OECD a ekonomika rychlého obratu

2. 9. 2016 / Bohumil Kartous

Současná západní společnost skutečně stále žije v ideologizovaném paradigmatu okamžité spotřeby a "trvalého růstu". Nežijeme ale v tomto smyslu v totalitě. Na některých společenských fenoménech je vidět, že jistá antiteze, pokud bychom použili Hegelův slovník, vzniká. Dokonce k ní svým způsobem přispívají i staré struktury...

Společnost upřednostňuje ekonomickou zužitkovatelnost v krátkodobém horizontu před čímkoliv jiným, k čemuž pomáhají podpůrné struktury, jako je třeba i OECD. Aniž bych chtěl zpochybňovat tuto tezi pana Bartečka, je potřeba upozornit, že obojí je složitější. Ano, v mnoha ohledech je okamžitá spotřeba (a z ní napájený ideologický vehikl trvalého ekonomického růstu) skutečně prvním přikázáním, ale není tomu ta vždy a všude. 

Paradoxně to, že se snižuje horizont předpověditelnosti technologických změn a tedy i vývoje ekonomiky, vede ke snaze přemýšlet o reálných dopadech toho dnešního rychloobrátkového počínání. Mohu to ilustrovat na oblasti vzdělávání, kde právě změna rychlosti technologického a společenského vývoje vyvolává jednu ze zásadních otázek o tom, jak má vzdělávání fungovat a k čemu nastupující generace připravovat. Obava z toho, že horizont úvah je sebedestruktivně krátký, je zde patrná. Sice jako disent svého typu, ale s každým dalším důkazem o zrychlené proměnlivosti světa nabývá na významu. Vznikají desítky nezávislých škol, které praktikují odlišný způsob vzdělávání, s důrazem na často velmi odlišné cíle a hodnoty. Nelze zde hodnotit tento trend více, sám o sobě je v jistém smyslu kontroverzní, ale ukazuje to na určitou potřebu vybřednout ze společenské negramotnosti ve smyslu "přemýšlíme v horizontu volebního období".

Ani OECD nemusí být jednoznačně stará struktura, která podporuje přežité paradigma.  Ano, mezinárodní srovnání, kterých dělá OECD ve vzdělávání hafo, jsou problematická. Jde ale hlavně o interpretaci výsledků a konsekvence, které to má. Fakt, že OECD ukazuje na srovnáních kupříkladu v matematice posun v období několika málo let (v některých případech s jistou pochybností o metodologii srovnání) ještě nemusí vést politickou reprezentaci k tomu, že bude na základě těchto výsledků začne hystericky jednat. Že se to děje, je věc úplně jiná. Nicméně OECD dělá i užitečnou práci. Do značné míry díky těmto monitoringům se daří i v ČR, zemi krátkozrakých, diskutovat o tom, že v jiných vzdělávacích systémech se snaží dívat trochu dál. To není vůbec špatné. 

Krom toho, kupříkladu na konci roku by měla OECD zveřejnit velké mezinárodní srovnání na téma společného vzdělávání dětí, což je jedna z věcí, které by z hlediska okamžitých ekonomických úspěchů měla být dost zbytečná iniciativa. 

0
Vytisknout
3028

Diskuse

Obsah vydání | 5. 9. 2016