Sbohem, Radku Ptáčku, který vedl mé první české kroky
4. 9. 2024 / Fabiano Golgo
čas čtení
6 minut
Radkova
manželka v neděli zalarmovala policii poté, co od něj dostala zprávy,
které vypadaly jako sebevražedné. O několik hodin později bylo nalezeno
jeho tělo. V době psaní tohoto článku nebyly známy žádné další
podrobnosti. Radek Ptáček se stal známým díky mnoha mediálním
vystoupením jako jeden z nejuznávanějších dětských psychologů a soudních
znalců.
Velmi
známým se stal jeho boj proti fyzické agresi rodičů, stejně jako jeho
prezentace o tom, jak je náš mozek zodpovědný za většinu našich nemocí, a
dokonce i o nedávných objevech v medicíně, které poukazují na přímý
vztah mezi střevním biomem a mozkem, s převratnými poznatky o tom, jak
mohou mikroby a bakterie v našich střevech souviset s depresí nebo
stárnutím.
Radka jsem
poznal, když jako jednadvacetiletý pracoval v internetové kavárně
(Highland) svého bratra na Národní třídě. Byl to doslova můj první český
kamarád. Přijel jsem den předtím a první, co jsem ráno udělal, bylo, že
jsem vyhledal internetovou kavárnu, typ dnes již zaniklého podniku,
který však v roce 1997, kdy se online svět stával mainstreamem, vznikal
po celém světě. Domácí připojení k internetu bylo drahé a méně
rozšířené, a tak vznikaly internetové kavárny. Radek mluvil velmi dobře
anglicky a neustále mi přicházel na pomoc pokaždé (asi každých 10
minut), když počítač zamrzl nebo se zhroutil, což byla tehdy další běžná
věc.
Radek mi nabídl, že
mě ve dnech volna provede po Praze, a velmi jsme se sblížili. Byl jsem o
šest let starší a právě jsem se přestěhoval z Ameriky, on se velmi
ochotně učil všemu, co jsem měl na srdci, a zároveň mě krmil bohatými
porcemi české historie a psychologie. Už tehdy se zajímal o psychologii a
hltal literaturu na toto téma, takže naše rozhovory byly naplněny jeho
psychologickými znalostmi s mými antropologickými, které byly hlavním
důvodem, proč si chtěl povídat.
Když
přišlo léto, Radek mi řekl, že dělá vychovatele na letním táboře
exkluzivně pro děti velmi slavných herců. Pozval mě, abych s nimi zůstal
dva týdny. Ondřej Brzobohatý byl jedním z nich. Výrazně si ho pamatuji,
protože jeho otec měl při nočním povídání u ohně se mnou mimořádné
znalosti o Brazílii a jeho slovenská matka byla velmi hřejivá a poutavá
osobnost.
Radek mě doslova
naučil všechna moje první slova a věty v češtině. Byl to on, kdo mě
seznámil s českými zvyky, popkulturou, rodinnými tradicemi. Byl to můj první učitel češtiny.
Nemohl
jsem uvěřit, když jsem si přečetl, že zemřel. V pouhých 48 letech. Na
videu s rozhovorem, který poskytl před necelými dvěma měsíci, nejsou
vidět žádné známky deprese nebo zoufalství. Spíše naopak. Stejně jako ve
všech svých předchozích vystoupeních, z nichž mnohé jsou k vidění na
jeho instagramovém profilu, ukazuje stále stejného velmi jistého a
inteligentního Radka, jehož šarm ovládne celé studio a jehož úžasné
schopnosti dokonale komunikovat nejrůznější psychologické teorie jsou
ohromující.
Radek vypadal
jako obraz dokonalého muže. Neuvěřitelně pohledný (říkal jsem mu Clark
Kent), klidný, soustředěný, úspěšný, vzdělaný, s perfektní kariérou. Jak
mohl tento muž, který strávil svá pracovní léta tím, že učil lidi, jak
se vypořádat s depresemi a dalšími psychickými potížemi, podlehnout
něčemu, na co byl odborníkem, když proti tomu bojoval?
V
jednadvaceti letech už byl velmi soustředěný, nikdy neztrácel nervy, s
věčně poskakujícími dětmi na letním táboře se vypořádával s klidem jako
Ghándí.
Ještě před
několika týdny propagoval své semináře. Ještě nedávno aktivně publikoval
na svých sociálních sítích. Vůbec žádné známky depresivního člověka.
Vypadal stále, jako vždy, plně pod kontrolou. Jeho oči měly vždy lehkou
úsměvnou kadenci na bočních špičkách, jeho zadumaný, jeho živý hlas vždy
promítal sebevědomí a jeho chování bylo symbolem celistvosti.
Něco
to však zlomilo a on se rozhodl ukončit svůj život podle svých
vlastních představ. Smutnější by bylo jen to, kdyby zemřel na nějakou
nemoc nebo nehodu. Když už se jednou rozhodl, i když to zlomilo srdce
mně i mnoha lidem, kteří obdivovali jeho zdánlivou dokonalost, mohu si
alespoň oddechnout s vědomím, že to tak chtěl.
Radek nám všem zanechal poslední vzkaz na svém facebookovém účtu:
„Kdybych
měl říct, po 25 letech v psychologii, co je v životě důležité? Láska,
láska, láska... vlastně nic jiného. Pečujte o vztahy, protože jedině
vztahy vám dají dobrý život. Můžete dobře jíst, sportovat, ale když
nemáte vztahy, je to stejně jedno. Nehledejte elixír dlouhého života,
máte ho možná vedle sebe. Pečujte o toho druhého víc než o sebe. A
jestli bych měl definovat to, co v životě opravdu zabíjí, je to samota.
Samota vás zničí, pomalu a spolehlivě. Vztahy vás udrží při životě a
dají vám život věčný a vděčný. Milujte život. Jo a k mým oblíbeným
tématům: opravdu nebijte děti, opravdu je to naprosto zbytečný, jde to a
lépe i bez toho, nezapomeňte, že děti by se s vámi měly cítit bezpečně,
ne se bát, kdy zase nějaké přiletí,“ končil vzkaz.
Lituji,
že jeho smrt může zastínit jeho velmi důležitá poselství, která budou
vždy dostupná online. Jeho postavení v české psychologické sféře bylo
velmi vysoké, neboť nejenže ve svých mediálních vystoupeních
popularizoval řadu důležitých témat, ale také proto, že byl v mnoha
aspektech svého oboru v popředí. Od nenásilného přístupu k výchově dětí
přes experimenty s fekální transfuzí, moc mysli nad naší pohodou až po
techniky duševního zdraví v boji proti depresím, byl Radek Ptáček jedním
z největších novodobých Čechů. A já jsem měl tu čest mít ho jako první
průvodce tohoto národa.
Díky za tvůj odkaz, Radku.
3017
Diskuse