ANALÝZA

Proč bude kvůli Ukrajině veselo za západní a východní oponou

8. 5. 2014 / Jan Campbell

čas čtení 10 minut
toho času v Alma Atě

Ti, kteří ještě věří, že se na Ukrajině bojuje za demokracii, že východní část Ukrajiny je loutkou Ruska, že sankce přinutí Putina k poddajnosti Západu, nebo že dojde k Západem očekávanému převratu v Ruské federaci, si budou pravděpodobně muset ještě počkat na splnění svých přání. Analogicky to platí zřejmě i pro Putina samotného, nehledě na to, že nikdo z nás neví, jaké má plány, jak bude reagovat na nové situace, které si lze jenom představit, ale ne prognózovat. Nikdo z nás neví, co bude.

I studie NATO, zadaná v roce 2004 pod názvem Multiple Futures, vypracovaná více než 8.000 vědci, politiky a vojenskými profesionály, může jenom ukázat na možnosti vývoje. Několik svého času představených možností se ale ukazuje pravděpodobně, některé se již potvrzují.

K nim patří možnost návratu k uspořádání světa podobnému tomu jaké bylo v 19.století. Velké silné státy budou vnucovat malým jak se chovat, co a kdy dělat, protože ve skutečnosti neexistuje žádné mezinárodní nebo světové společenství s jedním nebo dvěma zájmy. EU je, jak již dávno víme a dennodenně vidíme. politický a vojenský trpaslík a Arlecchino USA. Ukrajina patří k slabým, ale důležitým zemím, protože tvoří šev na kabátě, saku a košili Evropy. Šev mezi Západní, evropskou a východní, evroasijskou civilizací. V kontextu expansivního kapitalistického systému, který se nemůže dále rozvíjet intensivně to znamená, že Ukrajina nemá svobodu a nebude nikdy mít svobodu výběru. Nachází se v místě švu svého evropského kabátu. Proto vstupujeme do období bídy a strachu nehledě na to, že nový šev byl udělán až po rozpadu SSSR a posunul se ze západu - z linie Polsko, Československo, Maďarsko na východ, na linii Bělorusko, Ukrajina, Moldávie a Gruzie.

Na této linii, novém švu mezi tak zvaným Západem a tak zvaným Východem se proto také začaly praktikovat novější způsoby ochrany zájmů a vedení válek. K těmto novějším, ale ne nejnovějším počítá i studie Multiple Futures hybridní války. Jejich mnohé definice nejenom popisují a obsahují knihy, kterých je bezpočet, ale i akce stále silných USA ve všech válkách posledních několika desetiletí. Krátce: jedná se o outsourcing vojenských operací pomocí privátních armád a organizací z zabezpečení zájmů, svržení vlád a získání kontroly způsobem, který vylučuje a nebo velice omezuje na jedné straně mince, oficiální vyvolání války a válečného stavu státem-agresorem, na straně druhé, obchází a zcela ignoruje Ženevskou a Haagskou dohodu o válečných zločinech. Silný stát je z obliga, nic se nemůže dokázat, privátní armáda přišla, odešla a nebo se přejmenovala na jinou.

V takovýchto podmínkách se archivuje a konzervuje konflikt na delší dobu. Tak tomu je a bude i v případě Krymu. Západ bude křičet, hrozit nepřiznáním, bojovat sám nebude, válku Rusku nevyhlásí, ale bude držet konflikt při životě na případ, že... Přesto si dovoluji krátkou úvahu o představitelné budoucnosti, bez jakékoli konspirační teorie. Západní zpravodajci budou proto pět v chóru s západními politiky, kteří vyhlašují denně nové sankce. Předsedové představenstev nadnárodních firem budou prozpěvovat, slibujíc plnit přání politiků, a večer se potit z hodnoty akcií. Na tomto pozadí si průměrný Evropan, o průměrném Američanovi již nemluvě, může jen těžko představit, že jsme se octli v proudu nového typu revoluce. Ten nezastaví ani Zemanova, ani Erdoganova Nobelova cena míru. Tezi o novém typu revoluce, na jejímž konce může být konec současné formy hospodářského uspořádání světa, kapitalismu, svědčí celá řada reakcí posledních týdnů. Akcie VISA a MasterCard, ztrácí hodnotu, a to se ještě nic zvláštního neděje. Svět se již ale připravuje na porod kostrbatého ruského národního platebního systému. Bezprecedentní ohlašování nových sankcí utužuje, zakaluje ruskou imunitu, dělá kůži ruského medvěda ještě tvrdší a podporuje realizaci jednoduchých řešení, která již tolikrát zachránila Rusko a tím i nás ve střední Evropě před životem v daleké emigraci. V té se mimo jiné nacházíme od doby narození, opuštěni matkou naší matky. Bezprecedentní hledání zlaté střední cesty prezidentem Obamou v Asii poodhaluje a potvrzuje nový jev a trend: nehledě na strach z rostoucí hospodářské moci Číny, země jihovýchodní Asie Obamovi nevěří. Spojenectví USA proti Číně a Rusko to nebudou mít proto lehké se udržet nad vodou. Podobně jako se to stalo s korejskou lodí: kapitán odešel první, záchranu přivolává v panice dítě. A dnes, korejský premiér rezignuje. Kvůli lodi, nebo kvůli jiným hodnotám? Bezprecedentní, ale zcela logické je páteční rozhodnutí Ruské centrální banky zvýšit úvěrovou sazbu na 7.5%. Prý kvůli útěku kapitálu z Ruska. 65 miliard emigrovalo v posledních měsících. Chudák VVP a jeho lidi neví, kdo co má, a kam co převádí!? Radují se bankéři a západní politici? Nevím, ale jisté je, že jim to dává naději. Tou je šestá kolona. O páté se mluví již dlouho. Šestou kolonou jsou finančníci a bankéři, kteří si neumějí představit a nebo nechtějí představit a připustí, že i jejich život jednou skončí. Nebýt připraven na smrt, lze oprávněně nazvat nezodpovědností vůči pozůstalým. Že nemají strach. Proč by to u tak mělo být u nich nevolených-vyvolených? Tři hlavní ratingové agentury podivně rychle změnily krok a běží před vozem US Departmentu, snižují ratingy, zvyšují cenu peněz Rusku a myslí si, že je to vše, co se stane. Skutečnost je ale taková: brzo dojde ještě více účastníků finančního trhu k přesvědčení, že jim prostě nelze věřit. Ztráta důvěry, je snad to nejhorší, co se může člověku a firmě stát. Znovu získat ztracenou důvěru nepomohou ani nové pracovní stoly, židle ani computery. Více než uvedené jako kapitál stejně neměli a nemají ani ty tři ratingové sestry. Tak se vedle těchto sester octnou na podlaze mokré od oleje i sankcionáři s potravinami, Poláci, a další partneři v různých oblastech obchodu a investic, kteří zruší pod tlakem západních politiků smlouvy s Ruskem. Na tomto místě je na místě se zmínit o plánovaných dodávkách atomového paliva do Ukrajinských elektráren americkou společností Westinghouse. Je zcela nepochopitelné z jedné strany, ale zcela pochopitelně z druhé strany, že evropští politici mlčí jako ryby co se týče tohoto tématu. Nehledě na jiné aspekty plánovaného dobrodružství současným vedením Ukrajiny, je dobré si uvědomit alespoň tři základní věci:

  1. nebezpečí z Černobylu zasáhlo území od Portugalska po Krasnojarsk, a od Norska po Kavkaz. Riziko z havárie atomové elektrárny je objektivně neomezené státní hranicí;
  2. jestliže ruská atomová technologie počítá přibližně s 63 procesy při provozu, to technologie Westinghouse počítá přibližně s 3x větším počtem procesů, od 165 do 190! Objektivní riziko lidského selhání a doba zaučení se neúměrně a nezodpovědně zvyšují;
  3. za provoz atomové elektrárny neodpovídá žádná společnost, ani Westinghouse, ale stát. V tomto případě již neexistující Ukrajina!

Nechce se mi věřit, že by USA a EU byly ochotny finančně podporovat objektivně mnohem dražší atomové palivo privátní společnosti Westinghouse a tím i ukrajinskou energii. V každém případě se jedná o objektivní hodnocení, protože i v případě úspěšného řešení problémů s palivem společnosti Westinghouse se bude jednat pouze o malovýrobu, ne sériovou výroby paliva. Tu má Rusko již celá desetiletí, a bude ji mít i nadále na léta dopředu, již kvůli počtu svých a také exportovaných atomových elektráren, Nechce se mi věřit, že by USA a EU zašly tak daleko a chtěly využít slabosti Ukrajiny k tomu, aby mohly v případě dodávek paliva Westinghousem svalit následky nechtěné havárie a vinu na ruské technologie a Rusy. Je pravdou, že politika se může měnit rychleji než technologie, ale to neznamená, že politici mají právo zvyšovat finanční zátěž svých voličů zvyšováním rizika občanů bez emigrační zelené karty USA.

I tady by se měli politici uvědomit, že Mc Donald, KFC a další staví tabulky s varováním: caution, wet floor! Tak jako tomu bylo i s vyzkoušením paliva Westinghouse v prvním bloku Temelína nebo vyzkoušením paliva Westinghouse na Ukrajině po roce 2000. Kazety Westinghouse se ukázaly jako slabé, měkké oproti ruským a proto nedošlo k záměně ani při Juščenko & Co.

Že by měli strach a dnešní mládí ne? I to je možné a nelze vyloučit. Především tehdy, ztratí-li vůdce hlavu, soudnost a odpovědnost k rodné zemi. USA, EU ani Rusko nejsou a nemohou být nepřáteli Ukrajiny již proto, že nemohou ani s jedním a ni s druhým či třetím bojovat. Bojovat ale mohou a musí se svými vnitřnímu zrádci.

Tento boj čeká a má před sebou i VVP - Putin. On to ví, není hloupý. To potvrdil dokonce i před několika dny sám prezident Obama. Proto je těžko odůvodnitelné podezírat Putina, že chce zabrat Ukrajinu a vyrazit dál do Berlína, Paříže nebo ke kanálu La Manche. Proto se divíme, protože se budeme mít stále čemu divit.

Naši vůdci jsou opravdu podobni inovátorům: za plotem, oddělujícím je od veřejnosti, v utajenosti inovují, šokují veřejnost plody své práce a současně vyžadují veřejnou podporu pro své vynálezy. Této podpory se ale nedočkají. Selský rozum a zákony přírody jsou silnější než akademický rozum a člověkem formulované zákony.

Světě div se! Konec se opravdu blíží! Bude veselo?

0
Vytisknout
14969

Diskuse

Obsah vydání | 13. 5. 2014