Poohlédnutí po věcech, které se staly (nebo se chystají), po věcech (ne)dobrých i špatných

20. 12. 2011 / Jiří Baťa

Není týdne, natož dne, aby se v naší společnosti neudály věci, které jsou někdy více, někdy méně středem pozornosti a podle toho také komentovány. Rád bych se k některým ve zkratce vrátil. Nebudu uvádět časové posloupnosti, ty nejsou důležité, důležitá jsou fakta.

Se zlou se zřejmě potázal ministr školství Josef Dobeš se svým chystaným zavedením školného na vysokých školách. Negativně a kriticky se k tomuto záměru postavila Rada vysokých škol, za kterou stojí 26 těchto vysokoškolských subjektů. Vysoké školy požadují vypustit a přehodnotit návrh zákona o finanční pomoci studentům, neboť podle jejich názoru " vedly k nerealistickým formulacím ve vládním prohlášení a nesplnitelným záměrům". Tím poukazují na tvrzení vlády, že školné otevře univerzity i sociálně slabým studentům díky propracovanému systému grantů a stipendií, který sám premiér Nečas několikrát potvrdil jako zásadní podmínku pro zavedení plateb. Podle představitelů VŠ však tyto granty a stipendia ze záměru vypadly. Tím se dostal návrh do rozporu s programovým prohlášením vlády.

Z běžného pohledu na plnění programového prohlášení vlády to není tzv. "nic nového pod sluncem", není to poprvé a bez nadsázky ani naposledy, kdy jakkoliv na některých bodech tohoto prohlášení jde vláda bezohledně až k morku kosti, pak jiné zcela bez skrupulí odhodí jako nepotřebné či nežádoucí.

Za povšimnutí však na celém záměru stojí ono financování studií ze strany studentů. "Když ptáčka chytají, pěkně mu zpívají", říká jedno staré české přísloví. Stejně tak to vypadá s velkorysou nabídkou ministra Dobeše, potažmo vlády. Předložená záměr má totiž několik pozoruhodných aspektů. Především, že se jedná o "přesun peněz k finančním ústavům na úkor vysokých škol", říká rektor Václav Hampl. Jinými slovy, za půjčky by bankám ručil stát a platil by za studenty úroky v průběhu studia, což by při statisících lidí (studentů) byly miliardy ve prospěch finančních ústavů, tj. bank. Aby toho nebylo málo a aby si zaručené zisky zabezpečili, zákon by studentům ukládal za povinnost nejen fixaci svého účtu trvale na jednu banku, ale navíc u soukromého finančního ústavu -- banky a to po dobu, která může být až dvacet let! Tendenčně "demokratická" vláda ve své "velkorysosti" vůči studentů jde tak daleko, že pokud by student chtěl banku změnit, "za odměnu" by přišel o státní garanci půjčky! No studenti, nevezměte takovou nabídku!

Další libovůli prosadil ministr Dobeš a vláda v podmínkách délky a výše částky splátek. Původně bylo navrhováno, že školné se začne splácet až po dosažení průměrného platu v zemi, který dnes činí cca 24 tisíc korun, jenže záměr politiků, jistě bez vedlejších nečestných úmyslů se změnil a půjčku na školné by měli, podle nového návrhu, začít splácet, jakmile dosáhne jejich plat dvojnásobku minimální mzdy, tj. 16 tisíc korun! Suma sumárum, je to cca o 8 tisíc korun nižší hranice, než s jakým počítalo programové prohlášení vlády. Podle předpokládaných propočtů by mělo školné činit cca 10 tisíc za semestr.

Jestliže jsem výše zmínil, že záměr politiků se změnil bez vedlejších nečestných úmyslů, pak to bylo s velkou nadsázkou. Při pozorném studiu návrhu pana ministra Dobeše, podporovaného vládou, se zcela jistě vkrádá myšlenka či podezření o právě nečestném jednání a úmyslech předkladatelů zákona. Jak jinak si vysvětlit, že nastavují podmínky pro splácení půjčky fixací na účet jednoho, notabene soukromého finančního ústavu? A navíc při případném odchodu z takové banky by měl být ještě student potrestán ztrátou státní garance půjčky? Není to "zcela náhodu" jeden z prvků totality, tedy nařizování či přikazování, jak kdo a co má dělat potažmo vyhrožovat sankcemi? Kde je svoboda a právo občana na vlastní rozhodování, kde se poděl ten proklamovaný demokratický charakter současného režimu? A není to také náhodou něco nezákonného s nádechem klientelismu a korupčnictví, když se všechny platby směřují do soukromých bank?

V daném případě je to splácení půjčky na školné, v jiném případě je to druhý pilíř důchodové reformy atd., vždy vše směřuje do soukromého sektoru. Pravda, státních bank či finančních ústavů je jak šafránu, ale jde-li o jednu a ještě přímo jmenovanou soukromou banku, je to více než podezřelé! Chce mi snad někdo tvrdit, že tak činí bez toho, že by tím nesledovali nějaké výhody, jedno zda se dostaví hned či později? Tak tomu může věřit jen naivní a retardovaný jedinec! V rámci vládou vyhlášeného boje proti korupci je to moment skutečně nepřehlédnutelný! No nevím, ale mám za to, že ministr Dobeš má pěkně zaděláno na další průšvih a vláda na tom není nic lépe.

Z  jiného soudku, tedy jiné oblasti státního orgánu, pochází faux pas pana ministra zahraničních věcí, jeho knížecí milosti Karla Schwarzenberga, když si na hruď, přesněji řečeno na klopu svého saka, připnul "placku" (nazvat to odznakem nelze), na níž se bylo možno dočíst : "Putine, ke mně! Mazej na místo!" Nevím, co tím chtěl nikoliv básník, ale pan kníže říci, ale jednak mi to připadá jako velmi dětinské, v obráceném garde senilní jednání, stejně tak nechutné, nevkusné, neetické! Jaké na to budou ohlasy v Rusku, konkrétně od samotného Putina lze jen těžko odhadovat, jisté je, že se pan kníže budoucímu ruskému prezidentovi tímto gestem příliš nezavděčí. Chápu, pan kníže samotného Putina nemusí, on raději někoho z "west company," nicméně jeho krátkozrakost, potažmo senilní nerozvážnost jemu osobně nic pozitivního asi nepřinese. Nedávno podepsané obchodní dohody s Ruskem za 54 miliard korun mu ( v porovnání s jeho majetkem) mu zřejmě až tak moc nic neříkají.

Není tomu tak dávno, kdy se o něm prý " netaktně a dost nevybíravým způsobem" slovně otřel médii přetřásaný kontroverzní pan Bátory ze stáje ministra Dobeše. To bylo (mnoho) povyku pro nic! Reakce Schwarzenbergova okolí, které několik bezvýznamných Bátorových slov vyvolaly, zdaleka převyšovaly charakter zmíněného faux pas K. Schwarzenberga, který se nikoliv netaktně, právě naopak, velmi hrubě "otřel" o státníka, kterému on sám nesahá ani po kotníky. Nelze říci, že by ohlasy nebyly, ale v porovnání s humbukem kolem slov pana Bátory na adresu K. Schwarzenberga, je to jen šum vody horské bystřiny.

Nedělám si iluze, že by se pan Schwarzenberg ráčil nějak veřejně Putinovi omluvit, ale rád bych věděl, co tím sledoval. Při tom mu zpříma hleděl do očí. To je ovšem zřejmě nereálné, neboť jak řekl poslanec Jandák: "Já se mu snažím dívat do očí, které jsou ale permanentně zavřené!" Možná přemýšlí, jakou "blbost" zrovna udělal. Ale opravdu jen možná!

0
Vytisknout
3842

Diskuse

Obsah vydání | 20. 12. 2011