Snahu mládí dosáhnout nezávislosti je potřeba podporovat

12. 2. 2013 / Jan Bím

Pokusím se ještě o jeden vstup do sporu o pohled na mladou generaci a na její místo ve společnosti, která je dnes svými převažujícími hodnotami pro mnohé lidi méně přívětivá a ze které se snaží vyčleňovat mladá generace svým osobitým protestem proti autoritám starších generací, proti rutinním pohledům a dobovým tradicím.

Vzpoura proti tomu jít ve šlépějích rodičů, proti postupům a trpělivosti čekání, až se společnost nějak shůry ujme každého z nás a přidělí nám předem stanovené místo, je jistě možné vnímat jako individuální pokus mladých o vzpouru proti nadvládě a usurpaci si rozhodování o našich životech někým, kdo je nechápe, protože žije úzy a standardy, které pozbývají dobové relevance a jsou spíše mocenským sebeklamem stáří. To vždy nakonec jednou bude muset ustoupit vitalitě a inovativnosti mládí, entusiasmu "dobýt svět" anebo pokusit se jej alespoň změnit, snaze a úsilí o dosažení vlastních ambicí podílet se ekonomickém pokroku a společenské identifikaci své osobnosti jako jedinečné a originální. Mladí lidé nechtějí být bezvýznamná kolečka v obrovském stroji deprivovaní rutinní prací ve prospěch nějaké anonymní masy, která nemá ani jméno ani adresu, nedá se konfrontovat ve svých názorech, zkrátka s bezejmennou "společenskostí", se kterou se nedá jít jako s konkrétním člověkem na pivo a zeptat se ho na to, jakou poslouchá muziku a komu fandí ve fotbale.

Příspěvek do diskuse od pana Marka a jeho kritika se nese přesně v duchu článku paní Říhové, který ovšem je jen pocitovým narativem svých autorů, bez nějakých sociologických statistik či snad nějakých dalších komentářů studijních psychologů naší mládeže či někoho, kdo se šířeji zabývá hodnotovým zaměřením mladé populace resp. lidi, které bez bližšího vymezení škatulkujeme a označujeme jako "mladé". Sán pan Marek mne nazval mladíkem, možná by měl s osobními daty (ať se týče mého věku nebo vzdělání) zacházet obezřetněji, protože evidentně "střilí naslepo" a jestli někdo reaguje ad personam, pak právě on.

Takže já se pokusím na tomto tématu najít nějaké konkrétní odkazy, z hlediska nějakého empirického pohledu, statistiky a konkrétních příkladů z ekonomické praxe.

Již před pár lety vznikl dokument připravený Českým svazem měst a obcí za pomocí nadnárodního producenta IT technologií americké firmy IBM, která se věnuje už několik let "chytrým technologiím", které mají nejen za cíl učinit výrobu, produkci a jakoukoli úřední administrativu efektivnější, ale ve své nové studii "Chytřejší města jako evropské téma" -- z r. 2010 a která se snaží reagovat i na urbanistické a infrastrukturní lapsy našich velkoměstských aglomerací, sociálních problémů v nich, energetické závislosti a její zvyšující se spotřeby . Jeho cílem je vyzdvihnout potenciál informačních a komunikačních technologií pro rozvoj měst.

ZDE je koncept celé práce

Věkový průměr českého zastoupení IBM je něco málo přes 33 let. Jsou to tedy ti převážně ti mladí. A teď je otázka, jestli vše to, co jsem napsal jako repliku na názor paní Říhové, lze aplikovat třeba na mladé, kteří svoji prací pro tuto společnost splňují všechna její negativní hodnocení, která jsme se dočetli v jejím minulém postřehu (zhoubnost nadměrných neosobních komunikací prostřednictvím IT, individualismu a sobectví v touze budovat své kariéry za vysoké platové odměny, jestli fakt, že firma IBM používá nadnárodní pracovní kulturu -- jejich "Code of Conduct" je postaven na mezinárodních zvycích a etice jednání a komunikace -- jestli zrovna tím netrpí náš pocit vlastenectví a hrdosti na naši zemi, protože v těchto společnostech je kosmopolitismus a jakési firemní etické esperanto tím etalonem společné kultury, které postrádá vlast a národní kořeny a přes svoje osobní výkonnostní cíle jejich plnění podmiňují vzájemnou spoluprací...Proč? No, asi proto, že je to pro jejich plnění z hlediska úsilí o jejich dosažení výhodnější opřít se o sílu synergických efektů agregace a diversifikace svých znalostí a schopnosti s ostatními.

Třeba konvergence mezi technologickou odborností v oboru IT SW a jeho funkčními možnostmi a BPM (Business Process Management), operations a firemní governancí -- pak prostě bude efektivnější. Jestli je toto ten egoismus kombinovaný s kolektivismem vlčí směčky, pak to věru nevím, ale mohu potvrdit ze své praxe konzultanta, že bez něj by se nikdy žádného efektivního a inovativního postupu nedosáhlo.

Můžeme se podívat na další příklad. Zásadní sondu do života a jeho kvalit, včetně zájmových aktivit a sociálních atributů nabízí tato statistika eurostatu.

Pro mě osobně jsou tam dvě zajímavé odstavce . "Computer and Internet" a následně "Lifestyles". Kde je následující konstatování

"E-dovednosti lze považovat za klíčové kompetence, které mohou přispět k úspěšnému životu ve společnosti založené na znalostech, a tam je zřejmý rozdíl mezi úrovní počítačových dovedností mladších a starších generací."

Další statistickou významnou veličinou, je ochota a schopnost mladých cestovat (za předpokladu znalosti nějakého cizího jazyka),takže jejich schopnost přizpůsobit se kosmopolitnímu koloritu, pěstovat mezinárodní vztahy a i jejich ochota mít za partnera člověka jiné národnosti nebo rasy než je on sám, je větší než u "starších věkových kategorií".

Co se týče zaměstnanosti, pak ve věku 24-29 let je zaměstnanost 75%, a to v důsledku toho, že cca 20% ještě studovalo. Údaje z r. 2007 nám dnes nemusí připadat jako aktuální, ale nakonec ani současný stav ekonomické recese není reprezentativní v delším období řekněme posledních 20 let.

Bylo by bylo zajímavé, pak tento fakt nějak extrahovat z textu paní Říhové, protože já v něm cítím právě výtky za tyto jejich priority a schopnosti.

Nicméně tyto odsudky, jak jsem psal již minule, spíše souvisí s konzervativním přesvědčením jako životní filosofií a které je více netolerantními a vyvolává jistý strach, že mladí už nepotřebují nás staré rodiče, nechtějí se o nás ve stáří postarat a zůstat s námi u nás doma, kde se narodili, ale často nás opouštějí proto, že chtějí studovat, pracovat a žít JINDE ve světě, než kde jsme se my, jejich rodiče narodili a kde chceme i dožít.

Lidé liberálního smýšlení, kosmopolitního ukotvení v evropském prostředí universit nebo nadnárodních společností, jsou svoji kulturou jednání s lidmi daleko více tolerantní a empatičtí k pohledu jiných, daleko lépe snášejí "jinakost" (barvu pleti, vyznání, sexuální orientaci, mají tolerantnější vztah k genderové vyváženosti ve společenské a profesní emancipaci obou pohlaví být si rovny, mají větší pochopení k tomu, nacházet nové metody využívání přírodních zdrojů a evnvironmentalismu obecně, více než staří.

Jsou více pro alternativní zdroje energie než pro klasické, nemají rádi těžký průmysl, raději pracují ve službách nebo státní samosprávně či NGO než starší, kteří ve spojení s průmyslem žili, a který je z větší části živil a po většinu jejich ekonomické angažovanosti formoval jejich žití v dobových intencích 20.století.

Evropský projekt multikulturalismu je převážně přijímán mladými než staršími, snaha o porozumění jiným kulturám než jen té naší včetně tolerance k partnerským vztahům s příslušníky jiných kultur a etnik. Jak jsou na tom naši rodiče s tím, kdybychom si měli vzít cizince? Myslím, že většina řekne něco ve smyslu -- "jak se budete domlouvat, naučí se ten druhý kvůli tobě česky?" nebo "to ti čeští chlapci/děvčata připadají obyčejní a musíš mít někoho extra?"

Je z tohoto apriori patrné, že jsou toto lidé více egoističtí než jiní, agresivní členové nějaké smečky či snad lidé nafoukaní dávající najevo ostatním svoji převahu ekonomickou či vzdělanostní? Nemyslím si to, jsou prostě postmoderně nezávislí a jestli postmoderna stírá klasické politické vymezení (které je z článků pana Marka a paní Říhové silně cítit) na "pravici a levici" -- pak mladí se v tomto taktéž již špatně identifikují podle těchto klasických měřítek, stejně jako je klasické hodnocení na to být levicový nebo pravicový v přístupu k hodnotám a postojům ke společenským problémům velice indiferentní -- pak mladí se daleko lépe podobně jako soudobá politika -- rozdělují na ose -- "konzervativní vers. liberální" a to je problém schopnosti našeho českého vnímání tento rozdíl rozlišit.

Protože velká část naší české společnosti je konzervativní a tenduje k dogmatickým "zákonitostem" anebo "jistotám" . V politických preferencích můžeme najít rozdílné postoje pro "pravicové a levicové konzervativce", ale mají i překvapivě mnoho společného (někdejší parlamentní volba prezidenta ukázala, jak si pravicoví a levicoví konzervativci z ODS a KSČM dokáží být blízcí při odmítání volit za prezidenta člověka jako je pan Jan Sokol a jak dokonale se shodnou na osobě Václava Klause)

Nicméně zásadní dělicí čára v rozlišení konzervativců a liberálů je třeba při toleranci pochodů "Pride" gayů a lesbiček - je to obecně dělicí čára v  toleranci k jinakosti a liberální pohled je pohled je více postmoderní a také více progresivní než lpění starších na tom co znají, co sami dělali a co by se časem nemělo měnit. Myslím, že takto jsem sám, coby kdysi opravdu mladík, uvažoval, a jelikož už jsem dnes už poněkud starší mladík, i když pan Marek se mi snaží zalichotit, pak jsem rád, že čas můj "mladický pohled" se v tomto nijak nezměnil.

Ne snad proto, že bych s postupem času více "nezvolnil" a že pro mne rodina a spokojenost dětí znamená více než osobní úspěch, ale že jsem zůstal liberálního smýšlení -- a každému dávám právo si vybrat -- jít důsledně za svým štěstím a osobním úspěchem -- anebo se snažit o klidný a spojený život své rodiny, mít rád svoji ženu a svým dětem poskytnout bezpečný a láskyplný domov angažovat se v obecně prospěšných společnostech nebo zakládat družstva pracující na principu jeden hlas= jeden (stejný) podíl.

0
Vytisknout
1778

Diskuse

Obsah vydání | 12. 2. 2013