Není opravdu radno poslouchat Český rozhlas

2. 5. 2014 / Jan Čulík

Nad českými komerčními stanicemi jsem dávno zlámal hůl - na rozdíl od západních je na nich zajímavé, že nepřinášejí vůbec žádnou přidanou hodnotu. Jdu-li do obchodu a vyměním-li tam své peníze za bochník chleba, provedl jsem transakci, kdy jsem za něco dostal něco. Jak jsem však za poslední měsíc občas byl nucen poslouchat české komerční rozhlasové stanice, tam pro mě žádná taková férová transakce neprobíhá: České komerční stanice se bezostyšně prezentují jako projekt, jehož cílem je zmanipulovat občana tak, aby na něm vydělaly. Žádnou přidanou - tedy informační - hodnotu ty komerční stanice nepřinášejí. Vlastně to vůbec není rozhlas.

České veřejnoprávní rádio, to je trochu jiná věc. Kdykoliv jsem ho v posledních týdnech pustil, zaznamenal jsem, že je buď neuvěřitelně jednostranné, anebo povrchní a hloupé. Vlastně za to to rádio možná ani moc nemůže, neboť holt odráží domácí vnitropolitickou debatu, která se nedokáže pozvednout nad úroveň emocionálního, zjednodušeného, černobílého kýče. Týká se to všech témat: od prezidentské volby a konfliktu Schwarzenberg-Zeman, přes kýčovitý nesmysl, který hrubě zkreslil historii Jana Palacha Hořící keř, přes "informace" o Ukrajině a nyní přes "kontroverzi" týkající se českého vztahu vůči Tibetu a Číně.

Mimochodem, v pátek dopoledne odvysílal Český rozhlas ve zprávách větu, která nesmí nikdy zaznít ve veřejnoprávním rozhlase: "Ukrajinská vláda zahajuje protiteroristické akce ve městech Kramatorsk a Slavjansk." Veřejnoprávní rozhlas se nesmí identifikovat s žádnou kauzou. Věta ve zpravodajství měla znít:

"Ukrajinská vláda zahajuje to, co charakterizovala jako protiteroristické akce v městech Kramatorsk a Slavjansk".

V pátek ráno vysílal Český rozhlas rozhovor Renaty Kalenské s náměstkem ministra zahraničních věcí Drulákem a šéfem organizace Člověk v tísni Šimonem Pánkem o české zahraniční politice vůči Číně a problému Tibetu. Rozhovor se zoufalým způsobem pohyboval zase jen na úrovni českého politického kýče. Pánek, jak se dalo očekávat, zastupoval postoje americké zahraniční politiky. Náměstek ministra zahraničí Drulák říkal v rozhovoru něco o protestech pražské "občanské společnosti" proti prohlášení, které učinil v Číně ministr zahraničí Zaorálek. Dovolil bych si podotknout, že je to hloupost. Žádná občanská společnost v ČR neexistuje. Existují vlivové agentury Spojených států, které z ideologických důvodů s nadšením podporují pražští novináři.

Česká zahraniční politika se s křížkem po funuse, deset let poté, nyní začala zabývat vztahem k Číně a snaží se tam hospodářsky prosadit. Přitom dělá nereflektovaně stejné chyby, jaké už deset let dělají západní politikové, podnikatelé a zejména britské univerzity. Hlavní chybou je něco, co by žádný normální podnikatel neučinil, totiž sázení na jediného, čínského koně. Je s podivem, že např. britské univerzity investují POUZE do Číny a zakládají tam své pobočky, na nichž čínské studenty za horentní britské školné vyučují místní čínští profesoři. Co se stane, až Čína hospodářsky krachne? Západní země nemají žádný alternativní podnikatelský model. Všichni jak lumíci se dnes podbízejí Číně. Nedávno se tam při své návštěvě ztrapnil i britský konzervativní premiér David Cameron a jeho ministr financí George Osborne, když nabídli Číně ke koupi britský jaderný průmysl. :) Teď tento trapný postoj kopíruje i Česko.

V ČR se však hovoří o tématech pouze prostřednictvím zjednodušeného kýče, a tak tomu bylo v pátek i v Českém rozhlase v rozhovoru Drulák-Pánek-Kalenská. Celá složitá a nebezpečná problematika investování do Číny se smrskla na jediný zjednodušený problém - uznání či neuznání Tibetu. Jako by neexistovala celá řada dalších závažných čínských lidskoprávních problémů, jak na to právem poukazuje Daniel Veselý: útlak zaměstnanců v čínských firmách provozovaných západními multinacionálními společnostmi, spolupráce západních počítačových firem na vytváření digitálního policejního státu v Číně a obrovské stávky a demonstrace v čínských podnicích, které nikdo v ČR nereflektuje.

Šimon Pánek při svém systematickém hájení americké politiky tvrdil, že Čína prý "vždycky straší", že podnikne odvetné podnikatelské akce, kdyby ji Česká republika kritizovala za Tibet, jenže pak to na podnikatelské vztahy stejně nemá vliv. Renata Kalenská se ho v tomto momentu zapomněla zeptat, když zjevně jakékoliv politické intervence Česka, desetimilionové zemičky v miliardové supervelmoci, nemají vliv, je opravdu rozumné se o ně skutečně snažit?

To je, myslím, docela základní problém české zahraniční politiky. Ano, můžeme argumentovat otázkou morální. Jenže jestliže něco, co Česká republika dělá, nemá žádný dopad, má smysl to dělat? Neměla by se česká zahraniční politika zamyslet nad svým směřováním a neměla by dělat jen takové věci, které mohou vést k nějakému výsledku?

V celé povrchně kýčovité diskusi o Číně v ČRo chyběl naprosto nejzávažnější aspekt. Jak vím od kolegů z Glasgow University, kteří v Číně vyučují a tráví tam každoročně dlouhé měsíce, jedním z naprosto zásadních, aktuálních problémů dneška je hluboká nespokojenost čínských občanů s tvrdou korupcí v zemi. Občanská zuřivost nad korupcí dosahuje takové intenzity, že státní správa a čínští politikové jsou nuceni proti korupci něco začít dělat. Ale protože je Čína zemí silně xenofobní, je docela logické, že protikorupční tažení v Číně dnes směřuje především k cizincům. Náměstek Drulák uvedl v pořadu Českého rozhlasu, že Čína - konec konců obdobně jako Rusko - má tradiční dlouhodobý pocit, že byla vždy obětí Západu. Tento zažitý stereotyp se dá velmi lehce tamějšími úřady zneužít. Podle kolegů z Glasgow tvrdí nyní čínské úřady, že korupci do země zanesli západní cizinci - a rozjíždí se kampaň trestání západních cizinců za korupci. A to je velmi lehké, protože prý s čínskými institucemi a podniky nemůže žádný cizinec spolupracovat, pokud nedá úplatek. Takže cizinců, kteří v Číně dávají úplatky, nalézá čínská policie hodně. Slouží to pak k veřejné propagandistické kampani, "jak nás Západ zneužívá".

V nynější opožděné kampani českých politiků o byznys s Čínou se v tomto zjevně skrývá potenciálně velký problém. I čeští podnikatelé jsou zvyklí dávat úplatky. Vyhlídky na to, že čínská policie při tom přistihne, a že pak skončí na dlouhá léta v čínském vězení jako "příklad západní degenerace a zkorumpovanosti", nejsou příliš vábné. Jenže o tomto nebezpečí se v pořadu České rozhlasu nehovořilo.

0
Vytisknout
10689

Diskuse

Obsah vydání | 5. 5. 2014