ČR by měla radikálně přehodnotit vztahy se Saúdskou Arábií

9. 10. 2018 / Daniel Veselý

čas čtení 6 minut

Vztahy mezi jednotlivými zeměmi jsou výlučně určovány pragmatickými zájmy a nestojí na naivním idealismu akcentujícím lidská práva. To samozřejmě platí i pro Českou republiku, která, ač se navenek prezentuje jako moderní demokracie, udržuje čilé politické a ekonomické vztahy s tyranským režimem v Saúdské Arábii. Kritikové však mohou namítnout, že Rijád je nedocenitelným spojencem Trumpova Bílého domu a Velké Británie, takže jsme vlastně v dobré společnosti. Jenže jak v USA, tak ve Velké Británii poslední dobou sílí hlasy volající po zásadní revizi vztahů se Saúdy, zatímco v České republice v tomto ohledu panuje naprosté ticho po pěšině.  

Existuje důvodné podezření, že Rijád na svůj konzulát v Istanbulu poslal patnáctičlennou popravčí četu, aby zde usmrtila saúdskoarabského novináře Džamála Chášakdžího. Chášakdží, jenž naposled pracoval jako sloupkař pro list The Washington Post, v poslední době kritizoval perzekuci saúdskoarabských intelektuálů a novinářů, reformy korunního prince Mohameda bin Salmána aka MbS, válku v Jemenu, blokádu Kataru či vřelé vztahy monarchie s Donaldem Trumpem. Podle tureckých úřadů Saúdové Chášakdžího zavraždili, rozsekali jeho tělo a ostatky odvezli v kufru auta poté, co se novinář dostavil na konzulát vyřídit doklady potřebné k uzavření sňatku.

Někteří novináři, kteří svého saúdskoarabského kolegu osobně znali, tvrdí, že Chášakdží se v nedemokratickém klimatu středověké monarchie snažil udržet nezávislou pozici. Novinář však nebyl klasickým disidentem, neboť obhajoval ekonomické a sociální reformy MbS pod hlavičkou Vize 2030 a de facto královskou rodinu podporoval. Jenže rozsáhlé čistky v režii MbS neušetřily ani stoupence vládních reforem (což dostatečně vypovídá o krutosti MbS) a Chášakdží ze strachu před zatčením loni uprchl do Spojených států.

Avšak ony ambiciózní reformy korunního prince jsou jen kosmetické a zdají se být pouhým fíkovým listem, pod nímž se skrývá neukojitelná touha MbS po moci, již doprovázejí čistky ve státním aparátu a ekonomické sféře. Jestliže Saúdská Arábie na začátku loňského roku povolila první veřejný koncert, letos po 35 letech otevřela první kinosál a vydala ženám první řidičské průkazy, lze si udělat alespoň malý obrázek o povaze tamní společnosti, kterou vytrvale deformuje reakční wahhábistická doktrína. Tato puristická odnož sunnitského islámu se stala nejen klíčovým vývozním artiklem Rijádu do celého světa, ale i inspirací pro džihádisty z Daeše

V saúdskoarabských věznicích se v současnosti nachází více než 2600 vězňů svědomí, včetně aktivistek bojujících za právo žen řídit motorová vozidla, přičemž ještě před pár lety Rijád věznil 30 tisíc politických vězňů. Feudální dynastie považuje lidskoprávní aktivisty za teroristy: mnozí z nich čelí drakonickým středověkým trestům a další čekají na svůj osud v celách smrti.

Rijád od března 2015 vede destruktivní válku ve zbídačeném Jemenu, kde v důsledku saúdskoarabské blokády a bojů se vzbouřenými Húsiji miliony lidí ohrožuje hladomor, přičemž na podvýživu a snadno léčitelné choroby jen v loňském roce zemřely desítky tisíc jemenských dětí. Saúdskoarabská armáda, jíž vojenskou technikou a zbraněmi za miliardy korun zásobuje také Česká republika, bombarduje jemenské nemocnice, školy, mešity, tržiště a další civilní infrastrukturu. Saúdskoarabské bomby již usmrtily tisíce civilistů, avšak konec jemenské agónie je stále v nedohlednu. V nejchudší arabské zemi, kde se podle mezinárodních pozorovatelů odehrává největší humanitární tragédie dneška, mohlo kvůli válečným útrapám zahynout více civilistů než v hojně medializovaném syrském konfliktu.   

Česká republika navázala oficiální vztahy s Královstvím Saúdské Arábie v roce 1995 a od té doby se mezi oběma zeměmi úspěšně rozvíjí spolupráce v politické, vědecké, školské a zejména obchodní oblasti, jak se dočteme na stránkách ministerstva zahraničí ČR. Česko-saúdské vztahy roku 2001 upevnil i český prezident a lidskoprávní mentor Václav Havel, jejž tehdy na cestě po Blízkém východě doprovázela česká podnikatelská suita. Ani bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg proti otřesné lidskoprávní vizitce Rijádu nic nenamítal, ba naopak. Nejenže se aktivně snažil prosazovat české firmy na tamním trhu a v roce 2014 se saúdským náměstkem ministra zahraničí podepsal memorandum o porozumění, ale dokonce obhajoval vývoz českých zbraní do Saúdské Arábie.

Království Saúdské Arábie má na rozdíl od „darebáckých států“, počínaje Ruskem a konče Íránem, nekomplikované vztahy s předními západními státy, a proto nikoho zvlášť nepálí destrukce Jemenu ani popravy politických odpůrců. A tato skutečnost jen potvrzuje smělou domněnku, že porušovat lidská práva jak na běžícím pásu smějí jen bezproblémoví klienti Západu, kteří vůči němu neuplatňují antagonistickou politickou agendu, tedy neprosazují politickou linii nezávislou na západních zájmech. Na vině jsou také tradiční sdělovací prostředky, v naší kotlině kupříkladu Česká televize, jež vysílá tendenční zpravodajství o válce v Jemenu. A zatímco celá řada českých komentátorů ostře cupuje Rusko, tolik potřebná kritika našich přátel v Rijádu je vzácná jako šafrán.

Chce-li si česká diplomacie zachovat tvář, měla by důrazně odsoudit děsivé saúdskoarabské angažmá v Jemenu a zároveň žádat, aby Rijád objasnil zmizení prominentního novináře. Jenže pokud předchozí české vlády, ostentativně se zaštiťující lidskými právy, taktně mlčely, když přišla řeč na porušování lidských práv Saúdskou Arábií, upřednostňujíce byznys, bylo by pošetilé něco takového očekávat od Babišova kabinetu, pro nějž jsou ničím nerušené obchodní vztahy se zahraničními partnery prioritou.

2
Vytisknout
11577

Diskuse

Obsah vydání | 11. 10. 2018