Svoboda a veřejný zájem

25. 5. 2016 / Boris Cvek

Kolem přijímání protikuřáckého zákona se opět otevřely v České republice velmi obvyklé spory o tom, co je svoboda a její omezování. Jakožto člověk, který se hlásí k liberalismu, vysoce oceňuji osvobození člověka od poručnictví státu. Stát tu má být pro člověka a nikoli člověk pro stát. Problém ovšem nastává v okamžiku, kdy jeden člověk má respektovat svobodu jiného.

Zřejmě díky zkušenosti z normalizace, kdy neexistoval právní stát a stát byl ve všech ohledech jenom nástrojem jedné mafiánské organizace, v Česku – zejména pravicově smýšlející lidé – mají tendenci považovat za svobodu osvobození se od státu do stavu nějaké džungle, kde si každý dělá, co chce, a podle toho, jak je silný. Džungle je ovšem naprosté popření svobody. Stát musí zasahovat do společnosti, pokud má být ochráněn slabý před silným, pokud má být zrušen princip džungle a nastolen princip práva.

Debata o svobodě nemůže být oddělena od debaty o veřejném zájmu. Ta svoboda, která je tolik drahá liberálům, nemůže existovat bez veřejného zájmu, je dokonce možná pouze v rámci veřejného prostoru, definovaného právem a dalšími pravidly. Tedy debata o kouření musí být debatou o veřejném zájmu a nikoli debatou o tom, že nám zase chce někdo zasahovat do naší svobodné džungle. Džungle není svobodná, džungle je otroctví slabšího silnějšímu. Ani „svobodný trh“ se nesmí stát džunglí, v níž se „podniká“ na způsob tunelování a konkurzních mafií nebo na úkor lidského zdraví.

Jiným způsobem není možné pochopit, proč civilizované země systematicky kouření potlačují (protože je to ve veřejném zájmu), jiným způsobem není možné ani se civilizovanou zemí stát (nejde ani tak o výsledek té debaty, ale hlavně o to, že součástí debaty nemůže být koncept svobody jako džungle, svobody jako jakéhosi prázdna mimo veřejný prostor a veřejný zájem).

Pozn. JČ: Ve většině zemí světa je zakázáno kouření ve veřejných místnostech proto, že způsobuje rakovinu jiným lidem, než jsou kuřáci, tedy nekuřákům, kteří jsou nuceni kouř kuřáků vdechovat. I kdybychom tedy přijali sporný argument některých českých "libertariánů", že si člověk má právo ničit zdraví, když chce (že jiní lidé musejí vydávat obrovské finanční částky na léčení nemocných kuřáků ve zdravotnictví tito "libertariáni" pomíji), nikdo nemá právo ničit zdraví druhým lidem. To je naprosto nesporný argument, přijímaný v zahraničí všeobecně. Je s podivem, že do České republiky pro mnoho lidí zase jaksi nedorazil...

0
Vytisknout
3428

Diskuse

Obsah vydání | 26. 5. 2016