V Českém rozhlase (a nejen tam) "teťkon" už je Morava jenom "v Čechách", že?

27. 5. 2011 / Miloš Dokulil

Jde-li o historické "české země", běžně se po roce 1989 ve všech médiích hovoří jen o "Čechách", a takto se pak nazývá celý český stát. Málokdo vysloví výraz "Česko". (I když jde o výraz pro češtinu ústrojný. Jako bychom neměli v češtině výrazy jako třeba "Rusko" nebo "Polsko", že? Ne-li dokonce "Uhersko", když tu bylo po rakousko-uherském narovnání ono dvoustátí, které se pak za půl století rozpadlo.)

Dokonce i pro zahraničí si raději nasazujeme -- třeba pro angličtinu, aj. -- nemálo kostrbatější výraz "The Czech Republic". (Z toho pak nejméně půl druhé desítky let se pak na zadcích sportovců uveleboval zcela neadresný výraz "CZECH", aby bylo něco hloupého na přilepšení; alespoň pro ty, kteří si tuhle zvrácenost vůbec uvědomovali. Jako kdyby byl název "Czechia", jako krátká anglická verze názvu státu, nakažený morem. Stejně tak je to s německým "Tschechien".)

Zdálo se, že aspoň ještě pro předvídání počasí zůstala ještě jaksi "Morava" v evidenci ("Slezsko" už výjimečně). Jenže zrovna 26. května 2011 v ranních zprávách (ČRo 3, 7:05) to tehdy dnešní počasí "v Čechách" už kompletně na Moravu nepřešlo. Týkalo se "Čech", se zmínkou o Českomoravské vysočině. A dost. (Hádanka pro "nedoslýchavé" a jinak postižené: Na "Moravu" se jen zapomnělo, anebo bylo zbytečné dál cokoliv uvádět, když už se přece mluvilo o "Čechách"?)

Ne, snad nejsem choulostivý, chytlavý, či malicherně vztahovačný. Praha je přece "všech Čechů ráj" (jak se zpívá v jedné písni) a čeština snad je pořád dorozumívacím jazykem většinového obyvatelstva ČR. I když i o tom by mohly být pochybnosti. Centralizace, probíhající na území tzv. historických českých zemí déle jak půl století, nakonec navodila mj. i to, že četná média s celostátní působností vesměs už dávno přešla na pražský či středočeský dialekt. (Snad s výjimkou zpravodajství. Ale i tam, promluví-li reportér[ka], nezapře svůj původ. Koneckonců copak nežije víc jak celá jedna desetina všech Čechů přímo v Praze a v jejím nejbližším okolí?)

Asi se hodí připomenout, že ještě v těch politických líbánkách těsně po listopadu 1989, když se uvažovalo o příští struktuře společného československého soustátí, jednou z navrhovaných alternativ také byl spolkový stát, který by respektoval jak jednotlivé historické země, tak také specifické postavení Prahy. V rámci ČSFR to ovšem stěží mohlo mít naději na úspěch. Když se v létě 1992 dohodli dva vůdčí politikové (Klaus a Mečiar) obou "polovin" zatím ještě společného státu -- "mimoústavně" -- na tom, že od roku 1993 budou obě složky žít nadále již jako samostatné státy, byl tu najednou pro V. Klause zvláštní varovný precedens:

V té době existovalo docela silně se navenek projevující "moravské" hnutí. Václav Klaus zřejmě zabil dvě mouchy jednou ranou, když pro příští čas nově vzniklé samostatné ČR počítal jak s centralizací státních financí, tak také s již zděděným (a opakovaně vždy jinak parcelovaným) "krajským" zřízením. Také proti potenciálním dalším "separatistickým" (nebo pro začátek aspoň sekundárně "dualistickým") snahám byla ta dvě opatření -- jak ukázal i čas -- dostatečnou pojistkou. Jižní Čechy už dávno předtím svými hranicemi zasáhly nemálo kilometrů na jih Moravy, severovýchodní Čechy zrovna tak zasáhly natolik hluboko na moravské území, že už pouhých 60 km na sever od Brna zasahovaly jejich hranice. Je asi zbytečné dodávat, že celá Českomoravská vysočina je vnímána jako jeden celek; pochopitelně jsoucí "v Čechách".

Pak samozřejmě stačí jedna generace, kdy rychle eroduje potřeba ještě vůbec vnímat staré historické souvislosti, a pak již lze zcela "normálně" říkat, že někdo přijíždí "do Čech", a takto vystoupí třeba zrovna v Ostravě. (ČRo 3, 25. 5.) Anebo když se mluví o Poličce, tak už jde o "východočeské" město, které je sice -- organizačně-politicky -- ve Východočeském kraji, ale -- územně-historicky -- na Moravě. (ČRo 3, 23. 5.) Tuto poslední okolnost ovšem už neberou -- ani náhodou! -- v úvahu ani úřední činitelé samotné Poličky. Copak už nevymřeli ti, kteří si to pamatovali ještě jinak? Copak má smysl připomínat něco, co už není dnes pravda?

Je pak už možná jen "podružnou" otázkou, že mluvíme, jak mluvíme (aniž si nutně vidíme do úst, jak se kdysi říkalo) a že vůbec nějakým místům připisujeme nějaký další, s minulostí související, význam... Copak není dnes "fšecko", ale úplně "fšecko" zcela jinačí???

Vždyť i v Anglii Angličané to, co se týká celého ostrova, ne-li -- aspoň ždibcem -- celého souostroví, označují často tak, jako by se to vztahovalo pouze na "Anglii", takže Skotsko (jako Morava v ČR) jako by vůbec už v žádném kontextu nehrálo nějakou roli. (A co Severní Irsko; jako Slezsko v ČR, že?) Je asi zbytečné připomínat, že přesně totéž se po léta dělo také třeba ve Španělsku (a nejen kvůli Katalánsku!). O Česku znovu je zbytečné mluvit... Že by to byla jen nedbalost? Nebo povrchnost? Pohodlnost?... A samozřejmě už je to -- jako druhá přirozenost -- zvyk. Protože se nikdo nenamáhá "s tím něco dělat". Muselo by se s tím ovšem začít ve školách a v médiích...

Vidím jako zcela nenáležité, aby byly zaměňovány geografické Čechy s celou ČR. Výraz "Morava", a někdy i "Slezsko", kupodivu zatím totálně nezemřely alespoň pro předpovědi počasí. (Ten 26. 5. ráno v rozhlase byl snad jen náhodný přešlap. Aspoň kvůli tomu počasí "Moravu", byť už bez Českomoravské vysočiny, nám uchovejte!) A naše řečové projevy by měly (aspoň trochu) odpovídat "faktům"!

PS: Naštěstí existuje zpětná vazba. Pan ing. L. Mazel byl tak laskavý a upozornil mě na to, že jsem si uchoval v hlavě ještě z protektorátních časů stav, kdy část okresu Polička patřila "na Moravu" (včetně některých mých příbuzných!); ne však samo město. V tomto ohledu se omlouvám. Zároveň s díkem předávám jeho informaci, že Polička "vždy byla a je východočeským městem, založeným v roce 1265 na české straně pohraničního hvozdu". (Paradoxem ovšem je, že např. Moravská Třebová aj. je stávajícím správním rozdělením celá "v Čechách", atd.; takže celkový smysl příspěvku snad zcela ohrožen nebyl.)