Raději reálný úpadek nebo alespoň ušlechtilý cíl, i když velmi vzdálený?

13. 12. 2013 / Jaromír Habr

V mnohém, co píšete, pane Chábe, se shodneme. Ale při hledání východisek jste mimo jiné napsal: "Zlidštit kapitalismus? Jak, když je sám postaven na určité nelidskosti stejně jako dříve komunismus?" Pak, považujete-li komunismus za stejně nelidský jako kapitalismus, u kterého vypisovat důkazy není potřebné, neboť aktuálně je jich bezpočet všude kolem nás, bylo by žádoucí uvést argumenty. Minimálně já je velmi postrádám. A neberte má slova jako propagandu jakékoli ideologii, neboť mým přesvědčením, k nelibosti některých levicových ideologů, je, že hajzlíky zneužitelná je každá ideologie, a naopak: byli-li by lidé dostatečně moudří a charakterní, ideologické nastavení systému by nebylo důležité, respektive ztratilo by smysl.

Mám-li se ale podívat na obě ideologie, tedy na jednu stranu položit tu, jež staví zisk nad lidskost a klidně jej bude realizovat návratem do džungle, přičemž solidaritu zcela odvrhne jako zbytečnou brzdu, na druhou stranu pak tu, jež vznikla coby touha po svobodě otrokářstvím, feudalismem a kapitalismem utiskovaných a jejíž nedílnou součástí je právě solidarita, která nás od většiny všeho živého odlišuje a lze ji proto vzít za základ humanismu, pak ta první jako individualisticko-egoistická u mne propadá a druhá, kooperativní a solidární, odhlédnu-li od nepříliš zdařených pokusů ji realizovat, u mne má navrch. Samozřejmě, že je přitom nutno míru solidarity nastavit racionálně, nikoli maximálně, jinak by se mnohým stala demotivačním faktorem. Nicméně vždy budu oponovat všem stoupencům svobodného podnikání s pokud možno nulovým omezením coby motivačního ideálu námitkou, že inteligentní seriozní člověk nepotřebuje být k aktivitě motivován možností vlastnit víc než jiní, neboť přijímá práci jako samozřejmou nezbytnou součást života a k jeho naplnění v tomto směru mu stačí být v ní co možná nejvíc společensky užitečný.

Věcně vzato zde proti sobě stojí na jedné straně globalizovaný sobecký individualismus a proti němu humánní kooperativní internacionalismus. Ne že by snad to první bylo proti naší přirozenosti a to druhé přirozené či vrozené, opak je pravdou: aby člověk z přirozeného sobce vyspěl k svobodně kooperativnímu altruistickému jedinci, musí projít výchovou a vlastním zráním, přičemž mnohým na to nestačí celý život. Za fakt ale považuji, že zatímco kapitalismus ve všech jeho ideologických podobách vychází z toho nejhoršího v nás, a nejen, že nemá žádnou potřebu to měnit k lepšímu, ale naopak na tom stojí a proto to konzervuje, komunismus má za cíl člověka svobodného, podílejícího se na obecném společenském užitku z vlastního rozhodnutí. A i když to lze při realistickém pohledu na současný intelektuálně-charakterový stav většiny příslušníků našeho druhu samozřejmě považovat za hodně vzdálené či spíš nedosažitelné, je to pro mne coby cíl, maják, byť někde daleko za obzorem, rozhodně mnohem přijatelnější, než naplňování vlastního životního štěstí na úkor jiných.

0
Vytisknout
5153

Diskuse

Obsah vydání | 16. 12. 2013