Hladomor jako aktivní válečná zbraň

12. 5. 2016



Moderátor: Před vražděním v syrském konfliktu dále prchají miliony lidí. Ale co ti lidé, kteří byli nuceni opustit své domovy, ale nejsou schopni opustit hranice Sýrie? Náš pořad za poslední týdny a měsíce dokumentuje hrůzy, k nimž dochází v městě Aleppo, avšak to město není jediné, které se snaží vyrovnat se s domácími syrskými uprchlíky.

(škola)

Moderátor: Rodiče v Aleppu se báli posílat děti do školy, protože je cestou či ve škole mohl usmrtit letecký úder. Od vzniku křehkého příměří se situace trochu zlepšila

. Devítiletý kluk: "Díky Bohu začala škola zase fungovat. Kvůli bombardování jsme nemohli 10 dní do školy vůbec chodit."

Moderátor: Pro nejmladší děti zde je válka jediný způsob života, který znají. Trvá už déle než pět let. Zatímto tyto děti v Aleppu zůstávají, miliony lidí uprchly do jiných částí Sýrie. Jsou to interní syrští uprchlíci, i když tento eufemismus zdaleka nepostihuje, co to znamená. Po celém světě je mnoho takových uprchlíků.

Počty lidí, donucených opustit své domovy v důsledku konfliktů, násilí či přírodních katastrof byl koncem loňského roku rekordních 40,8 milionů lidí. To je dvojnásobný počet uprchlíků, jichž je na celém světě 19,5 milionů. Před válkou žilo v Sýrii 22 milionů lidí. Ten počet do dnešní doby poklesl o polovinu. 10,9 milionu lidí bylo nuceno ze země uprchnout. Každou hodinu každého dne od roku 2011 opustilo své domovy 50 rodin. 6,6 milionů se stalo interními uprchlíky na území samotné Sýrie. To je dvojnásobný počet, než kolik syrských uprchlíků je v zahraničí.

(nemluvně na kapačce)

Moderátor: Mnoho uprchlíků nemůže uniknout.

Lékař: V tomto městě není nic než podvýživa, bolest střev a zápal střev kvůli obklíčení.

Moderátor: Hladomor se používá jako válečná zbraň v Sýrii a nikdo nemůže uniknout.

Za poslední měsíc bylo vybombardováno pět nemocnic ve městě Aleppo. V útoky na nemocnici Al Quds zahynulo padesát lidí. A ti, kteří přežili, neodcházejí nikam.

Manažer nemocnice Al Quds: Režim chce, abychom odešli. Ať nám ale udělají cokoliv, my tu zůstaneme. Navzdory bombardování dál uklízíme, stavíme a pracujeme.

Moderátor: Neodcházet, odmítat stát se uprchlíky, to je jediná forma odporu, která jim zbývá.

Hovořili jsme s Janem Egelandem, poradcem mimořádného velvyslance OSN pro Sýrii a generální tajemník Norské rady pro uprchlíky, která právě zveřejnila svou zprávu o lidech vyhnaných z domovů. Ukázali jsme mu záběry z bombardování nemocnice Al Quds.

Jan Egeland: Vidět, jak tito lidé žijí pod trvalou vlnou útoků a že ani nemocnice není ušetřena, to dokazuje, že tohle takhle nemůže pokračovat. V nečinnosti sledujeme masakrování. Válečné zločiny. Víte, terčem leteckých úderů jsou nemocnice, školy a fronty na chleba. Jsou v této válce úmyslnými cíli bombardování.

Moderátor: V mnoha těchto případech vládne podezření, že to bombardování páchají ruská letadla. Rusko to popírá. Ale jestliže to dělá člen Rady bezpečnosti OSN, co proti tomu může OSN dělat?

Jan Egeland: Faktem samozřejmě je, že syrského konfliktu se účastní čtyři z pěti členů Rady bezpečnosti OSN. Musejí nám začít pomáhat lidi ochraňovat.

Moderátor: Ale v Sýrii je mnoho míst jako Aleppo, do nichž se vy ani vůbec nedostanete.

Jan Egeland: Mezinárodní personál se tam nedostane. Nyní pracujeme prostřednictvím velmi odvážných místních organizací. Ale my nejsme schopni bránit práva a chránit tyto civilisty. A to je naše kolektivní hanba.

Moderátor: Počty uprchlíků v samotné Sýrii, vyhnaných z domovů, je daleko vyšší než počet uprchlíků v zahraničí, že?

Jan Egeland: Ano, to je. Jen Aleppo má 1,5 milionu lidí, z nichž se stali domácí syrští uprchlíci. Je to více, než kolik lidí loni přijala Evropa. Evropa má 55 zemí a ekonomiku v hodnotě bilionu euro. Evropa má 500 milionů obyvatel a my panikaříme, protože do Evropy přišlo tolik uprchlíků, kolik jich má jen samotné Aleppo.

Moderátor: A v některých místech v Sýrii se používá hladomor jako válečná zbraň.

Jan Egeland: Protože města jsou v obklíčení a děje se totéž jako za napoleonských válek. V roce 2016 je to neuvěřitelné. V městě Daraja - jsou tam 4000 lidí - nedostaly žádné zásoby déle než rok. Je to jako za Stalingradu. Ale v roce 2016 by se to nemělo dít. Je hanba, že nejsme schopni lépe pomáhat těm 40 milionům lidí, vyhnaných z domovů konflikty, anebo těm 19 milionům, kteří loni museli opustit své domovy v důsledku přírodních katastrof.

0
Vytisknout
1708

Diskuse

Obsah vydání | 13. 5. 2016