Jak chtějí stoupenci neustálého vyzbrojování Ukrajiny zvrátit konflikt ve prospěch Kyjiva?
7. 11. 2024 / Daniel Veselý
Kdykoliv napíši komentář k válce na Ukrajině, objeví se na Britských listech nesouhlasné reakce, které však postrádají konkrétní odpovědi na mé otázky. Tedy - jak může Ukrajina zvrátit konflikt ve svůj prospěch a porazit ruskou okupační armádu, když nemá téměř žádné trumfy v rukou? Domnívám se, že přívrženci strategie neustálého vyzbrojování Kyjiva do konečného vítězství zaměňují zbožná přání za chmurnou realitu a vesměs nereagují na mé postřehy: Ukrajina válku prohrává, nehledě na to, kdo se se stane americkým prezidentem, jak usoudili experti oslovení think-tankem Responsible Statecraft ještě před zvolením Donalda Trumpa do Oválné pracovny. Mimochodem, kde je důkaz, dokládající, že “Trump je v Putinově kapse”, když se první Trumpův mandát vyznačoval daleko tvrdším postupem proti Rusku než Obamův kabinet a když staronový prezident oficiálně poskytl Ukrajině smrtící zbraně? Ostatně Putin je jedním z mála světových lídrů, který odmítl Trumpovi pogratulovat k volebnímu vítězství.
(Pozn. JČ: Ve středečním zpravodajství Channel 4 News zdůraznil interviewovaný Trumpův odborník na vojenskou problematiku, že Trump bude naléhat na diplomatické řešení války na Ukrajině a nebude nekriticky dodávat Ukrajině zbraně.)
Už před deseti lety jsem zastával názor, že by se Ukrajina měla stát mostem mezi Východem a Západem, přijmout vojenskou neutralitu a vyřešit národnostní otázky na území obývaném převážně ruskojazyčným obyvatelstvem. O sedm let později, v době, kdy se ruská armáda šikovala podél ukrajinských hranic, jsem apeloval na diplomatická jednání mezi Západem a Ruskem, a totéž stanovisko jsem zastával i během nelegální ruské invaze. Do omrzení jsem opakoval, že klíčem k odvrácení krize, potažmo ukončení válečného konfliktu, je především neutralita Ukrajiny, již si mnozí pozorovatelé mylně vysvětlují jako její kapitulaci. Není nic destruktivnějšího než plnohodnotný válečný konflikt ústící v ničení ukrajinských měst a vesnic a ilegálním záboru ukrajinského území ruskými vojsky.
Dlouhodobě jsem zdůrazňoval, že čím déle válka potrvá, tím více ukrajinského území si Rusko uloupí. Tato predikce se nakonec vyplnila. V říjnu okupační ruská armáda zabrala největší kus ukrajinského území od července 2022 - více než 160 čtverečních mil. Mezitím se Ukrajina potýká nejen s nedostatkem pracovních sil, nízkou morálkou v armádě, nedostatkem zbraní a munice, ale i s dezercí. Kupříkladu Fabiano Golgo navrhuje, aby Ukrajině bylo umožněno odpalovat střely dlouhého doletu na ruské území, což její západní spojenci kategoricky odmítli. I kdyby nakonec Kyjiv dostal zelenou pro údery hluboko na ruské území, jak navrhuje Fabiano Golgo, nikterak to nezmění situaci na ukrajinském bojišti, o niž jde v tomto konfliktu především. Navíc tato veskrze riskantní strategie pouze vyvolá masivní ruskou odvetu proti ukrajinským cílům, přičemž hrozí zásadní eskalace, neboť tyto zbraně by pravděpodobně obsluhoval západní vojenský personál, který by mohl být při ruských úderech usmrcen.
Součástí istanbulských jednání mezi Ukrajinci a Rusy na úsvitu ruské invaze bylo zajištění bezpečnostních záruk pro Kyjiv v případě budoucího ohrožení země, což Spojené státy jako hlavní proponent “otevřených dveří” NATO odmítly. My samozřejmě nevíme, jak by tato jednání nakonec dopadla, kdyby je západní země v čele s USA nesabotovaly. Nevíme, zda by Rusko trvalo na vetu bezpečnostních záruk pro Ukrajinu, když je Bílý dům ani nemínil Kyjivu poskytnout. Tehdy však existovala velmi reálná šance na ukončení války v jejím zárodku, kdy by Kyjiv nepřišel o žádné území, jež ztratil po 24. únoru 2022.
Jak je možné, že moji kritikové důrazně neodsoudili hanebný postoj Západu vůči istanbulským jednáním, zatímco neustále poukazovali na absolutní nedůvěru v cokoliv, co Putin prohlásí? Jde jim snad o soukromou vendetu proti kremelskému vládci, anebo o bité Ukrajince, z nichž je nemalá část ochotna s Ruskem vyjednávat i za cenu územních ztrát? Tento konflikt není o osobě Vladimira Putina, neboť ruský establishment již v roce 2008 ostře protestoval proti případnému začlenění Ukrajiny do NATO. A jak titíž lidé nahlížejí na sabotáž minského procesu, o níž otevřeně hovořila Angela Merkel?
Shrnu-li tedy své veškeré námitky proti stávající západní strategii pro Ukrajinu, Kyjivu a jeho západním donorům zbývají pouze dvě cesty: Urychleně zasednout za jednací stůl a asertivní diplomacií získat pro Ukrajinu bezpečnostní záruky, zajistit kontrolu na zhruba 80 procentech ukrajinského území a akceptovat neutralitu, anebo existuje druhá možnost, jak zvrátit neblahou trajektorii konfliktu ve prospěch Kyjiva, a to nasazením vojáků NATO na ukrajinském území. Jenže tato možnost, s níž by proponenti vojenského řešení patrně mohli souhlasit, je zaručeným receptem na přímý fatální střet USA/NATO a Ruska, jenž by se s velkou pravděpodobností mohl zvrtnout v terminální jaderný konflikt. To opravdu chceme?
Diskuse