O podrazáctví

21. 10. 2013 / Ladislav Stalmach

Tak mi volal Stanislav Polčák. Než jsem stačil pozdravit a poptat se ho na zdraví, řekl, že četl Britské listy a že jsem podrazák. V tu chvíli jsem nevěděl, o čem mluví, ale telefonát byl u konce. Tak jsem zagugloval a začalo mi svítat. Jako bývalý člen celostátního výboru Gazdíkova STANU jsem podezřelý, že jsem napsal článek "VOLBY JAKO DIVADELNÍ FRAŠKA? PŘINÁŠÍME NÁZOR ČLENA HNUTÍ STAROSTOVÉ".

Zajímalo by mne, jestli takto urážel i další členy současné, nebo čím dál početnější bývalé.

Kdybych byl skutečným autorem tohoto článku, napsal bych ho trochu jinak, ale v podstatě mohu potvrdit, že informace v něm uvedené jsou pravdivé. Proto mne nepřekvapuje chování pana exposlance. Lidé často promítají své vlastnosti do lidí v okolí.

Pokud naznačuji, že podrazákem není jakýsi whistleblower, ale pan Polčák, mám na mysli to, že vnímám jako podraz politika, kdy ho jeho voliči a spolustraníci hromadně prosí, aby do zákona nevkládal paragraf o povinném sepisování smluv o převodu nemovitostí právníkem, a on to stejně udělá.

Jako podraz je možno vnímat také, když politik v médiích odsuzuje chování komunistů za normalizace a pak přijede jako host na schůzi a vyhodí z ní kolegu, protože mu v  Mladé frontě vyšel článek, se kterým on nesouhlasil. Jako další podraz na voliče vnímám také to, že pro zástupce starostů a nezávislých není problémem v této zemi lichva. Ve výčtu toho, co jeden považuje za podrazáctví a druhý za umění kompromisu, bych mohl pokračovat dále, ale škoda papíru.

V politice není podrazák ten, kdo odhalí nedemokratické praktiky ve straně, ale ten, kdo s pusou plnou demokracie jedná zákulisně a s postranními úmysly.

Přeji této zemi ve sněmovně samé slušné politiky, kteří budou mít na mysli především blaho její a jejich občanů.

0
Vytisknout
11164

Diskuse

Obsah vydání | 23. 10. 2013