EU ještě nebuduje vlastní armádu. Zatím

9. 6. 2017

Evropská komise ve středu pokračovala v sérii pojednání o budoucnosti Evropy textem věnovaným scénářům užší obranné spolupráce. "Transatlantická vazba se vyvíjí," tvrdí dokument podepsaný dvěma místopředsedy komise, Federicou Mogherini a Jyrki Katainenem. "Břemeno zlepšování evropské bezpečnosti leží především v evropských rukou." Toto prohlášení odráží nedávné poznámky německé kancléřky Angely Merkelové o potřebě Evropanů vzít osud do vlastních rukou, a loňská slova předsedy komise Jean-Clauda Junckera, že "Evropa už si nemůže dovolit přiživovat se na vojenské moci jiných."

O samostatnosti v obraně se snadněji debatuje než se jí dosáhne. Evropská unie, včetně Británie, utrácí za obranu méně než polovinu toho co USA. Komise navrhuje alternativu k navyšování obranného rozpočtu na 2 % HDP: Lepší koordinaci obranných výdajů a zřízení jednotného trhu pro vojenský průmysl, který by podpořil ekonomickou soutěž a nakonec vedl k lépe zvladatelnému arzenálu. (Armády EU nyní používají 178 zbraňových systémů ve srovnání s 30 používanými USA.)

Zpráva komise podporuje hlubokou vojenskou integraci - společný obranný a bezpečnostní systém s vojenskými operacemi vedenými EU a nezávislými na NATO, s kybernetickou bezpečností na úrovni EU, společnou ochranou hranic a pobřeží. Takový systém se společným nákupem vybavení financovaným z rozpočtu EU by měl umožnit úspory z rozsahu. Komise již navrhuje poprvé obranné výdaje z rozpočtu EU na rok 2017. Jde nyní jen o 25 milionů eur na společný obranný výzkum. Částka má být po roce 2020 zvýšena na 500 milionů eur. Existuje také plán na zřízení fondu, který by vybral od členských států miliardu eur ročně a rozšířil ji pákovým efektem na 5 miliard ročně - za účelem společných investic do vojenského vybavení.

Tato čísla jsou samozřejmě ve srovnání s celkovými ročními výdaji nějakých 227 miliard eur. Jsou stejně podceněna jako zřízení malého společného štábu pro řízení neexekutivních vojenských misí EU, které zahrnují výcvik a poradenství spíše než boj. A všechny návrhy komise zdůrazňují, že mají posílit, nikoliv oslabit spolupráci v NATO. Ale jen vypadají umírněně; ve skutečnosti položí základy pro alternativní bezpečnostní systém, který bude třeba, pokud po Trumpově rétorice budou následovat praktické kroky USA.

To se zatím neděje.

Alternativa k NATO je třeba také proto, že aliance již nepředstavuje nejpohodlnější rámec pro severoevropské státy, jejichž vztahy s klíčovým členem aliance, Tureckem, se v posledních měsících ochladily.

Ačkoliv popularita NATO v Německu roste, většina Němců si podle nedávné studie společnosti Pew Global nepřeje, aby jejich země bránila spojence v NATO, pokud by to znamenalo vojenský konflikt s Ruskem. Takže Merkelová má politickou licenci jednat mimo rámec NATO, v jehož rámci z jejího hlediska nyní působí nejprotivnější postavy globální politiky - Trump a Erdogan. Jako v jiných oblastech unijní spolupráce může očekávat podporu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který nedávno jmenoval ministrem obrany silnou eurofederalistku Sylvii Goulardovou.

NATO se nerozpadá, EU nebuduje armádu a Německo opravdu neplánuje získat jaderné zbraně, jak už někteří němečtí konzervtivci navrhovali. Spíše je zkoumán nový, méně omezující rámec evropské obrany. Pokud USA a Turecko eventuelně začnou dělat vlny, mohou členové EU přinejmenším ušetřit nějaké peníze a zvýšit vzájemnou kompatibilitu a připravenost svých ozbrojených sil.

Podrobnosti v angličtině: ZDE