakupují zboží z osad, jelikož se nechtějí podílet na okupaci. Zákon se bude vztahovat i na situace podobné z loňského roku, kdy izraelští umělci odmítli vystoupit v osadě Ariel. Nyní by jim za podobné jednání hrozil trest. Postižitelní budou jak cizinci, tak Izraelci.
Mrzačení lidských práv v Izraeli (nemluvíme o okupovaných územích) se v rámci národní bezpečnosti objevuje stále častěji. Argumenty, že bojkoty "poškozují image Izraele ve světě" či "delegimitizují stát Izrael", zavánějí slogany bývalého režimu u nás a mnoha dalších diktátorských či nedemokratický státních zřízení nynější doby. Stejně tak nařčení z antisemitismu či fašismu. Mnoha uším to zní jako ohraná písnička, která je však politiky stále zpívána. Je velice zvláštní, že antisemity se stává čím dál tím více Židů, kteří nekritizují stát Izrael jako takový, ale pouze jednotlivé jeho kroky. Převážně jsou to ty, které by mohly být a mnohdy jsou v rozporu s mezinárodním a nebo mezinárodním humanitárním právem. "Nová definice antisemitismu je dost odlišná od té původní. V nynější době antisemitismus znamená, jakoukoliv kritiku politiky státu Izrael," řekl mi nedávno Dan, izraelský aktivista z organizace Ta'ayush.
Sousední státy by se daly demokratickými nazvat pouze se zavázanýma očima a se špunty v uších. Na druhou stranu, o to zase až tak moc nestojí. S palestinskou samosprávou je to dosti neprůhledné, zvláště po opětovném spojení Fatahu a Hamásu. Jestli se nově narozený stát (o jeho možném vzniku rozhodne OSN v září) stane demokracií, teokracií či chaosem nám ukáže až čas. Nesmíme však zapomínat, že vytváření černobílého vidění sebou nese mnoho problémů. Dělení světa na hrdiny a padouchy sice vypadá dobře ve filmech, ale realita je přeci jenom trošku komplikovanější. Zde se nevolí mezi dobrým a zlým, ale mezi špatným a horším. Vyzdvihovat izraelský systém jen proto, že nese více prvků demokracie než ty ostatní a přehlížet při tom porušování zásad, na kterých stojí evropské společenství a morálka, by se v budoucnu nemuselo vyplatit. Izrael je v tomto smyslu takovým jednookým králem mezi slepými.
Diskuse